By: Hout

Woodward. Sen každýho bmx ridera, ať už je odkudkoli. Ačkoli si myslím, že je to v podstatě zbytečné, přesto pro úplné novice uvedu, co že to ten Woodward vlastně je. Woodward je plně profesionální kemp extrémních sportů orientovaný hlavně na sk8, freestyle bmx, in-liny, fmx a bikros. Kromě Woodward East, který je v Pensylvánii, existuje také kalifornský Woodward West. Srovnání bohužel žádné nemám. Od jednoho kalifornského lokála, který pracuje pro EAST, jsem se pouze dozvěděl, že parky jsou ve východním lepší a celkově se mu líbí víc.

Woodward East se nachází přibližně ve středu Pensylvánie na úpatí Apalačského pohoří. Pro méně znalý Spojených států, Pensylvánie je velký stát táhnoucí se od východního pobřeží směrem do vnitrozemí. Samotný Woodward leží nedaleko města State College, bydliště takových hvězd, jako je třeba Jamie Bestwick nebo Chad Kagy. Z New Yorku bych to typoval na takový 3-4 hodiny autem, což není nijak daleko. Woodward je maličká vesnička mezi horami téměř bez obyvatel. Potkat člověka mimo kemp se mi za 3 dny nepoštěstilo. Přímo se nabízí otázka, kde se v týhle pustině vzal nejznámnější bmx camp na světě. Správná otázka. Už ze silnice je zřejmá rozlehlost celého areálu. Desítky budov splňují požadavky i velmi náročného profesionálního sportovce. Najdete tu od naprosto jednoduchých chatek s palandama až po zcela luxusně zařízený domy s parádníma pokojema, kulečníkem, košem na basket, stolním fotbálkem, prostornou plně vybavenou kuchyní a v USA taky nezbytnou obrovskou plazma telkou. Součástí kempu jsou také tuším 2 bazény, velká tělocvična, posilovna, hřiště na fotbálek, volejbal, playstation budova, zkrátka všechno, co by sportovec mohl užít k relaxaci mezi tréninky.

Většinu z vás jistě nejvíce zajímají parky. Na výběr máte z několika outdoorů a tří hlavních indoorů, přičemž jeden je spíše skejtový. Outdoory se mi vybavují asi 4 a na první pohled nemůže být nejmenšího sporu, že jsou stavěny spíše pro kolo. Daly by se i odstupňovat dle zkušenosti jezdce. Jeden park je například plný velkých ostrých překážek, další je spíše pro méně pokročilé jezdce, kde si mohou najít třeba menší minirampu se spinou (okolo 1,3 m) a až si to najedou, hned vedle je to samé ve větší podobě. Všechny parky jsou většinou rádiusové, ale najdou se samozřejmě i nějaké ty bangy. Kromě tohoto je venku také velice slušnej cement park s parádním bazénem, 3 vertikální rampy a jedna minirampa úctyhodných rozměrů.

Mě samozřejmě zajímaly místní trailsy známý ze starých videí. Trailsy jsou jednoznačně nejslabším článkem celýho Woodwardu. Na pohled sice ještě nevypadají špatně, zblízka už to však tak slavné není. Skokům zde příliš neprospívá horské klima, prší zde relativně často. Hlavní příčinou špatný kondice je fakt, že do Woodwardu lidi nejezdí za trailsama, ale za parádníma parkama a indoorama s foampity a resi. V důsledku výše zmíněného skoky nikdo moc nešejpuje a neladí. Chce-li si člověk tedy zalítat na trailsech, čeká ho nejdříve několikahodinový šejping. Poježdění potom ovšem vcelku stojí za to.

Zapomenout nesmím také na místní bikrosku, na které se jezdí i závody série NBL, tedy americké bikrosové ligy. Bikroska byla bohužel kvůli dešti přikrytá plachtami, takže její kvalitu nemohu přesně posoudit. Na pohled vypadala na americkou klasiku, vše kulaté, nepříliš technicky náročné. Vedle bikrosky se táhne řádně zarostlá proslulá trať na bmx downhilly, kde se jel také bmx downhill při extrémních hrách, kterého se v roce 2003 účastnil i náš Michal Prokop. Musím uznat, že trať tohoto typu musí být na malým kole velká masáž. Ty skoky jsou opravdu dlouhé a rychlost to musí být obrovská. Respekt.

Já jsem navštívil Woodward v polovině září. Tou dobou je již po hlavní sezóně a v týdnu parky spíše zejí prázdnotou. Objevil jsem se ve středu večer a v podstatě vlezl do obýváku správci parku jménem Steve, jemuž všichni říkají Maverick. Steve byl pochopitelně řádně překvapený. Vysvětlil jsem mu, že jsem právě přijel a nikoho nikde nenašel, že jsem z Čech a jestli by se nenašla nějaká indoor podlaha, kde bych mohl ve spacáku přespat. Jakmile však padla Česká republika, Maverick se mě okamžitě začal vyptávat, co jezdím a s kým jezdím. Takže kola a k tomu jsem začal sypat nějaký jména, a když došlo na Petra Krause, na kterýho jsem si vzpomněl, že Woodward už navštívil, situace okamžitě nabrala nových obrátek. Petr Kraus je prý nejvíc good guy a to je jasný, že se najde nějaké přespání, žádný problém. Nakonec mě i se ženou, která byla ve Woodwardu se mnou, ubytoval v Bud’s Barn, což byl jeden z těch velmi slušně zařízených domů. Mimochodem hned naproti bydlel Steve McCann a Daniel Dhers... Tady rozhodně patří velký dík Petru Krausovi a celý český partě za to, že neukázala během jejich návštěvy, „co jsou Češi zač“, jak to většina z nás čas od času umí. Důsledkem toho mě Maverick nechal bez jakéhokoliv předchozího ohlášení dvě noci přespat. Díky díky.

Hned první večer po ubytování jsem na radu Mavericka vzal kameru a spěchal do jedný z hal, kde zrovna probíhala velice slušná session - Jamie Bestwick, Daniel Dhers, Anthony Napolitan a ještě asi dva další týpci z Woodward crew, neboli zaměstnanců campu. Jezdilo se v hale Cloud 9, kde se nachází vertka s foampitem a resi, minirampa se spinou, spina s resi dopadem, foampit, funbox s resi, nějaký ten radius a dva malý funboxy za sebou. Peklo bylo k vidění nevídaný, především Daniel Dhers s Anthony Napolitanem dávali neuvěřitelně. 360 biče, flipwhipy, 720, barrel roll, doublewhipy... Vše s lehkostí a naprosto čistě. Jamie Bestwick se se mnou začal okamžitě kamarádit, což mě uvádělo značně do rozpaků. Vcelku se vám nestane každý den, že za vámi přijde Bestwick, představí sebe i ostatní a baví se jako s dobrým kámošem. Trochu jsem z toho nechápal a zmatenej mu vysvětloval, že jsem teď zrovna přijel a cítím se unaven, takže si s ním dnes už bohužel nezajezdím, ačkoliv by to byla jistě fun, jak on tvrdí, heh... Jamie v parku nakládal také velmi solidně, 360, truckdrivery, do foampitu 3x za sebou úplně čiste truckdriver to nohand, na resi flipwhip... Nechápal jsem nic. Daniel Dhers vytočil na resi nosedive 720... Potom se přesunuli do vertky. Poprvý jsem viděl Bestwicka na vlastní oči ve vertu, no, docela to stojí za to. Alleyoopy s invertem jako to umí jen on, no handy, obrovský polety, flairy. Těžší triky hrotil pouze do resi, k vidění byl jeho flair downsidewhip, turndown flair, 540 barspin to turndown, do foampitu úspěšně pokoušel 540 tailwhip to nohand, hmmm... Údajně takto trénuje ve Woodwardu 5x-6x týdně, prý ježdění na kole velice miluje. Zřejmě ano. Daniel Dhers zkoušel jen do foampitu superman seatgrab. Později se objevil ještě mladý týpek Mike Spinner. Jestli vám tohle jméno zatím nic neříká, věřte, že již brzy bude. Mike je ve státech považován za jednoho z nejtalentovanějších mladých jezdců vůbec a jako první (možná zatím stále i jediný) odjel na contestu 720 tailwhip. Mimochodem to bylo letos na Mountaindew extreme tour sérii, kde jel Mike kategorii expert!!! Tenhle týpek je doslova mašina. Warm-up trik 720 přes funbox, ve vertikálce potom naprosto s přehledem 900, 540 tailwhip to turndown a potom trénoval double tailwhip. Deset pokusů za sebou, jednou mu přitom spadla noha. Šou se mezitím přesunula do vedlejší haly, její jméno mi bohužel uniklo. V hale se nachází parádní park se vším všudy - téměř vertikálka, velký foampit s resi funboxem vedle a dokonce i telkou, která se s požděním promítá, co se před chvilkou dělo (vynikající záležiost), normálním funboxem s mírně zvednutým rádiusovým dopadem, spousta rádiusů, wallridů, subboxů, bazén, zkrátka vše potřebné. Jamie Bestwick se z jezdce přeorientoval na fotografa a fotil Daniela Dherse s jeho 360 tailwhipem na asi metr dlouhým mírným bangu. Daniel ho jel tak desetkrát bez jediného zaváhání. Nakonec odjel velmi zajímavý jakoby flair na rádiusu, který lemoval již zmíněný bang. Den byl zakončen ošklivou rakví Mike Spinnera, který vymotá a odjede téměř cokoliv, rozbije se ovšem při jenom přejíždění funboxu v protisměru, protože nedával dostatečně pozor. Klasika. Mike si vyrazil dech a narazil ruku, Bestwick mu okamžitě dává první pomoc a vykládá své historky, kolikrát a jakým způsobem si už vyrazil dech a co je nejlepší v různých situacích dělat. I slepý by si všimnul, jak obrovský respekt má Jamie u všech zúčastněných.

Další den jsem si zlehka pojezdil v hale Cloud 9. Spina s resi velice zajímavá věc a řekl bych, že na učení se opravdu ideální. Mimochodem takové resi vypadá následovně: klasický dopad, akorát místo pevnýho povrchu se skládá z více než 30 cm silné (záleží na překážce, je rozdíl mezi spinou a vertikálkou) duchny, na který je zhruba 1 cm silná vrstva tuhé gumy. Výsledný efekt je více než dobrý. Odjed se na tom dá vše, při pádech však měkký podklad vezme opravdu hodně. Viděl jsem třeba typa, co se učil 360 tailwhip. Možná desetkrát se ošklivě vysypal na bok, protože nedotáčel a nestalo se mu vůbec nic. Podobně jako do molitanu je nejhorší variantou zamotat se do kola. Drtivou většinu těžkých triků dělali všichni pouze na resi. Woodwardský foampity s velkými molitanovými kostkami je také trochu jiné kafe, než na co jsme zvyklý z Monkeycampu. Velký kostky jsou hodně měkký, není žádný problém se do toho zavrtat, že z vás nekouká vůbec nic. Do takovýhoto foampitu můžete spadnout opravdu jakkoli. Výhodou je délka foampitu, který má typnul bych si okolo osmi metrů, ocenil jsem taky příjemně nakoplý radius. Resi přímo navazuje na radius foampitu, v týhle kombinaci je učení se nových triků procházka růžovým sadem, srovnáme-li to s našema podmínkama. Jedinou nevýhodou foampitu je obrovská fyzická náročnost se z něho dostat ven. Pokud zalítnete hluboko, stojí hodně úsilí z něho vylézt. Bez provazu, který slouží tomuto účelu, bych to viděl občas téměř nemožné. Asi nemusím připomínat, že po pár skocích je člověk úplně vyřízenej, což byl můj případ.

K večeru jsem si šel obhlédnout trailsy a trochu je poladit. Zprovoznit se mi podařilo jednu, nejmenší lajnu. Údajně nejzábavnější ze všech. Skoky se úměrně prodlužují, vzhledem ke kopci. První dablík má metr, poslední už okolo pěti. Po téměř pěti měsících na kole to se mnou trochu cvičilo, ale i tak vcelku příjemné poježdění.

Večer se objevily další stars a to Chad Kagy s Kevinem Robinsonem. K nim se ještě přidal Daniel Dhers a Anthony Napolitan. Opět velká šou. Anthony piloval do foampitu backflip doubletailwhip, vcelku to do něj dával na jistotu. Chad Kagy se rozjížděl 360kama na spině i na funboxech, Kevin Robinson pokoušel to samé, v jeho případě však styl přeci jen trochu zaostává. Daniel Dhers se hrozně vyndával a jezdil jako o život. Sérky tam a zpátky typu: invert v rádiusu, 360 cancan tailwhip na spině, flair, turndown v radiusu, 360 nohand a tailwhip na funboxech. Takto vypadala jeho standartní jízda, kterých dal během 30 minut třeba deset. Nakonec se mu nedařil hustej barrel roll na spině, u kterýho dvakrát lehce spadnul a velice se rozčiloval. Jediný dva pády za celé tři dny, který jsem od něj viděl. Chad Kagy si potom jen tak pro klid dal backflip doublewhip do foampitu a Kevin Robinson nohand flip na resi a oba se přesunuli do vertikálky. Tam mě velice slušnou formou požádali, jestli bych nemohl schovat kameru, což jsem pochopitelně nerad udělal. Škoda veliká. Chad Kagy točil jeho flatspin 540 tailwhip, flairy, 540, superman seatgraby a kde co. Kevin Robinson dával tradiční flairy, 540 nacnac, nohand flair... Byla toho spousta. Především Chad jezdil v obrovským stylu a hodně čistě.

Pátek byl poslední den, který jsem ve Woodwardu strávil. Potunil jsem si ještě jednu lajnu na trailsech, ty nejdelší skoky. Bohužel se nedala dát celá, vyšejpovat poslední jump už bylo nad moje síly, ale přesto příjemné polétání. Objevila se partička týpků, kteří přijeli šejpovat skoky na amatérský contest, který se měl konat ve Woodwardu další víkend. Hned jsem hodil řeč a dozvěděl se, že jeden z nich vlastní zahradu s trailsama. Zhruba 7 lajn po 10 až 12 jumpech... heh, co dodat.

Pojezdit do parku si přijel novopečený vítěz X-games Scotty Cranmer. Tenhle týpek nakládá velice zle. 720 x-up to turndown, backflip doubletailwhip do resi, přetočených 1080 do foampitu, pravidelně bez nohy odjetej barspin to tailwhip... Daniel Dhers sekundoval z 360 doubletailwhip a především nekompromisním truckdriverem do tailwhipu, kterej bez jakýchkoliv problémů odjel. Anthony Napolitan se taky neflákal. Frontflip nohand, 360 doubletailwhip, flipwhip, do molitanu téměř čistě frontflip tailwhip... Zase mi padala čelist. Stihnul jsem tam také pokecat s typem jménem Ryan O’Connel. Nehorázný brakeless rider, který ovšem nemá nic společnýho se zbytkem brakeless světa v pozerských dámských džínách. Ryan si jel roztrhaný široký gatě, kolo S&M s vysokým sedlem, stylem ježdění připomínal našeho Benyho. První brakeless rider, který mě opravdu zaujal. Ohromnou rychlostí lítal po parku, támhle kopnul bič, támhle si dal na kvotru 2 metry vysokej polet do icepick bongu, vytočil 360 x-up, polítnul hustej transfer nehorázným cancanem a zakončil to nosemanualem ve fullspeedu přes půl parku. Se smíchem přijel zpátky ke mně, že tohle je jeho štýlo a že už není nejmladší a moc to nehrotí. Aha. Kdysi vyrůstal s generací jako Shaun Butler, Joey Garcia, Barspinner Ryan, Ryan Nyquist, Fosterové, zkrátka stará kalifornská garda. Ryan dělá pro Woodward, je tedy členem tzv. Woodward crew. Funguje to tím stylem, že asi 8 až 10 týpků dělá různé práce, které jsou s chodem parku spojené. Od úklidu, údržby až po dozor v parcích. Dělají to zadarmo, jejich odměnou je pobyt a ježdění ve volném čase. Ryan je prý ve Woodwardu už třetí léto a nemůže si stěžovat. Přes zimu pracuje doma v Kalifornii a přes léto žije ve Woodwardu. To nezní špatně. Přes sezónu je prý návštěvnost kempu velmi vysoká, některé týdny tam bývá až tisíc lidí. Převážně na sk8ech. Na kole je z toho tak jedna pětina. Pravidelně se tam objevují celé skupiny pro riderů z východního pobřeží a středozemí. Někteří tam tráví i delší čas, jako právě teď třeba Daniel Dhers, Anthony Napolitan nebo Steve McCann, který si bohužel v době mé návštěvy dával pauzu a byl někde na výletě. Mimochodem Steve McCann nedávno vyhrál nějaký besttrick se 720 nohand to turndown.... Zapomněl jsem se bohužel Ryana zeptat, kolik vlastně stojí pobyt a ježdění ve Woodwardu. Jistě informace, která by každého z nás zajímala. Myslím, že to nebude zrovna málo.

Večer téhož dne, tedy pátku, se opět sešla velice zajímavá partička. Dhers s Napolitanem a pár lidma z Woodward crew si dávali battle v parku. Vždy někdo něco dal, ostatní museli dát taky. K vidění byla většinou různá technika, zaujala mě 360 z bangu přes zábradlí s nosebongem právě o to zábradlí... Nakonec se to zvrhlo ve 2-men-show Dherse a Napolitana. Napolitan dal neuvěřitelnou sérku tailwhipů, 360, double tailwhipů a nějaké tý techniky po celým parku, zakončil to hustým 270 alleyoopem nohand radius to radius. Dhers dal po něm přesně to samý bez jediného zaváhání (nechápu, jak si to pamatoval), nakonec však nedal nohand v tom alleyoopu a přišel velký aplaus pro Napolitana, neoficiálně prohlášenýho za vítěze. Já jsem jen kňučel, že mi došly baterky v kameře. Ježdění pokračovalo dlouho do večera, ovšem už jsem toho začínal mít dost a dlouhá cesta do Marylandu přede mnou. Takže díky čau Woodwarde, zase příště.

Co říct závěrem. Woodward splnil veškerá má očekávání. Jestli si nějak představujete ráj, představte si Woodward. Tohle je totiž ráj. Velmi mě dostaly místní hvězdy včetně Scotty Cranmera, který se mi na pohled nezdál nikdy příliš sympatickej. Opak je pravdou. Všichni jsou maximálně v pohodě, baví se s tebou, chtějí si společně zajezdit, nehledí na to, jestli ten dává x-up a ten doublebiče. Všichni ti s čímkoliv rádi pomůžou či poraděj, ať už jde o triky nebo něco jinýho. Přičtou-li se k tomu parky, foampity, resi a vůbec celé zázemí Woodwardu, je naprosto pochopitelné, kde se to obrovské množství vynikajících jezdců ve státech bere. Napadla mě otázka, jestli by takovýhle podnik nemohl fungovat i u nás. Myslím, že asi mohl. Systém dobrovolníků za ubytování je skvělým nápadem, který ušetří spoustu provozních nákladů. Když se platí 80 Kč za tu nudli na Štvanici a lidé tam přesto jezdí, nejezdili by raději za 120 či 150 Kč do naprosto špičkového parku se vším všudy? Kdo ví. Každopádně Woodward je nejvíc a vzhledem k dnešním cenám letenek není zase úplně nedostupný. Pro mě je to jasná volba, do Woodwardu se rozhodně ještě alespoň jednou vrátím. Stojí to za to.