Překlad: Mošnik

Fotky: devonhutchins.com, T-1, woozy.de, bmxonline.com

Vyrostl v Channelview v drsné industriální zóně na okraji Houstonu, zázrak, že se Danny dostal k BMX. Jezdil sám na rampách, které si sám postavil na parkovišti náklaďáků, které vlastnila jeho babička. Udržel se u ježdění tím, že si vytvářel svůj vlastní level, když nebylo kde a téměř s kým jezdit. Ale co je zvláštnější, jak daleko ho až ježdění dostalo. Teď žije v Austinu, cestuje za ježděním po celém světě. Danny ušel dlouhou cestu z toho malého města v Texasu a nikdy nepřestává udivovat svou pozoruhodnou schopností vytvářet supertechnické triky bez větší námahy. Tak tady máte Dannyho Hickersona.

Tak od začátku: jméno, věk, jak dlouho jezdíš, bydliště a sponzoři?

Jmenuji se Danny Hickerson, je mi 20 let, jsem z Channelview, Texas, předměstí Houstonu. Jezdím za Etnies, Terrible One, Empire, ORP BMX Shop, Odyssey a V-Club. Jezdím 10 let.

Jsi známý jako opravdu technický jezdec. Jak jsi přišel na triky který děláš? Bylo to náročné?

Prostě jsem jen tak jezdíval s kámošema v našem lokálním parku Dirtwoodu. Nebo když jsem jel někam ven, možná jsem viděl někoho něco dělat, tak jsem se to naučil.

Zdá se, že jsi schopen na svým kole udělat cokoli. Existuje něco, co jsi zkoušel a co jsi nezvládnul?

Teď jo, jsou tu některý věci, který bych chtěl dělat a jsou hodně těžký, třeba různý technický blbůstky, určitě je tu spousta věcí, který jsem ještě neudělal.

Něco určitého?

Vzpomínám si, když jsem byl před rokem ve Woodwardu a zkoušel jsem flairy na 9 stop vysokým radiusu a nedokázal jsem pochopit, jak ten trik funguje.

Vypadá to, že se snažíš jezdit hodně technicky. Jaktože neděláš celý repertoár divokých, šílených a nebezpečných věcí?

Chci se to všechno naučit, ale je to dost náročný a já nevím, jestli to dokážu. Nechci se při nějakým triku zabít. Když vidím některé svoje přátele dělat všechny ty šílený věci (circus moves), nemůžu uvěřit, že je to možné. Myslím, že je lepší zůstat blíž při zemi a ty šílenosti prostě nedělat.

Můžeš nám vysvětlit, jak je to s tvýma nohama? Vždycky měníš jejich pozici.

Když jsem začal jezdit, bylo to divné, ani nevím, jak to začalo. Nejdřív se mi to nelíbilo, protože jsem si myslel, že to vypadá divně je pořád střídat, ale teď zjišťuji, že to funguje. Vzpomínám si, že jsem dělal barspiny s pravou nohou vepředu a potom, když jsem chtěl dát nohy z pedálů, nechával jsem levou nohu vepředu a ptal jsem se sám sebe: Proč to tak je? Prostě je to tak pro mě lepší. Zvlášť, když se chci naučit něco opačně nebo na jinou stranu. A teď, když se chci něco nového naučit, představím si, v jaké pozici budu mít nohy, než do toho jdu.

Jaký máš nejoblíbenější místa na ježdění?

Když se vracím domů, jezdím rád v Dirtwoodu. Ježdění s lidmi odtamtud mě fakt baví a mám rád atmosféru toho místa. Myslím, že je to nejdůležitější místo a dal bych mu přednost před kterýmkoli jiným. Ale samozřejmě rád cestuji a hledám nové spoty.

Kde jsi jezdil před Dirtwoodem?

Jezdili jsme ve skateperku v Houstonu. Byl to první nebo druhý park, kde jsem vůbec jezdil. Kdyby byl ještě otevřený, myslím, že je to jediné místo, kde bych jezdil, ale v roce 1999 ho zavřeli a my jsme rok neměli kde jezdit, než otevřeli dvě další malá místa. Ale hlavně jsem jezdil na mých vlastních rampách, který jsem si postavil na pozemku kamionové společnosti mojí babičky. To bylo do prosince 2002. než se tudy přehnalo tornádo a všechno zničilo. Krátce nato otevřeli Dirtwood, taj jsem začal jezdit tam.

Ty rampy na parkovišti, jak to vlastně s nima bylo?

Postavil jsem si je sám v horkém a upoceném texaském počasí. Byly celé ztlučené hřebíkama, takže hřebíky čouhaly úplně odevšad. Navíc stály na tvrdém štěrku, takže když jsi spadl měl jsi rozedřené ruce. Měl jsem strach o svoje ruce a kolena, bylo to hrozný.

Kdo tam s tebou jezdil?

Někteří lokálové. Měl jsem pár přátel,kteří se občas objevili, jako třeba Neil Harrington. Myslím, že rampy vypadaly strašidelně a nikdo na nich v doopravdy nechtěl jezdit, navíc byly dost bídně postavený. Byly hodně daleko od mých přátel a já musel škemrat, aby za mnou někdo přijel, takže jsem většinu času jezdil sám. Nevím jak jsem to vydržel, ale byl sem prostě zapálený do ježdění.

Vyrostl jsi v Channelview, jaké to bylo?

Prostě mezi burany a milovníky Kid Rock.

To je industriální část Houstonu, že?

Jo, je tady spousta chemických továren a skladišť, abych řekl pravdu, nechápu jak jsem se ke kolu dostal. Myslím že pár mechaniků, kteří dělali pro mýho otce mě inspirovali. Ukázali mi co se na mém kole, který jsem si koupil na bleším trhu, dá dělat. Tihle kluci a můj kámoš Rudy Rodriguez mě myslím přivedli k ježdění. Rudy, kterej sám jezdil na inlinech mě vzal do prvního parku, jezdíval jsem s hodně divnou bandou lidí.

Kde jsi bral peníze?

Sekal jsem pozemky - sekal jsem babčiny pozemky a vždycky to hodilo pár drobných, který sem si šetřil. Snažil jsem se trávu sekat co nejvyšší, abych ji mohl sekat co nejdřív znova a zas si vydělat.

A co dál?

Potom jsem dělal hlídače parkoviště což bylo pěkně bláznivý, protože to bylo právě to kde stály moje rampy, Hlídal jsem je od 18.00 do 6.00, tři dny v týdnu.

Teď jezdíš za Terrible One, jak to probíhá?

Nemám slov, jak to vyjádřit, jsem z toho úplně nadšeneý. Máme v plánu společně s Joelem Moodym dělat signature rám. Chystáme se hodit řeč, co bude...geometrii a tak. Jsem za to vděčný a šťastný.

A jak to bylo s tebou a tvým bývalým sponzorem Kink Bike Co.?

Chvíli jsem nemohl jezdit, protože jsem měl zraněné zápěstí, měl jsem v něm přetrhané vazy. No takže jsem nejezdil asi 6 měsíců, pak mě chtěl Zack Phillips (majitel Kinku) poslat na pár míst abych jezdil, ale já nechtěl...Ale mezi mnou a Zackem teď nejsou špatné vzatahy, vše je cool.

Proč jsi opustil Road Fools 14 tak brzy?

Jezdili jsme trochu s Chase Hawkem v Austinu a já si zas obnovil zranění zápěstí. Zkoušeli jsme jezdit z kopce a já si dal x-up v plné rychlosti, spadnul jsem a moje zápěstí bolelo jak čert. Pak jsem volal do Propsu, že nepojedu, že nejsem schopen jezdit, ale oni řekli: "měl bys jet, bude to zábava". Letenky byly koupeny a já tedy vyrazil. Zkoušel jsem tam jezdit tolik, jak to jen bylo možné, ale zápěstí mě hrozne bolelo, tak jsem se rozhodl vrátit domů. Nicméně jsem velmi vděčný klukům z Propsu, že mi umožnili účast na tom tripu.

Bylo tu hodně fám, že už nikdy nebudeš jezdit,nechceš to uvést na pravou míru?

Chvíli jsem nejezdil, byl jsem vyřízený z toho zápěstí, protože to bylo první zranění které jsem kdy měl. Nikdy jsem si nezlomil jedinou kost nebo něco podobnýho z ježdění na kole. Dívali se mi na to dva různi doktoři a řekli, že mám zpřetrhané vazy. Prostě jsem chvíli nejezdil ostře jako obvykle, jen tak jsem se projížděl, ale nikdy jsem skutečně nepřestal jezdit.

Máš řidičák?

Pracuju na tom. Vždycky jsem si ho zkoušel udělat ve veřejné autoškole, ale vždycky mě vyhodili, tak jsem šel do soukromé školy. Mít auto taky stojí dost peněz a pojištění, tak jsem to neřešil. Když kámoši někam jeli, prostě jsem se přidal. Doufám, že ho dostanu tento rok. Je to nepříjemný, když se mě někdo zeptá, jestli budu řídit a já musím odpovědět "sorry, ale nemám řidičák".

Jakou hudbu posloucháš?

To je hodně různý. Mám hodně rád klasickej rock z 80-tých let, starej Heavy metal jako třeba Iron Maiden, prostě něco, co mě opravdu nakopává při ježdění.

Se kterými lidmi nejraději jezdíš?

Austin je hodně malý město, takže můžeš zavolat komukoli a jde se jezdit. Jezdím s Joelem Moodym, Chase Hawkem nebo Mattem Morenem a kydž přijdu do Terrible One a jezdim jejich rampu, tak s Joe Richem a Taj Mihelichem.

Co plánuješ dělat až skončíš s ježděním?

Umřít. Blíží se to, kámo. Nikdo nežije navždy.

Děkovačka?

Rád bych poděkoval svojí babičce, za to, že mi se vším pomohla, vždycky tu pro mě byla. Potom Jimu Bauerovi a Nuno Oliverovi z Odyssey, Johnu Povahovi z Etnies, Jeremy a Mattovi z V-Club, Tině a Tomovi z Empire, Chrisu Rickertovi z ORP BMX shopu, Joeovi a Tajovi z T-1, Steve Ingeovi, Zachu Philipsovi, Marcovi, Ryeovi, Stevovi a Walterovi z Propsu, všem z Ridu za tohle interview a Glenn PP Milliganovi a Walteru Pieringerovi za udělání tohoto interview.

Naše interview tímto ale ještě nekončí, jako bonus tu ještě máme rychlou zpověď.

Které triky děláš nejraději s levou nohou vpředu?

Tailwhipy....

A s pravou vpředu?

Tailwhipy a barspiny

S jakoukoli nohou vpředu?

To je jedno, když o tom začnu přemýšlet, jsem z toho hrozně zmatenej.

Triky, který můžeš dělat na obě strany a opposite?

360, taiwhipy, barspiny, disastery atd.

Co děláš, když se vzbudíš?

Udělám si snídani, zavolám kámošům, abych věděl co se bude ten den dít a podle toho se zařídím. A když je léto, obvykle se jdu koupat (a to jsem si myslel, že neumím plavat) hodně brzy ráno na Barton Springs.

Tvůj oblíbený den?

Kdykoli, když není venku vedro. Rád vstávám hodně brzy, abych mohl jezdit na kole, ale je těžký takhle bzry někoho sehnat.

Největší ztráta času?

Sedět v Empiru, koukat na videa a čekat na někoho kdo by šel pojezdit.

Co si myslíš o Austinu?

Je to většinu času skvělé místo na ježdění, ale z nějakého důvodu, co jsem tady, jezdim míň než dřív.

Čím jsi chtěl být jako dítě?

Astronautem. Vzpomínám si, že když jsem byl v páté třídě koupil jsem si několik videí o astronautech a byl jsem úplně hotovej z toho, co se stalo v Apollu 13.

5 alb, který tě nikdy neomrzí?

Takže, Dark side of the Moon (Pink Floyd), The Wall (Pink Floyd), Number of the Beast (Iron Maiden), Greatest Hits od Eagles a Greatest Hits od Fleetwood Mac.

Nejoblíbenější BMX videa před pěti lety?

GT’s Dead Saylor a American Muscle od Schwinnu

Nejoblíbenější BMX videa dnes?

Federal Trafaelio a Mutiny Subversion

Kdybys nebyl profesionální BMX rider co bys dělal?

Asi bych byl zemědělec nebo řidič náklaďáku.

Osoba kterou jsi naposled objal?

Moje holka.

Co tě nejvíc stresuje?

Nemít motivaci.

Co ti nejvíc pomáhá zvládat stres?

Vykoupat se v létě v ledové vodě.

Co si o sobě myslíš?

Že vypadám jako Billy Idol...každopádně mi to všichni říkají.

Život je...?

Občas zábavný a občas těžký.

Toť vše - rozmlouval Walter Pieringer - RIDE BMX