Translated and edited by: "mailto:hout@bmx-jicin.com"

Jak už jsme uvedli, ve dnech 29.6. - 1.7. proběhnul v kanadském Whistleru nejprestižnější dirtový contest současnosti, Redbull Elevation. U zrodu této jedinečný akce stojí samotý Jay Miron, BMX legenda, jistě není třeba nikomu tohohle typa představovat.

Jay Miron je pořadatelem dnes již kultovního Metro jamu, jednoho z největších streetových contestů,www.uhublotsale.me a někdy v roce 2004 přišel s myšlenkou adekvátní dirtový akce. Jayova vize byla taková, udělat naprosto unikátní dirtový contest, který by reprezentoval spíše trailsový styl ježdění. A tomu by samozřejmě odpovídaly především skoky. Rok se vše připravovalo a v roce 2005 proběhnul ve Whistleru první ročník Redbull Elevationu. Ať už se původní vize zdařila naplnit či ne, první Elevation sklidil velký úspěch a Jay Miron okamžitě začal s přípravami dalšího ročníku, který měl být dle jeho slov ještě daleko vychytanější. Rok se s rokem sešel a dnes už můžeme s klidem říci, že Jay dodržel slovo a Redbull Elevation 2006 posunul hranice dirtového contestu zase o kousek dále. Akce se setkala s obrovským ohlasem jak ze strany veřejnosti, tak ze strany médií i samotných jezdců. Ti se vesměs vyjádřili, že touto cestou by se mohly ubírat dirtové contesty budoucnosti.

V dalším textu vám přinášíme něco o průběhu toho nejpodstatnějšího, tedy finále, respektive 20 nejlepších.

20. místo bral Adam Baker. Tenhle vynikající dirtař vsadil vše na jednu kartu. Buď to totálně zabije a může pomýšlet na nejvyšší mety, nebo to nevyjde a není co řešit. Adam pokoušel hned na prvním skoku 360 tailwhip, avšak nikdy ho nedal dostatečně čistě a v následující 180ti stupňový zatáčce ztratil rychlost na další skoky. Adam Baker zkrátka neměl nejlepší den.

Nejlepší den neměl ani Gary Young. Ten se ovšem poslední dobou přeci jen zaměřuje spíše na street a už samotná účast ve finále je pro něj úspěchem. Takže 19.

Překvapením se stal Dane Searls. Nehorázný trailsový štýlo, obrovský supermany a na závěr double tailwhip na největším dablu, kterým si zajistil best trick award a 1000 dollaru ve svý kapse. Nebýt několika pádů, mohl Dane Searls pomýšlet rozhodně na lepší než 18. místo.

O další překvapení se postaral TJ Ellis na 17. místě. I jeho potkaly pády, ovšem triky jako nohanded flip, turndown flip či ne úplně čistě odjetý backflip double tailwhip rozhodně stojí za pozornost.

Na 16. místě skončil můj velký oblíbenec s jedním z nejhezčích trailsových stylů vůbec a tím je Paul Kintner. Paul jako jeden z mála neměl již od začátku nejmenší problém s nalítáním jumpů a se svýma Slambarama v original šířce více než dobře reprezentoval čistě trailsovou školu. Vysoký polety, turndowny, lookbacky, inverty, onehanded motowhipy a k tomu 360 variace nenechávaly nikoho na pochybách. Naneštěstí se Paul zle rozsekal na největším skoku a nemohl pokračovat dále. Bezpochyny měl na lepší umístění.

Kym Grosser společně s Alexem Dropsym byli jediní dva, kteří pokoušeli tento nehorázný spot brakeless. Zatímco Alex (vypadl v kvalifikaci) coby ortodoxní brakeless vytrval, Kym Grosser nakonec brzdu přeci jen namontoval. Tyhle trailsy přeci jen nepatřily mezi brakeless friendly. Vrcholný trik Kyma byl tailwhip to seatgrab indian air. Co dodat. 15. flek.

14. bral u nás dobře známý Kye Forte, vítěz loňského MS na Štvanici. Kye předvedl svůj typický arsenál 360 variací, nějaký flipy a whipy, avšak na vyšší příčky to v takto našláplým contestu nestačilo.

O stupínek lépe skončil Brian Foster. Tento dnes už totální oldschooler a velký univerzál, který dovede zajet v podstatě na čemkoliv, se na trailsech ve Whistleru především dobře bavil. Brian jako obvykle roztáčel své typické 360 variace a pokoušel spoustu zajímavých transferů. Nakonec se pokusil o prakticky nemožný transfer, který také nedolít a skončil "stahovačkou okýnek" a mnoha kotrmelci, což však v žádým případě nemohlo ohrozit Brianovu dobrou náladu. Brian Foster rules.

Na 12. místě skončil Dave Dillewaard, který má v zásobě triky jako 360 tailwhip to barspin. Tady Dave předvedl slušné jízdy se spoustou tailwhipů, 360tek ale i stylových invertů. Slušná práce.

11. flek, poslední non-price money umístění, zbyl na Jamese Fostera. Tenhle typ překvapil minulý rok 5. místem a především odjel jako první na dirtovým contestu triple tailwhip. Letos však zůstalo pouze u double tailwhipu a 11. místa.

A dostáváme se k první desítce, kde si už každý přišel na nějaké ty price money. 10. místo - Romuald "Bibi" Noirot. Fenomenální Francouz dával slušný jízdy plný whipů, 360tek, 360 nohanded a různý mega rychlý až tří trikový kombinace, který porotu neméně zaujaly. Mimochodem porota fungovala ve složení Dave Osato, Ryan Jordan, Benny Korthaus, Ryan Barret a Matt Beringer.

Na devítku se dostal Darren Barrecloth, velká hvězda současného mtb světa. Darren však začínal s bmx a jak vidno, na malým kole pořád ještě umí. 360, supermany, vysoký polety a styl. Dobře von.

TJ Lavin se svými zkušenostmi stále ještě nepatří do starého železa. Jeho cancany, supermany a indiany vždycky stojí zato. K tomu TJ přidal pár transferů ve velkým stylu, backflip variace a 360 whipy. Celkově 8. místo.

Alejandro Caro Ospina mě zaujal už minulý rok na Bmxmasters v Kolíně nad Rýnem, kde zle zabíjel. Ovšem Whistler a Elevation byl alespoň ze začátku pro tohoto Kolumbijce trochu moc. Dokonce uvažoval, jestli neměl spíše letět do Anglie na Urban Games. Nakonec se však rozskákal a ve finále předvedl například decade, flatspin 360, backflip variace či 720 s jistotou, že tomu sám ani nemohl uvěřit. Nakonec mu to vyneslo dokonce 7. místo.

Na 6. fleku skončil Anthony Napolitan, nedávný vítěz prestižního contestu ze série Mountaindew actionsports tour. Anthony zadiktoval i na Elevationu. Triky jako nohanded frontflip či tabletop frontflip v 50 km/h? Žádný problém. A Kanada aplaudovala.

Cameron White je jeden z dalších Australanů na US scéně, který o sobě začíná dávat zatraceně vědět. Už nějaký čas trénuje s TJ Lavinem a je to vidět. Nosedive 360, double tailwhipy, tailwhip to barspin a podobně. 5. místo.

Chris Doyle. Co dodat k tomuhle typovi. Nejhustší a nejsložitější triky vypadají v jeho podání jako dětská hra. Chris tradičně zabíjel 360 variacema, který byl schopnej dávat i do transferů. Nakonec 4. flek, ale kdyby vyhrál, nikdo by se tomu zas až tolik nedivil.

Zlej crash si vystřihnul v tréninku Ryan Nyquist, vítěz loňského Elevationu. Ryan nakonec díky Redbullu, masážím a hodně Jack Danielsů do závodu nastoupil a nikoho nenechal na pochybách. Pět 360 variací v lajně za sebou je na těchto skocích naprosto nehorázná záležitost. Ryan k tomu v poslední jízdě vytáhnul suicide flip, kdy se mu o 180 stupňů otočily řídítka a vypadalo to na zlej crash. Avšak Ryan to pochytal a s otočenýma řídítkama jakžtakž ustál. 3. místo.

První dvě místa ovládli Australani. Luke Parslow je už v USA hodně respektovanou osobností dirtjumpu a i tento rok ve Whistleru nezůstal své pověsti nic dlužen. Velký triky na každým skoku, pekelný backflip variace, backflip tailwhipy a nakonec backflip ze step downu (něco jako drop) to frontflip na následujícím dablu. K tomu každou noc nevynechá party a chlastá až do rána. Luke Parslow je vostrej typ a na Elevationu bral zasloužené stříbro.

A jsme u zlata. Corey Bohan zabil všechny a všechno. Není co dodat. Jeho opposite 360 jsou lepší, než děla většina lidí normální 360. Střídání si pozice pedálů, opposite variace, backflip variace, styl, jistota. Corey bral třikrát ze čtyř jízd nejvyšší skóre a ke dvoum titulům z X-Games přidal titul i z nejrestižnějšího dirtovýho contestu současnosti.

Takhle tedy vypadal Redbull Elevation 2006 a vzhledem k jeho obrovskému úspěchu se dá očekávat, že i příští ročník bude stát zato.

Zdroj: www.fatbmx.com