Written by: Mošnik

Photos by: Berňák, Mates, Mošnik, Bydža & Kudr

Ve dnech 15.-20.8.2006, vyrazila část jičínské crew ve složení Kudr, Bydža, Mošnik, Mates a Berňák, na dnes již tradiční trip, do berlínského Mellowparku. Jelikož nám Berňákův otec zařídil luxusní dodávku, cesta proběhla bez problémů a my dorazili, po obvyklém bloudění po berlínském předměstí na místo. Okamžitě jsme samozřejmě zamířili zkontrolovat místní trailsy, na které jsme se těšili nejvíce. Je třeba říct, že precizní práce Hanse Friedricha oproti loňsku nedoznala žádné změny, co se však změnilo, byla levá a omega seamaster 300m replica prostřední sekce. Na levé nejlehčí sekci přibyly v její zadní části, dle prvního dojmu, téměř nepřekonatelné transfery. Uprostřed díky nedávnému Rebeljamu vyrostla obrovská sekce skoků s polety, jejichž velikost si nic nezadala s vápenkou Štěpána Herinka. Park doznal také některých drobných změn a v pravém rohu vyrostla nová konstrukce tvořená bangy. Okamžitě nás popadla euforie, ani jsme se nevybalili a hned jsme začali jezdit. Začali jsme levou sekcí, jelikož všechny ostatní jumpy byly zakryty plachtou, díky nedávným dešťům, a nám nebylo dovoleno tyto plachty sundat. Ani jsme si nestihli všimnout, jak se rychle stmívá a že je čas pořešit ubytování. K našemu nemilému překvapení jsme zjistili, že nám náš předem objednaný pokoj vyfouklo několik italských riderů. Nezbylo nám nic jiného než vzít za vděk stany, které jsou připraveny a užívány pro BMX Summer Camp. Po první prohlídce našeho nového útočiště jsme z hrůzou zjistili, že naše první noc nebude žádný med. Stany totiž, a to včetně lehátek, nebyly nepodobné polnímu lazaretu druhé světové války ;o). Jelikož byla docela zima a my jsme nebyli vybaveni na nocování v takových podmínkách, nezbylo nám než v nedalekém Kauflandu nakoupit nezbytnou dávku tradičního Merlota a pořádně se jím zahřát. Druhý den jsme se již mohli přestěhovat do hostelového pokoje, což bylo pro některé z nás velkým vysvobozením.

Druhý den jsme se po menším rozježdění v parku opět vrhli na hlínu. Kudr se konečně dočkal a začal jak o život lítat na pravé sekci. Jen tak si lítal, nic nehrotil, občas padnul turndown, x-ko nebo onefoot table. To nedalo Bydžovi a po několika pokusech si ji naskákal také. Mates piloval levou a posléze se k němu přidal Mošnik, který se po téměř roce bez kola trochu motal a nakonec se mu podařilo prokousat až ke čtvrtému skoku. Mates si ve finále levou sekci nasvačil celou a ježdění si velmi užíval. Neopomněli jsme samozřejmě checkovat dění okolo. Největší peklo se odehrávalo v parku, kde diktovali berlínští lokálové v čele s Bommelem a týpkem, jehož jméno mi uniklo, ale pojmenovali jsme ho Zrzek. Zrzek si dával snad dvoumetrové polety nad coping, vysoké transfer alleyopy a perfektní liptrikové variace v mini. Bommel zas dával obrovské backflipy na funboxu, 720ky, tailwhipy a kdovíco, vše jen v tričku, v kraťáskách a bez kokosky. K večeru se na trailsech objevil i Hans a opět byly k vidění jeho neuvěřitelné transfery, občas vyslal 360 nebo turn down, žádné hrocení neproběhlo.

Ve čtvrtek se Bydža vydal na průzkum berlínských galerií a my ostatní jsme si ulítli v minirampě. Kudr dával tailtapy, fufanu a manuály na plošince. Mošnik s Matesem se naučili skákat nad radius a zkoušeli wallridy. Berňák se sice jen tak houpal, ale bylo vidět, že úroveň jeho ježdění jde mílovými kroky vpřed. Strávili jsme tam téměř celý den. Večer, když se vrátil Bydža, ježdění v mini ho taky chytlo a naučil se skákat nad rádius taktéž.. Ostatně Bydža byl největším překvapením celého výletu. Ačkoli se na kolo dostane velmi sporadicky, jeho progres nezná mezí. Později se přesunul do mini se spinou, kde jezdil tak dlouho, dokud se nedostal do letové výšky nad radius a záhy si dával na jistotu metrové polety, euforie převeliká. Večer jsme se opět vybavili rozličnými alkoholickými nápoji a vydali se hodnotit dosavadní průběh výletu k nedalekému ohni, kde místní typové pálili zbytky z výroby překážek. Při této příležitosti došlo i na mezinárodní družbu některých našich členů s místními slečnami, které, až na drobné výjimky, vůbec nevypadají špatně a dovedou být velmi přátelské...

V pátek jsme si dali odpočinkový den a vyrazili jsme do centra S-bahnem (nadzemní metro) do berlínského BMX shopu zvaného Flair. Flair byl pro nás celkem zklamáním, neboť výběr nebyl kdovíjaký a ceny přemrštěné, mimoto typové, kteří tam prodávají, jsou neuvěřitelně protivní a namyšlení. Vydali jsme se tedy dál po hlavní třídě, trošku zkontrolovat jak probíhá cvrkot na ulicích a cestou jsme hledali nějaký zajímavý streetový spot. Maličko jsme se zasekli na schodech u frankfurtské brány, což jsou dva vysoké činžáky na každé straně ulice se skleněnou kopulí místo střechy.

V sobotu, předposlední den našeho výletu, jsme se opět hned od rána vrhli na ježdění, aby jsme si Mellowpark ještě pořádně užili. V parku opět probíhalo peklo, které předváděli místní stars v čele s Bommelem. Pozadu nezůstával ani Kudr, který je poslední dobou skvěle vyježděný, jeho triky a jízda jsou ve stylu a naprosto čisté, v parku padaly v jeho podání vysoké polety nad rádius, všemožné transfery kombinované s turndowny, wallridy a podobně, nakonec si také nahoře v mini vychytal i 360 (což se nakonec povedlo i Bydžovi). Večer se pak Kudrovi splnil jeho sen, o kterém básnil už od začátku tripu a mohl si, s dovolením Hanse, odkrýt největší Rebeljamovou dirtovou sekci, kterou si posléze bez sebemenších problému nalítal. V naprosté euforii ji pak jezdil až do téměř úplné tmy, vychutnával si radost z letu a na posledním jumpu občas vystřihnul některý ze svých oblíbených tríčků pro Bernákův foťák a sklízel obdivný potlesk od kolem stojících francouzských a německých horských cyklistů, kteří se většinou na svých bezpečných pérujících velkých kolech, zmohli stěží jen na levou malou sekci. Večer jsme pak v rámci našeho rozlučkového večírku vyrazili na obhlídku nedalekého okolí, kde se v parku konal koncert ska kapely, který jsme sice moc necheckovali, ale odehrával se v prostředí rozhodně zajímavém, obležen publikem zpravidla opačného pohlaví. Nakonec jsme skončili v místním baru, kde jsme u pivka řádně zhodnotili průběh celé akce.

Neděle pak byla ve znamení odjezdu. S lehkou nostalgií a příslibem, že se sem musíme v nejbližší době zas vrátit, jsme Mellowparku, jeho správcům Maxovi, Hansovi a Kristin (nezapomněli jsme ani na jejího nového roztomilého pejska, který díky své přítulnosti, se pro nás stal maskotem tripu) zamávali a odjeli směrem ČR.

Závěrem si neodpustím opět říct věc, kterou všichni již dávno víme a na které jsme se opět shodli, že Mellowpark je, z našeho pohledu, jedno z nejlepších míst pro bike ridera, místem, kde se může naprosto a bez rušivých vlivů věnovat své největší vášni. Kéž by se někdy něco podobného zjevilo i u nás. Bye Mellowpark and see you soon!!

PS: nafotilo se toho samozřejmě mnohem víc, takže samostatná galerie bude následovat