Rozhovor: BMX Plus!
Překlad: "mailto:mosnik@bmx-jicin.com"
Kde momentálně žiješ?
Částečně v Clevelandu a částečně ve Woodwardu v Pensylvánii a pak kdekoli jinde kam mě život nasměruje.
Je na tebe pohlíženo jako na nejlepšího stavitele ramp a skateparků. Co si o tom myslíš?
Díky, myslím že je to fakt dobrý pocit, když ti někdo něco takového říká, ale když dělám na nějakém projektu, tak na něco takového ani nepomyslím. Jen se snažím o to, aby na čemkoli, co postavím bylo maximálně zábavné a praktické poježdění. Je to prostě můj selský rozum, díky němuž stavím něco odlišného, originálního a obzvláště nic na půl. Není to o tom a by si všichni mysleli, že jsi nejlepší, ale abys dělal nejlepší věci, kterých jsi schopen a byl hrdý na svoji práci, na jakoukoli práci kterou děláš.
Ze všech míst na světě, které jsi procestoval, které bylo nejlepší?
Je těžké vybrat jenom jedno, protože jsem už byl na tolika místech. A mohl bych jich tolik vyjmenovat. Mohl by to být los mezi Novým Zélandem, Tasmánií a Vancouverem. Nevím. Je to těžké, protože všechna ta místa byla naprosto úžasná, ale nejvíc samozřejmě záleží na lidech s kterýma tam jsi, nebo které tam poznáš.
Nedávno jsi zažil malé drama ve vztahu k tvým sponzorům. Jak vypadá tvůj sponsorship nyní?
Takže, nikdy jsem se nepokoušel být profesionální BMX rider. Myslím, že k tomu došlo přirozeně, když mi začaly firmy za ježdění platit a posílat mě na různá místa. Předtím veškeré moje příjmy pocházely ze stavby ramp a parků. Teď je to tak půl na půl. Moji sponzoři jsou skvělí, vždycky na mě lpěli a dělali pro mě moc. Posílali mě na spoustu různých míst a pomáhali mi víc, než jsem si kdy dovedl představit. Slova díků nestačí. Někdy bych mnohem raději jezdil než pracoval, ale teď vím, že každá věc má svůj čas...
Jak plánuješ konstrukci rampy nebo parku, než se pustíš do práce?
Ani nevím. Obvykle, mě všechno napadá až při práci, nemám žádný záchytný bod od kterého bych se odrazil, je to proces. Většina podnětů jsou momentální, konkrétní nápady. Nejraději poslouchám lidi pro které něco buduji, jejich představy spojím se svými. Mám v hlavě jak by něco mohlo fungovat, zapojím zkušenosti a výsledek je pak ideální. Nezáleží jak daleko si něco naplánuju protože výsledná věc se před dokončením několikrát změní. Všechno musí být perfektně připraveno než se do stavby pustím. To je typický problém většiny parků. Oni mají něco nakreslené a chtějí, aby to bylo tak jak je to na papíře, potom se ale pozdě zjišťuje, že věci nefungují přesně tak jak by měly. Proto mám v hlavě tiskárnu a dopředu mi je jasné co půjde a co je nesmysl. Předně není v téhle branži možné stavět něco podle přesného, předem daného postupu, ani to není můj styl, protože já například upravuj jednu věc třeba desetkrát. Hodně často se mi taky stává, že něco dodělám a mám sto chutí to od základu celé předělat. Omlouvám se za tu chaotičnost, ale klíčem k úspěchu je nebát se dělat radikální a náhlé změny v plánech, když něco nefunguje. Věřte mi, pak se podaří opravdu dokonalé věci.
Jaký je tvůj nejoblíbenější park, který jsi kdy postavil a proč? A jestli jsi postavil něco co se nesetkalo s úspěchem.
Asi bych řekl že je to Chenga One, který jsem dělal pro Seventies a pak ještě Igloo. To jsou pravděpodobně nejlepší parky jaké jsem kdy postavil, ale stále existuje tisíc věcí které bych tam předělal, mám tolik nápadů, které jsem tam ještě nezrealizoval, ale jednoho dne možná.... No a něco co se nesetkalo s úspěchem, ale je to stále jeden z mých nejoblíbenějších je Olympia park, Washington, který jsem stavěl pro Taj Miheliche, ale dřív než mohl být otevřen zničilo ho zemětřesení.
Když stavíš něco neobvyklého nebo zvláštního, přizpůsobuješ to trikům, které sám umíš, nebo si v duchu představuješ co všechno by na tom šlo udělat?
Obvykle zkouším udělat něco odlišného celkově a zkouším vymýšlet různé věci, které na tom půjdou udělat. Samozřejmě taky mám v hlavě to, co bych na tom udělal sám, všechno jde hrozně dopředu, jak stavba ramp tak ježdění, tak proč nevytvořit něco co pomůže posunout ježdění zas o kus dál.
Cítíš se být pod tlakem k designování něčeho odlišného a podivuhodného vždy, když něco stavíš? A jsou "odlišné" rampy vždycky dobrá věc?
Neřekl bych tlak, ale jo, cítím že musím občas odvést extra zvláštní práci, vezměme si například rampu pro firemní sklad anglických Seventies. Byl to dlouholetý sen Iana Morrise, mít ve firemním skladu svůj osobní skatepark a vy nemůžete někoho zklamat obzvlášť, je-li to váš dlouholetý přítel. A taky se nechám inspirovat z jiných míst kde vzniklo něco zajímavého, ale to není tlak, já opravdu dělám moc rád svoji práci a když se někdy dostanu do stresu, tak jsem za to rád, protože mě to nutí používat hlavu.
Kdo patří do tvojí "pracovní" skupiny?
Matt Gibeaut (burly Matt) je moje pravá ruka a zasluhoval by víc uznání, než se mu obvykle za projekty, jichž je součástí dostává. Nikdy bych nechtěl dělat jakoukoli práci bez něho. A pak jsou tady dva moji opravdoví přátelé a to Aaron Bostrom a Axel Jürgens. To je moje normální parta....
Kdyby chtěl kdokoli rampu na svém dvorku, postavil bys mu ji?
No samozřejmě, ale není to tak jednoduché, protože můj časový program je pěkně nadupaný, ale kdyby to mělo smysl a moje parta by byla po ruce tak není problém.
Kdy už konečně shodíš svoje dredy?
Hned jak začne moje modelingová kariéra :)) Jestliže někdo tráví čas tím, že sedí a přemýšlí o takových věcech tak by měl rozhodně co nejdřív začít něco dělat se svým časem.
Proč pořád vypadáš tak protivně a bláznivě?
Protože takový jsem! A vlastně ani nevím, lidi říkají, že to jsem já a já ani nevím proč. Ve skutečnost jsem velice klidný člověk. Mám rád zábavu a opravdu nejsem protivný, dokud někdo jiný není ošklivý na mě. Prostě asi tak blbě vypadám :)).
rolex cellini replica watches