Připravil a rozmlouval: "mailto:bmx.hout@email.cz"

Fotky: "mailto:kamil.feifer@monkeybikes.cz"

Živíš se v současné době pouze jenom kolem?

To je zajímavá otázka. Co vlastně znamená živit se pouze jenom kolem... Určitě nejsem profesionální jezdec jako jsou někteří kluci třeba v Německu, kteří prakticky nedělají nic jinýho, než jezděj. Jsou zvaný na akce a dostávají finance za ježdění a propagování nějaký firmy. V týhle fázi já určitě nejsem, že bych přemýšlel jen o tom, jak si půjdu zajezdit a pak měl volno. To určitě ne. Spíš mě živí všechny různý projekty, který vymýšlím nebo na kterých se podílím, reklamy na stránkách, v kempu, a taky exhibice, kterých v létě pořád ještě dělám docela dost.

Jak vypadá typický den Kamila Feifera?

Já nemám žádný typický den. Žádný den není stejnej. Prostě jednou vstanu tak, jindy jinak, záleží na období, jestli zrovna mám chuť do práce, do ježdění... Pak vstanu třeba v 7, vyřídím svých 60 mailů, odpovím na 40 otázek mladým klukům na ICQ... Byly doby, kdy jsem jezdil třeba na silničce 30-40 km, teď si občas vezmu kolečkový brusle a vyjedu si za Hradec... Někdy musím vyřizovat nějaký věci po Praze, tak to jenom telefonuju a řídím. Do toho taky ježdění, když mi vyjde čas. Zkrátka je to různý. Já bych potřeboval ne jeden den, ale jeden týden s Kamilem Feiferem, aby byla dobře vidět ta rozmanitost. V poslední době je to však spíš ta práce než ježdění.

Co tě i po těch letech motivuje k ježdění a žene k dalšímu progresu?

Samotný BMX. Freestyle BMX je sport bez hranic. To že ses naučil nějaký triky neznamená, že jseš king, že to je konec. Podle mě je to nekonečný. Jsou různý odnože jako dirt, street, vert, flat, kterej jsem jedinej nejezdil a považuju ho za strašně těžkej. Fakt uznávám kluky, co ho jezděj. A tím, že jsem jezdil všechno, tak si můžu jakoby vybrat. Když už se mi nebude chtít jezdit v parku, zajdu si na vertikálku, která tu teď v Hradci je. Pak si můžu jít na street, kde si vymýšlíš svý triky do toho prostoru tý ulice, což je hodně zajímavý, zábradlí, kde tam naskočíš a dáš to nebo držka... Pro mě je čistej street úplnej vrchol, to je nejvíc a kdo dává hustě street, je fakt dobrej.
Co mě motivuje... Já třeba v poslední době ani nekoukám na videa, nemám na to čas. Ještě mě motivuje, když mi někdo hází klacky pod nohy. To mě motivuje, abych se zakousnul a ukázal, že ještě nejsem tak starej, abych se na to vykašlal, a že ještě ze sebe dokážu něco dostat. Takže teď ten zákaz, co jsem dostal (Kamil Feifer dostal zákaz startovat na závodech X-cupu pořádaných fbmx asociací – pozn. H.), to je jedna z věcí, která mě hodně nakopla k tomu, že ještě budu nějakou chvíli jezdit, když to zdraví dovolí, a budu se snažit něco pro bmx udělat.

Tvůj tricklist je určitě hodně rozsáhlý. Jaký jsi měl oblíbený triky třeba před několika lety a kam se to posunulo dnes? Řekneš mi 3 svý nejoblíbenější triky?

Hrozně rád mám věci na předku. Nosepick, footjam, toothpick. Pocit stát na tom předním kole mě baví. Pak mám rád zábradlí. To mě baví. V poslední době jsem přišel na to, že mám docela vysoký bunnyhop, takže naskočit si na vysoký zábradlí a sjet si ho. Respekt mám z prudkých zábradlí, z toho mám trochu strach. Z leteckých triků tailwhip. S tailwhipem jsem se trápil 5 let, než jsem přišel na to, že hodělám jinak než ostatní, že ho kopu přední nohou. Že jsem se ho dnes naučil do tailtapu, downside do dizzasteru, přes spinu, přes velblouda v Úpici, to je pro mě jako splněný sen.

Najde se ještě nějaký trik, který by ses rád naučil?

Mám asi 2 triky, který mám připravený. Jestli se povede udělat v Úpici resi funbox (funbox s molitanovým dopadem potaženým vrstvou gumy, díky čemuž se na něm dají triky normálně odjíždět – pozn. H.), což bych si přál a je to na dobrý cestě, aby byl, tak mám 2 triky, který bych chtěl zkusit. První je backflip nohand a druhej je 360 downside tailwhip, co dělá Jirka Karlík na hlíně, což považuju za velkou husťárnu. Takže tyhle dva triky. A potom z techniky třeba footjam to barspin, já tu techniku obecně mám rád a tam je toho spousta, co se dá vymýšlet.

Co zranění, tys toho prodělal určitě mraky, jaký byly ty vážnější?

Teď mě napadá, jak jsme se bavili o těch videích, není dobrý koukat na držky. To mi říkali Tobias Wicke a Senad Grosic, když tady u mě byli, že když chceš být profík, tak se na držky prostě nekouká. Podvědomě se ti to naleje do hlavy, chytneš zábranu nebo blok, a když potom jedeš na ten trik, tak právě takový to váhání nebo nerozhodnost končí pádem.
Jinak zranění k tomu patří. Dříve nebyly ty podmínky takový, nebyly foampity, duchny atak, takže těch zranění bylo dost. Jednou jsem se třeba nerozcvičil, šel jsem jezdit do vertu, udělal jsem 540 a spadl jsem blbě, přisedl si nohu. Dodnes mám přetržený vazy v koleni. Proto jsem já taky zastánce strečinku, rozcvičit se před ježděním je důležitá věc. Ve státech jsem si to koleno znovu prošlápnul dozadu, z toho byla operace, šrouby...
Chtěl bych tady každýmu říct, když se vám něco stane, běžte okamžitě za tím správným a hlavně dobrým doktorem.
Další velký zranění bylo potom to rameno, což byla taky blbost. Byl jsem unavenej, ztahanej, ale přitom jsem měl velkou chuť si zajezdit, spadl jsem dolu z rampy a bylo to. Obecně ty velký zranění vznikají většinou, když to člověk podcení.

Změnil se tvůj přístup k ježdění vlivem těchto zranění?

Těsně po zranění vždycky, to je jasný. Jak jsem říkal, vrátit se po zranění je hodně těžký. Obdivuju lidi jako Chad Kagy, který si zlomil krční obratel při doublebackflipu a během půl roku byl zpátky v parku. Celkově se můj přístup určitě změnil. Začal jsem si postupně tak nějak více uvědomovat svý tělo a čím jsem starší, tím víc to cítím. A když se cítím fyzicky a psychicky dobře, tak do toho jdu naplno a dávám. Ale když si připadám, že něco není v pořádku, bolí mě hlava, málo jsem se vyspal, nebo tak něco, už si potom třeba to ježdění odepřu, než abych do toho za každou cenu šel. Platí to samozřejmě i u triků.

Co pro tebe dnes znamenají závody?

Závody jsou určitě dobrá věc... Ty jo, mně pořád nějak leží v žaludku ten zákaz, co jsem dostal. Jak si to jako někdo může vůbec dovolit dát mi zákaz jet dva závody mistrovství republiky. To mi přijde jako úplně něco nemožnýho, ale stalo se...
Ale k závodům. Závody mají něco do sebe, potkají se lidi z celý republiky, zajezdí spolu dohromady, v různých parcích... Já mám v poslední době rád malý lokální závody, což si myslím, že je fakt dobrá věc. A mohlo by jich být více. Já jsem letos jel takovýhle závody v Hodoníně a v Chrudimi a jsem za to zas rád. A ono to není nic tak složitýho udělat si malý lokál závody, je k tomu potřeba jen trocha toho nadšení a to nadšení mi tady trošku chybí. Speciálně třeba dirtových závodů je hodně málo a to musíš říct i ty...

...je to tak...

...i třeba jamy, to taky vůbec není špatná věc a mnohdy můžou bejt jamy lepší než závod. Není tam takový ten prvek jakože porota a teď to musíš nahrotit. Nejde tam o sponzory, reklamy, peníze, televize... Já jsem v poslední době spíš pro tohle, jako jamy, různý session, road tripy a takový věci, než nějaký závody... Ale speciálně na tý Štvanici jsem chtěl jet.
Občas mi na těch závodech taky přijde, že je to až moc vyhrocený a lidi zkoušejí nesmysly, který vůbec nemají najetý. Kvůli divákům, atmosféře a já nevím kvůli čemu všemu jsou ochotný se tam takřka zabít. To neni dobrý. No a klasickým problémem je porota.

Máš pořád ještě nějaký ambice zajet třeba i na velkých závodech nějaký dobrý výsledek?

Rozhodně nemám ambice co se týče výsledků. Já mám spíše ambice se s kolem podívat na různý zajímavý místa, vzít kolo a jet do Afriky, natočit tam video... Tímhle směrem jdou moje ambice. A samozřejmě tady je pořád chuť jezdit, zlepšovat se, překonávat sám sebe, dokázat si, že ještě zvládnu tenhle nebo tamten trik.

Ještě k těm závodům, řekneš mi jeden nejlepší závod, na jakým jsi kdy byl?

Nejvíc zážitek byla asi ta Štvanice v roce 2002, jak tady byl Hoffman, Chady Kagy, Kevin Robinson a další. Prostě ten Mat, ten byl vždycky pro mě nejvíc, tady se mu ztratilo kolo, tak vytáhl nějaký z krabice, dal ho do kupy a šel si zajezdit. A šel si zajezdit i do parku a kašlal na to, že má integrálku a venku chrániče. Chad Kagy dal flipwhip na minifunboxu, co tam tehdy byl... Ta akce byla skvělá, mě osobně hodně nakopla a myslím, že to tady posunula hodně dopředu. Za to díky Marku Rejmanovi.

Minulý rok si chtěl jet dirtový závody ve Strašnicích, můžeme tě letos očekávat na nějakým dirtu?

Uvidíme. Když budu mít čas si přijet třeba k vám zaskákat nebo na nějaký jiný místa, kde budou nějaký skoky a budu si to moct trochu najezdit, nepojedu to jak se říká z voleje, tak bych určitě rád. Asi to nebude o nějakých total psychárnách, spíš bych si jel nějakou tu čistotu. Já ten dirt mám vcelku rád, pro mě je to v podstatě větší funbox, takže rád bych se svezl na nějaký hlíně.

Ty už jsi toho spoustu procestoval, můžeš říct pár míst, který tě opravdu zaujaly?

Určitě Amerika. Woodward camp, Point X camp. Potom Barcelona, kam jsem kdysi jel úplně sám na kvalifikaci X-Games a loni v létě jsem se tam zase vrátil s Adamem Vaškovským. Španělsko obecně mám rád, moře, teplo, pláže, tmavovlasý polonahý ženský...(smích). Já mám obecně hlavně rád to teplo.

Za tu dlouhou dobu, co tě znám, jsi se vždycky snažil přijít s něčím novým, vybočovat, ať už se jednalo o kolo, styl ježdění, oblečení, vlasy, cokoliv. Vždycky jsi měl něco novýho. Co pro tebe znamenaly a znamenají trendy?

Trendy... Tak teď už jsem přeci jen trošičku konzervativnější...(smích) Na nějaký nový trendy třeba oblíkací jsou tady jiní mladí kluci, třeba David Benda, kterej je fakt vostrej (smích), on je ale i vostrej jezdec... Já už jsem dnes dospěl do stádia, že to není o tom, kolik máš náušnic, jestli máš řetěz u peněženky atd. O tom to vůbec není. Mám třeba rád dobrý kolo, tak si ho trochu tuním, baví mě to... Co se týče triků, dělám si radši nějaký svoje věci, který se ani moc nedělají... Když teď všichni dělaj condor, proč já bych měl dělat condor, že jo... Já jsem taky nikdy nekopíroval jednoho jezdce, jakože jet si to třeba přesně jako Aitken nebo někdo, to je podle mě úplný nesmysl. Spíš si beru od různý věci, na každým se mi líbí něco jinýho a z toho celkově potom vzniká ten můj styl. A snažím se jezdit si to podle sebe, svoje věci, svoje kombinace, který mi jdou, líbí se mi a baví mě.

A jak tedy třeba vnímáš ty nový trendy, jakože dámský kalhoty, ježdění bez rukavic, bez kokosky, bez chráničů... Spousta oldschoolerů ve státech a nejen oldschoolerů v různých rozhovorech říká, co to je, kam se to dostalo...

Podle mě je to určitý projev názoru na bmx. Jestli má někdo názor, že bude mít namalovaný oči, dámskou mikinu a dámský kalhoty, je to pořád jenom jeho projev. A já respektuju každýho, kdo se snaží být trochu jiný než ostatní. Mně to přijde lepší, než jít s masou. Ale nelíbí se mi, když se lidi snažej vzbuzovat pozornost, laděj nějakým způsobem kolo, hadry a tak dále, prakticky však v tom ježdění nic neuměj a nedávaj. To mi přijde postavený na hlavu. Když jsi trochu uznávaný nebo respektovaný jezdec, dáváš si triky co nikdo nedělá, nebo máš svůj specifický styl, pak to beru a respektuju. Ale přehnaní ladiči, kteří nic neumí... No, nevim no.

Olympiáda. Z bikrosu se stal olympijský sport, podle mě zcela po právu. Dnes se vedou žhavý diskuze ohledně freestyle bmx ve spojení s olympiádou. Jaký na to máš ty názor, myslíš, že fbmx patří na olympiádu, nebo je příliš free a spíše to jde někam jinam?

Já si myslím, že by to tomu sportu určitě pomohlo. Dalo by to tomu nějaký řád, udělaly by se nějaký tabulky, podle kterých by se hodnotilo, přineslo by to pravidla hry do toho závodění. Strašně moc lidí by v tomto bodě bylo asi hodně proti, ale pokud jsou proti, tak ať tam nejezdí, nekvalifikují se, jedou si to po svým a hotovo. Celkově se samozřejmě najdou velký plusy, šly by do toho nový firmy, vznikaly by parky atd. Na druhou stranu ten velký byznys má i negativa, jako všechno. Ale osobně bych v tom asi viděl spíš ty pozitiva.

Co nějaký oblíbení jezdci? Kdo kdysi a kdo dnes?

Na začátku to byl určitě Todd Lyons. To byl šílenec největšího kalibru a vlastně celá bikrosová Evropa z něj byla mimo, když v létě přijel na závody a dělal na bikrosce v jízdě 360 nebo zkoušel backflipa a podobně. (Todd Lyons alias „Wildman“ patří v USA mezi legendy, velký showman a bavič, v 90. letech vynikající bikrosař a dirtař, nepřehlédnutelná postava každého závodu, kde se objevil, jeden z prvních backflipařů vůbec, už v roce 1993 předvedl jeden z prvních backflipů v Evropě, v roce 1999 si dal v jízdě na mistrovství světa ve Francii na dlouhým bikrosovým dablu backflip v nášlapných pedálech – pozn. H). Dneska se mi líbí spousta lidí, namátkou Tobias Wicke, Ali Whitton, Senad Grosic, Ruben Alcantara, Taj Mihelich, to jsou asi ti hlavní.

Česká scéna. Myslíš, že se to vyvíjí správným směrem, nebo vidíš třeba nějaký mezery, kde je co zlepšovat?

Jako je to dobrý... ale já bych tady rád viděl víc lidí, který jedou něco osobního, ne aby kopírovali Scottyho Cranmera nebo Aitkena nebo někoho takovýho. Já bych chtěl, aby tohle všechno hodili za hlavu a šli si sami svým směrem. Proto jsem třeba rád za Sokiho, kterej si to jede s přední brzdou a freecoasterem. Nebo kluci, co jedou brakeless, jsem rád, že to jedou. Přináší to nový styly, možnosti, víc zábavy a to přece jde.

Zaujal tě v poslední době nějaký nový talent u nás, který by mohl mít velkou budoucnost?

Dobře našlápnutý to má určitě Michal Beran. Ale být dobře rozjetý a být profíkem neznamená jenom dobře jezdit. člověk se musí prezentovat na veřejnosti, spolupracovat s médii, sponzorama... V tomhle si myslím, že je ten Michal dost daleko a fakt do toho jde. Jinak já jsem vždycky měl rád ježdění Jakuba Skupina. Ten je pokaždý schopen přijít s novým trikem, novým progresem, s tím fakt rád jezdím a battluju. Další dobrý talent je určitě Ondra Šléz. Ten se hodně vyjezdil a uvidíme, jak to s ním půjde dál. Ondra je určitě můj favorit.

Stíháš mimo kolo ještě nějaký další aktivity, záliby, koníčky, cokoliv?

Já mám rád spoustu věcí... V poslední době, asi jak stárnu nebo co (smích), mám rád hodně pohyb. Takže třeba si vyjedu na kolečkových bruslích za Hradec, to mě baví, pak plavání, silnička, trochu cross country, někdy pingpong co ty miluješ (smích) (Hout hraje už léta závodně pingpong – pozn. H)... Nevěnuju se tomu nějak extra, je to spíš jen občas takový relax, protáhnout se, vyjet si do přírody...
Přes zimu snowboard, freeridy mám hodně rád. Teď jsem si koupil běžky, tak chci chodit přes zimu běhat. Mě fakt baví ten pohyb.

Několikrát jsem tě potkal spíše v inetelektuálnější kavárně U knihomola v Hradci, jak jsi na tom s kulturou? Knihy, divadlo,...?

Hehe, kultura...(smích) Za život jsem přečetl 3 knihy – O letadélku Káněti, Malý Bobeš a ještě jednu knížku o enduru a motokrosu. Spíš si přečtu nějaký časáky, třeba Ride atak. Sleduju různý stránky o bmx a nejen o bmx. Telku a zprávy nesleduju, mě to vcelku nezajímá.

A co rodinný život?

Hehe, já už jsem v několika rozhovorech řekl, rolex replica watches že všechny ženský skončí v pekle (smích). Ale to jsem byl asi zrovna čerstvě sám, naštvanej na ženský nebo tak něco. Ale jako není to lehký no, teda ty ženský to se mnou nemají lehký. Při mým životním stylu mě pochopit jako člověka a nějakým způsobem se mnou fungovat není sranda. No ale teď mám novou mladou fajn holku, která je podobně „crazy“ jako já.

Co do budoucna, dovedeš si představit sebe za 5 za 10 let?

Já radši nic neplánuju. Mám nějaký tajný svoje plány, co bych si přál. Rád bych se třeba do budoucna odstěhoval z Hradce a žil v Úpici. Mně se tam fakt líbí. Chtěl bych tam mít jednou svůj domek, svůj klid, na zahradě minirampu a nějaký skoky... Jako to má Petr Kraus. Celkově bych se určitě pořád rád točil kolem těch kol, vyrábět a vozit sem dobrý věci, nějak se podílet a pomáhat tý scéně.

Máme tu závěr. Moudra, vzkazy, pozdravy, je to na tobě.

Já mám na závěr jedno moudro (smích), který jsem nedávno slyšel v televizi od Karla Gotta, kdy on veřejně poděkoval svému šťastnému osudu. Já jsem měl v životě taky hodně štěstí a čím dál víc si to uvědomuju.
Jinak bych chtěl poděkovat našim – tátovi, mámě, bráchovi. Dále všem, kteří se na tý mojí cestě životem v dobrém i špatném podíleli, samozřejmě sponzorům, bez kterých by to nešlo. Nebudu tady jmenovat, to by byl dlouhý seznam, snad se nikdo nebude zlobit.

Díky moc, riding is a beautiful thing!! Kamil Feifer.