Text: "mailto:hout@bmx-jicin.com"

Fotos: "mailto:mosnik@bmx-jicin.com" & "mailto:kudr@bmx-jicin.com"

V Mellowparku byl letos jednou už Hout po Kolínským Bmxmasters contestu a od tý doby bylo jasný, že se na tohle luxusní místo musíme co nejdřív vrátit. A tak se naplánoval pětidenní trip, tedy od 1. do 5. srpna 2005. Sestava byla ještě těsně před odjezdem nejistá, nakonec jsme do Berlína vyrazili Hout se ženou, Svíce a žena, Mošnik a Kudr.

Replica Watches

https://www.tttime.co/

Do Berlína jsme po různých komplikacích a zdrženích dorazili v pondělí po devátý hodině večer. Díky Houtový ženě, její skvělý němčině a navigaci jsme bez problémů našli Mellowpark. Tam už na nás čekal Max, správce parku, kterej pro nás měl po předchozích mailech připravený pokoj. Po ubytování (mimochodem pokoj přímo v parku stojí přijatelných 7,5 Eura na noc za osobu a je v tom ježdění v parku zdarma, čímž další 2 Eura ušetříte) jsme narazili pochopitelně nějaký to vínečko a šli už za tmy obhlídnout skoky. Ty se od minule nezměnily, takže asi 4 sekce od nejmenších po největší jumpy, spousty transferů, zkrátka nádhera. Vyladěná a vyšejpovaná byla po víkendových deštích pouze nejvíc ježděná pravá lajna, která čítá 6 skoků a pojezd na ní je opravdu největší luxus. Za zmínku určitě stojej nájezdy. Každej je aspoň 1,5 metrů širokej, všude parádní ovšem dosti ostrej radius bez jedinýho hrbolku, všechno tvrdý jak beton. Jakmile se jenom kousíček někde odloupne, hned se to jde zadělat a poladit. A dopady vypadají velmi podobně. A tak to má bejt.

V úterý šel hned po ránu jezdit nejdřív do parku Kudr, ostatní se zatím jen tak rozkoukávali a rozcházeli víno z předchozí noci, kterýho nebylo pomálu. S hlínou se čekalo samozřejmě na Houta, kterej už tu byl, a tak to měl najetý. Jezdila se zatím pouze pravá lajna, kterou si Hout záhy nalítal. Šel s ním do toho ještě Svíce, kterej však začal laborovat nad prvním skokem, od pohledu ne úplně jednoduchej transfer, a ani za 2 hodiny se na něj neodvážil. Podobně na tom byli i Kudr s Mošničem.

Takže jsme si vzali lopaty a po dohodě s místním stavitelem trailsů Hansem si šli zprovoznit nejmenší levou sekci. Tu si potom všichni včetně Mošniče v klidu nalítali a ladili štýlo. Mimochodem i tahle nejmenší sekce je rovněž transferová a člověk se na ní nijak nenudí.

Večer se objevila místní trailsová bandička, která čítá snad jen tři lidi, což opravdu nechápu. Už zmíněnej stavitel Hans lítal ve velkým stylu, točil 360, 360 lookback, nofoot cancan, onefoot onehand tabletop a podobný vylomeniny, radost koukat. Nakonec se ale nepříjemně smotal při tailwhipu na posledním jumpu, bylo z toho naražený rameno a konec ježdění. Druhej místní typ, rovněž stavitel, kterýmu jsme začli přezdívat „Medvěd“ pro jeho bručení, když nějakej dopad přesně netrefil, nedával triky, zato ale lítal v parádní trailsovým stylu a ulítával si na různých transferech, z některých jsme totálně nechápali. Poslední typ nejezdil nic výjimečnýho, prostě si jen tak lítal.

Samozřejmě se jezdilo téměř až do tmy, večer jsme potom narazili opět nezbytné víno a řešili luxusní poježdění na tomhle luxusním hřišti.

Ve středu nás bohužel zaskočilo deštivý počasí. V noci trochu zapršelo, dopoledne to bylo o něco lepší, tak jsme šli chvíli jezdit. Svíce s Kudrem si už nadšeně nalítávali pravou sekci a vypadalo to nadějně. V poledne ale přišel další déšť a tentokrát o poznání vydatnější. Za celej den už nepřestalo a z nebe se valily kýble vody. Takže jsme opět narazily víno a čekali a čekali, v hlavách černý myšlenky, že pokud zítra nepřestane, můžem to odpískat.

Pršet přestalo někdy v noci ze středy na čtvrtek. Ráno na nás čekalo trochu chladný a větrný počasí, ale konečně aspoň nepršelo. Trailsy pobraly nápor vody nečekaně dobře. Betonový nájezdy se v podstatě ani nehnuly, stačilo jenom vymést kaluže, provést drobný opravy dopadů a už v poledne jsme lítali. Čtvrtek se víceméně projezdil celej, po středeční blamáži byla patřičná nadrženost, lítali jsme snad 6 hodin v kuse. Přišli i nějaký lehčí trýčky a sérky. Hout dával třeba opposite table, onehanded table, x-up, turndown a barspin na závěr, nebo to samý zakončený 360 tabletop. Kudr dával na posledním nothing, nějaký nofooty, lehkej suicide či table. Svíce nejvíc ladil styl, snažil se překonat svůj bikrosovej původ a lítat trochu výš, což se mu dařilo se střídavým úspěchem. Překvapil Mošnik, kterej si dával nejvíc s přehledem a docela vysoko i ve stylu levou lajnu. Škoda jen, že se neodvážil na pravou.

Místní typ námi řečený Medvěd celý odpoledne opravoval transfery do leva z pravý sekce. Medvěd je zřejmě trochu perfekcionista, takovou pečlivost při ladění dopadu jsem ještě neviděl, zkrátka dokud to nebylo naprosto dokonale rovný bez sebemenšího hrbolku (a to mluvím o dopadu), tak nebyl spokojenej. Výsledek byl ovšem víc než dobrej, Medvědovi transfery jsme opět nepobírali.

Hodili jsme s ním lehkej pokec a dozvěděli se nějaký zajímavý informace. Tak například horský kola mají vstup na trailsy zakázaný (do parku tohle neplatí), protože mívají moc hrubej vzorek na plášti a nedělá to nájezdům dobře, potom taky brzděj v nájezdech (díky oběma brzdám), nejraději to tam posaděj do dizasteru a celkově prej horský kolo je přece na downhilly a podobný věci, tak co by mělo dělat na trailsech. Je to tak. Pak jsem se vyptával na skoky. Tak ty tu stojí od 1999. Dělali a dělají se komplet ručně, akorát při největších přestavbách, jako třeba když se stavěla největší sekce, tak přijelo UNCčko. Trailsy se přestavují v podstatě pořád, tím bylo ale myšleno spíše nový nájezdy, nový dopady a podobně. Rozsáhlejší přestavby nejsou příliš častý, údajně prej tak jednou za 2 roky. Poslední můj dotaz byl na Rebeljam, který se tu jel asi před měsícem. O tom jsem se moc nedozvěděl, akorát že Ryan Guettler je crazy guy a dal si na největší sekci sérku backflip, doubletailwhip, 360 tailwhip to x-up a frontflip. No, co dodat.

Pátek byl poslední den našeho výletu. Tudíž jsme už od rána nezaháleli a jezdili co to dalo. Trochu se projevovala únava z předchozího dne, přesto byly opět k vidění nějaký zajímavý sérky. Hout jel třeba opposite table, unturndown, x-up, onehanded x-up a nofoot cancan na posledním. Kudr dával pěkný vysoký polety ve stylu a semtam do toho otočil xko, nofoot, lehkej suicide, zkusil si i barspin. Svíce opět pokoušel vysoký trailsový štýlo, občas to tam bylo a občas zase ne. Mošnik už v pátek moc nejezdil.

Okolo půl čtvrtý jsme to zatáhli, sbalili saky paky, rozloučili se s Maxem a s místníma a dali Mellowparku goodbye. No a co říct na závěr. Parádní trip na parádním místě. Lidi nejvíc přátelský a v pohodě, ty trailsy... kdo to nejezdil, těžko mu to popsat. Zkrátka splnil výlet i přes jeden deštivej den všechna naše očekávání a Mellowpark nás nadchnul takovým způsobem, že se v nejbližší době chystáme do Berlína znovu.

A ještě pár slov k Mellowparku. Tak ten se nachází ve východním Berlíně ve čtvrti Köpenick, vlakem tak půl hodiny od centra. Na začátku 90. let se zde soustřeďovala alternativní kultura východního Berlína a různý postavičky této scény okupovaly místní squat. Postupem času vykrystalizoval nápad udělat tady víceúčelový centrum pro alternativní sporty (bmx, skateboarding) a spojit to s dalšími oblíbenými sporty jako je beach volejbal nebo basketbal. Tak vzniknul přes mnoho a mnoho problémů tuším někdy koncem 90. let Mellowpark V současný době se v něm nachází menší hřiště na basket, minimini rampa pro sk8, minirampa se spinou pro bmx, luxusní park na kola i na sk8 (zhruba 70% na kola, zbytek pro sk8), trailsy, 2 kurty na plážovej volejbal a hřišťátko na fotbálek. K tomu nepříliš čistá řeka Spree, ale koupat se v ní dá. Vstup jsou 2 Eura, pokud tedy jdete jezdit, jinak free. V parku je správce Max, potom jsou zde zaměstnaný ještě stavitelé skoku Hans (mimochodem šéfredaktor německýho magazínu Zwanzig) s Medvědem a ještě spousta dalších lidí, kteří vyrábějí překážky, starají se o administrativu a promotion, zkrátka všechno, co je potřeba k chodu takovýho centra. Vše je z velký části dotováno městem.

Když se nad tím člověk zamyslí, nemohlo by něco takovýho fungovat i u nás? Hmmm.