Franck Muller replica watches

Translated by: Hout

Zdroj: Ride UK

Pak přišly X-games...

Jo... DK contest v Lake Perris byl asi měsíc před extrémníma hrama a já jsem pochopil, že jsem schopnej konkurovat těm nejlepším. Byl jsem rozhodnutej, že tam jedu vyhrát. Na nic jinýho jsem nemyslel. Bylo mi jasný, že klíčem k vítězství je double backflip, shit... Namotal jsem jich tisíce a tisíce do molitanu, naučil jsem se taky nohand to turndown backflip, tyhle triky do té doby nikdo na hlíně nevyndal. Vlastně Nasty jednou zkusil double beko, ale ošklivě se rozsekal. Jak říkám, jel jsem tam vyhrát, kvaldu jsem jel na jistotku, žádný velký triky, bylo z toho pátý místo. Pak byl den volna a trénink na finále, tak OK, jdeme na to, vyndám double beko, abych si ho vyzkoušel na finále. Byl jsem naprosto soustředěnej, jako kdysi na bikrosu, čistá hlava, počkal jsem, až se všichni sejdou na rozjezdu, Nyquist, Lavin, Nasty, všichni mě sledovali a já jsem odjel double backflip s tou největší čistotou, ani jsem tomu nemohl uvěřit. Všichni z toho byli hotoví, všude kamery a všechno, do tý doby nikdo tenhle trik na hlíně neodjel, nikdo nechápal nic. Okamžitě jsem se sebral a zmizel z plochy, šli po mně média, kamery, novináři, fanoušci, všichni... Ale já věděl, že musím zůstat pořád v klidu a soustředěnej a že nechci nic s nikým řešit, dokud nebudu mít na krku zlatou placku. Jel jsem z haly rovnou na hotel.

Další den bylo finále. Hned v první jízdě jsem trochu přetáhnul předposlední skok a nemohl jsem vyndat double beko, ale byl jsem v klidu, měl jsem pořád ještě dvě jízdy. A další jízdu to přišlo, odjel jsem čistý double backflip. Skoky tenkrát byly obrovský, bylo tam 30.000 diváků a nikdo nechápal, neuvěřitelná atmosféra, fakt mazec. Věděl jsem, že musím dát ještě jednu dobrou jízdu, ta se mi povedla a vyhrál jsem... Všechny ty roky, hrozná dřina, pády, zranění, všechno to stálo za to.

Šířily se pak dlouho různý kecy, že jsem to vyhrál jen jedním trikem, že to byla jen klika. Říkám si „Cože? Jděte do píči. Naučím se nový trik, který nikdo nikdy nedal a zase z toho budete srát, kokoti.“ Bydlel jsem tenkrát s Nastym, tvrdě jsem makal na novým triku, nikdo o tom nevěděl, jezdil jsem do 3 do rána každej den... V 6 ráno jsem pak vstával a letěli jsme s Nastym na Gravity Games (vedle X-games největší contest extrémních sportů té doby), ukazuju mu v letadle na kameře novej trik, kterej chci dát, 360 turndown backflip. Zkoušel jsem ten trik pořád dokola do molitanu, pořád a pořád, naučil jsem se naprosto přesně orientovat ve vzduchu, věděl jsem, kde je dopad, vypiloval jsem to k dokonalosti. Chtěl jsem zavřít hubu všem těm pochybovačům. A tak jsem letěl na Gravity Games, vyndal načisto 360 turndown backflip a vyhrál jsem znovu.

Změnila se tvoje životospráva po těchhle prvních vítězstvích?

No, víš jak to je, předtím jsem měl 1.400 $ na měsíc, z toho je za 500 nájem, nejlevnější telefon s 10 volnýma minutama... A pak jsem vyhrál 90.000 $ během 14ti dnů... Víš co, je ti 21, pocházíš z nějakýho zapadákova v Newcastlu a najednou máš takový prachy. No co asi může člověk dělat v takový situaci? Věci, který by dělat neměl, haha...

Vlezlo ti to do hlavy?

Co jestli mi vlezlo do hlavy?

Že jsi vyhrál tyhle tři velký contesty za sebou... a všechny ty prachy?

Rozhodně ne. Ale víš jak to je, máš prachů že nevíš co s nima, užíváš si... Koupil jsem si nejvíc hustou káru, přišel jsem do autosalonu s cashem v kapse a rovnou povídám obchodníkovi, tohle auto chci, 44.000 $ na ruku. Dalších 16.000 jsem ještě vrazil do tuningu, kola, audio system, kouřový skla, další vychytávky, všechno. To auto mělo hodnotu přes 70.000 $, prostě nejvíc moc vymazlená kára.

Shit... Taky mi ten tvůj systém málem utrhnul uši, když jsme někam jeli...

Haha, no jo, ten sound systém byl hodně, div se nevysypaly skla, když se to vohulilo. Ty vole, to bylo stejně auto...

Co dál jsi vyváděl s penězma, který jsi vyhrál? ... haha

Hehe, no jo (provinilý smích). Utrácel jsem velký peníze za hovadiny, za který jsem utrácet neměl... Ale co, vždyť jsou to jen peníze, dementní kus papíru. Hodně VIP klubů, hodně šampaňských, hodně večírků, hodně všeho. Žili jsme si s Nastym hodně, hodně na vysoký noze, to ani nejde popsat. Skoro se i divím, že jsme to všechno vůbec přežili, co jsme vyváděli. S Nastym jsme byli povedená dvojka parchantů.

Jak to bylo v dalších letech, když se ti pořád hodně dařilo?

Po roce 2002, zajel jsem jsem spoustu druhých a třetích míst, ale už jsem nikdy nevyhrál. Chybělo mi to a dělal jsem pro to maximum, ale i tak jsem byl se svými výsledky a s vlastním životem spokojenej. Vydělával jsem velký peníze, měl jsem parádní barák s bazénem v Coroně (Kalifornie), koupil jsem ho, co jsem podruhý vyhrál Gravity Games, žil jsem si dobře. Jezdil jsem ale pořád každý den a snažil se zdokonalovat, znovu jsem chtěl vyhrávat. Dělal jsem pořád ty svoje hodně těžký a riskantní triky, ale nikdy jsem nedostal takový body, jako když jsem s nimi přišel poprvý. Porota mě a můj styl ježdění už nikdy pořádně nedocenila, už se na to koukali jinak.

Chceš tím říct, že tě porota zařezávala?

Rozhodně, žádná o tom.

Šmejdi... povídej víc, máš nějakej příklad?

V roce 2004 jsem dal na Gravity Games jízdu na prvním 360 turndwn backflip a double beko na posledním, další jízdu potom nějaký flipy zakončený 360 turndown flipem. Bylo to absolutně nejvíc, co kdo zajel, vůbec jsem nepochyboval o vítězství. Bylo z toho jen třetí místo... Říkám si, „do prdele, co to je?“ Dodnes nikdo nedal 360 turndown flip na hlíně a vyndat tuhle šílenot už v roce 2004 na 9m hovadu jenom za 89 bodů? Píčovina, která mluví za vše.

89, to je hodně o ničem.

To je a jak říkám, o co tady kurva vlastně jde?

Kolik jsi vydělával, když se ti nejvíc dařilo?

Z bonusama myslím něco kolem 16.000 $ měsíčně.

Kolik jsi utratil za vzácný tropický ryby? (Stephenův sběratelský koníček)

Myslíš včetně žraloků?

Jasně.

Asi 10 tisíc, ale v tom je i umělý korálový útes...:-)

A kolik za modely letadel?

I s helikoptérama?

Jo.

No, určitě přes 5 tisíc, měl jsem hustý mašiny, haha.

Co se stalo na NEC contestu na výstavě Bike 2003? Jeli jste s Nastym oba street a šli jste za Nyquistem z druhýho a třetího místa do finále, ve kterým jste se další den vůbec neobjevili. O co šlo?

Pozvali nás s Nastym do Anglie na dirtovej contest při Bike 2003, ta hlína byla příšerná, hodně mokrý, nic takovýho jsem nikdy neviděl. Na tomhle nejezdíme, to bylo bez řečí, ale park vypadal docela dobře a tak říkám Nastymu, „hele, dáme street“, „jasně vole, dáme“. Měli jsme tenkrát na zahradě minirampu se spinou, bylo to pro nás něco novýho, bavilo nás to a brzo jsme se hodně dobře naučili lítat v rádiusech. Nasty lítal na spině o metr výs než Dave Mirra, všichni z nás tam chcali, zajeli jsme kvaldu druhej a třetí. Ten rok jsme byli hodně vyježdění, byli tam všichni, měli jsme z toho docela radost a večer jsme se pěkně vyndali, ještě v 6 ráno jsme se motali po ulicích Birminghamu a hledali nějaký povyražení. A věřte mi, tenkrát Nasty a já, kdybyste nás vyhodili kamkoliv na týhle planetě, tak tam najdeme nějakou kurvu, která nám dá, haha. Jet další den finále jsme vůbec neplánovali, bylo nám to úplně jedno, jeli jsme street jen pro zábavu. Finále bylo odpoledne, všichni to tam drtili a my se schovali do zákulisí a zmizeli na hotel se pořádně vyspat, hehe.

Stalo se ti víckrát, že se párty vymknula kontrole a nebyl jsi pak schopnej zajet contest?

No, nemám co skrývat, hodně jsem se vyndal kdysi na Vans Triple Crown (velká série contestů, něco jako dnešní Dew Tour), jel jsem celou noc do plnejch na chlastu a všem možným, další den jsem spal v chill out zóně, šel jsem se pak podívat na tribunu a koukám, všechno je jen oranžový a zelený... halušky jak svině, říkám si „do prdele, já jsem kokot“. Jenže byl jsem tenkrát tak vyježděnej, že jsem mohl kalit celou noc až do rána, jet na všem možným, vyvádět kokotiny, dávat ženský, cokoliv a další den jsem byl schopnej vstát a jezdit. Zajel jsem druhý místo v kvaldě, v hlavě ještě bordel jako svině, ve finále jsem do toho šel po hlavě a zajel druhej flek za Nyquistem, ty vole to bylo dost, hehe...

Žil jsi velký party life?

Heh, víc než si dovedeš představit.

Dobrá odpověď. Jaký byl noční život v Riverside?

Abych řekl pravdu, je to trochu jiný než v Anglii, kde se sebere banda a všichni se vylejou do sraček. V Kalifornii se jezdí všude autem, všichni chlastaj a říděj, víc si užívají, jiná atmosféra, nejdřív někam zajdeš na drink, pak jdeš do klubu kde necháš nehorázný prachy a tam odtud jedeš rovnou na afterparty, luxusní zahradní house party, končíš odpoledne další den a samotná party nekončí snad nikdy. Všude se motaj natuněný kočičky kurvičky, všechny chtějí šukat Nastyho, pan Nastyman ale samozřejmě nemůže zvládnout všechny, takže nastupuje na plac taky Mr. Murray, hehe, to je jasný... Těch ženskejch bylo mraky. Občas nějaká dělala drahoty, ale nakonec stejně dala, hehe...

Jednou jsme byli ve strip klubu Larryho Flinta, ženský se motali jen kolem nás, přišla na nás nějaká banda vidláků a vyhodili nás ven. Z balkónu po nás ještě házeli flašky od piva, zmrdi, musel jsem pak s okem na chirurgickej zákrok laserem. Za týden jsme šli do podobnýho klubu, jmenoval se Metro, samí mafiáni tam byli, dali jsme si pár drinků, když přišel jeden k nám a ptal se jestli jsem Nasty, Cory Nastazio. Nic neobvyklýho, lidi nás často poznávali, Nasty mu říká „jasný, jak to jde kámo“, týpek ho rovnou napaluje do ksichtu, byli to stejní parchanti jako minulý týden, Nastyho bere amok, jdeme do bitky proti sedmi, sejmuli jsme jich snad 5, než nás dostali ven, tam už čekali floydi a nastříkali mi slzák do očí... Byl jsem týden po operaci oka, bolelo to jak hovado, šel jsem k zemi, dvě buchty mě tam začaly sbírat, v tom přiběhnul týpek, buchty vyhodil a ještě mi jednu naložil... Holky mu nadávaly, co to je za parchanta a já na to „držte huby krávy, mám stejně v oku slzák a jsem v píči...“ hehe. To bylo hustý.

Objevili se lidi, kteří si tě snažili využít ať už tím či oním způsobem?

Určitě. Jsi celebrita, dobře prodejný zboží, jdou po tobě agenti mobilních operátorů, sponzoři všeho druhu, kteří chtějí vydělat na tvým jménu, nezáleží jim na tobě, ale na svý firmě.

A pak ženský, ženský jsou všude, jsi jejich hvězda z televize, chtějí tě. To jsem se občas nechal docela rád zneužít, haha. Byli jsme nedílnou součástí nočního života v L.A. a Orange County (okres v Kalifornii). Všechno je to o tom, jaký máš auto, kolik máš peněz, kolik drinků jsi ochoten komu koupit. VIP prostory v klubech, nonstop party, známý osobnosti a velký peníze. O tom to kurva je. A my jsme byli dost vymaštěný na to, abychom si jeli ve velkým stylu ve všem, co se jen nabízelo.

Zacházel jsi rozumně s penězma?

Hehe, rozhodně ne.

Změnil by jsi dnes něco na svým tehdejším přístupu k životu?

Ani náhodou. Vlastně nebral bych šek za svoje vytuněný auto.. jo, ta moje kára za 70.000 $, o který jsem mluvil, nějaký šmejdi se mnou vychcali, dali mi za ni nekrytej šek... Naposledy prej to auto viděl někdo u Phoenixu...

Cítil jsi tlak, když přišla do Států nová vlna australských riderů a dalších mladých jezdců ženoucích se za úspěchem?

Až v roce 2005 jsem si začal uvědomovat, že se plácám na místě, byl jsem jak loď bez komridla, která si to namířila špatným směrem. Večírky a všechno okolo už se mi trochu vymykalo kontrole. Hlavně po příchodu Bohana a Guettlera se všechno změnilo, Guettler v tom roce vyhrál, co se dalo a na mě to začalo všechno dopadat. Přestal jsem si být jistý svým ježděním, objevilo se tolik nových kluků, kteří dávali na hlíně, celej můj životní systém dostal trhliny... Dřív jsem mohl kalit a užívat si, jak se mi chtělo, a ráno jít rovnou jezdit, a najednou to už nešlo... To pro měl byl velkej šok a v roce 2006 jsem si párkrát pěkně naběhnul...

Myslíš, že tvé výsledky v tý době ovlivnil fakt, že jsi neměl vychytaný tailwhipy a 360 tailwhip variace?

Heh... chci říct, kolik dětí dneska dělá tailwhipy? Umím taky tailwhip? Proč drtit 360 tailwhip, když dám sotva normální tailwhip? A to vůbec nemluvím o nějakých multi whipech, to mě nikdy netáhlo... Vždycky jsem měl svůj vlastní styl a svoje triky, nikdy jsem se nesnažil někoho kopírovat.

Byl jsi spíš specialita na flipy, je to tak?

Přesně o tom mluvím, to byl můj styl.

Takže jsi pro pestrost a různý styly ježdění?

Určitě. Koho by bavilo se koukat, jak jezdí všichni stejně a dělají furt to samý. Nikdo nechce vidět dokolečka stejný triky, stejný všechno, naopak různý pojetí ježdění, to je zajímavý sledovat. Já se vždycky snažil jet na 110 % a šel jsem po vítězství, když to nevyšlo, skončil jsem osmej, devátej, desátej, nebo taky v nemocnici, jet na jistotu a zůstat v průměru nebylo nic pro mě.

Napadlo tě někdy, že by taky tvůj americký sen mohl skončit?

Jak to myslíš?

Myslím tím sponzoring, prachy..., ještě před nehodou.

Hmm, už předtím GT a další velký firmy začaly vyhazovat svý profi jezdce, aby ušetřily. Nejdřív propustily Bestwicka (zřejmě nejlepší vertař všech dob), o půl roku později jsem šel já, pak taky Simon Tabron, Steve McCann, TJ Lavin, všichni tihle jezdci, kteří jezdili dlouhý léta za velký silný sponzory, najednou byli bez práce. Firmy šly raději prodávat levný šmejdy do supermarketů, než mít kvalitní bmx program a vlastní profi jezdce. Jsou to šmejdi.

Neztrácel jsi motivaci? Přišla rodina, děti, stres kolem sponzorů, už to možná nebylo tolik o zábavě, jako dřív. Měl jsi pořád stejnou chuť do ježdění?

Rozhodně motivace chyběla. Ztratil jsem jiskru, neměl jsem náladu na ježdění, potkal jsem svou ženu, zamiloval se až po uši, hodně jsme si užívali, pak přišly děti, starat se o dvě děti není jen tak, na kolo jsem neměl ani pomyšlení.

Jezdil jsem bmx od mala, od tří let a dosáhl jsem všeho, čeho se jen dá dosáhnout, o tom se mi ani nesnilo. Žil jsem životem rockový hvězdy, ale potom, co se narodil první syn Mason, všechno se změnilo, starat se o děti, věnovat se ženě... Bylo pro mě těžký najít si cestu zpátky ke kolu, nebyl jsem na tom dobře, hodně jsem hulil trávu, vstával jsem třeba i v noci, abych si mohl zahulit, jezdil jsem zhulenej, prostě hovadiny. Byl jsem roky party zvíře, najednou máš děti, závazky, myslel jsem, že když budu hulit, budu v pohodě...

Jak jsi zvládal skloubit svůj životní přístup s rodinnými povinnostmi? Obvykle to není pro mladý rodiče jednoduchý...

Jak říkám, hodně jsem hulil kvůli stresu, byl jsem vystreslej i ze závodů, všichni čekaj, co předvede Stephen Murray za velký triky, lidi znali můj DO OR

swiss replica watches replicatime.me