Ano, počasí sucks. Touhle dobou se má jezdit a jezdit a ještě jednou jezdit. Hout nadává a Kudrsan si rve vlasy, jezdit se prostě nedá. Ovšem, ono je to tak příjemně mokrý a ten první na prostřední stojí za hovno, na ten mám už dlouho spadeno. Co s tím? Ha, taháme nářadí a jde se na to. Ještě vtipná Kudrova hláška, „Houte, do ničeho velkýho se ale nepouštíme, ať něco nerozkopeme a pak se nebude 14 dnů jezdit...“ Ano synu, jistěže. Začínáme ve čtvrtek. práce jde hezky od ruky, v pátek už je vše jinak. Muhahá, kdo znal prostřední lajnu, nebál se jí, protože první skok působil neškodným dojmem a druhý pak šel sám. Situace současná je poněkud odlišná, první skok je vysoká načutlá kobyla, ze který mám radost. Opět budeme skákat vysoko a opět se oddělí zrno od plev. Muhahá.

Kudrsánek je kluk podnikavá, kreativní,audemars piguet replica vymýšlí novou lajnu s minimem práce a velkým potenciálem zábavy. V pátek se na to vrháme ještě s Dušanem, kterýho brzo zažene zelená hadice na druhou stranu lesa, to bylo takhle. Přijede Vojta, podělí se s Dušanem o svůj model, Dušan jak paprika kope klopku a najednou vystřelí s vykulenýma očima nahoru na dopad. „Co je voe?“ „Had, ty vole had jak svině, zelenej, tam nejdu.“ Hadů bojíme se všichni, nakonec dělá Hout lehkej průzkum terénu a ani po dvou dnech zelenýho hada nepotkal. Možná za to může Vojtův zelenej model, hehe. V pátek večer přesun na zahrádku k Šukům, tam je stejně dobře, ať si kdo chce co chce říká, novopacká desítka je stejně lahodný mok a 18 Kč je maximální cajk. V sobotu výbava buřtama a už na 11 jsme zase doma, teda v lese. Navštívil nás Kuba Najman, přespolní diggeři jsou velmi vzácným druhem, vážíme si jich velice. Cíle dne, makat na nový lajně, zchecknout hokej, dodělat novou lajnu, užít si grindovej fesťák dole v hospodě. Nakonec skóre takové, že jdeme ve čtvrt na tři na hokej a nová ESO lajna je takřka hotová, jsme dobrý. Takže ESO a asi takto: z levý na naskakováku ještě víc doleva, klopka doprava a hned zase klopka doleva (tam bydlí ten zelenej had, kterýho potkal Dušan), transférkem napojení na velkou, na dalším transferem doleva a hned doprava napojení na čtvrtý skok levý lajny. Pokud půjde jet dále, jakože by mělo, s přetransferováním na BIG DIG to bude super lajna, zkrátka ESO. Máme radost. Jdeme teda na ten hokej, akorát končí první třetina, 1:1, cajk. Dáváme kozla, kecáme s Kubou Najmanem o všem možným, objeví se na chvíli Holmes a předvádí novýho koně – McNeil BIBI, velký Slamy, pěkná hapina to je. V poslední třetině tečem, dvě minuty před koncem platím a skoro se už sbíráme, 8 sekund před koncem přišlo to, no víte co, hospoda řvala jak svině, my jsme taky řvali, rovnou nám roztočte dalšího kozlíka. Nakonec ty nájezdy, no vraceli jsme se zpátky do lesa jako páni, to je jasný.

Nálada povznesená ve spojení s tím lesním královstvím zase zaúčinkovala, Kudrsan vymejšlí ty nejúchyljnější transfery, do kterých nejdu, ale díky kterým se mi podařilo protlačit likvidaci současný levý lajny – konečně, nejzkurvenější lajna v lese a nejvíce ježděná všemi hostujícími letci, za její zbourání lobuju snad už dva roky, tuhle zimu utekla svému konci jen o vlásek. A teď jsem se konečně dočkal, yes jou. Co teda bude? První skok se přelítával, takže do výšky a srovná se, aby nebyl do zatáčky, druhej transfer doleva a třetí zase doprava, rovně už se v lese jezdit nebude. Očekávaná pracovní náročnost dva a půl dne, v závislosti na počasí, počtu diggerů, pracovní morálce a výskytu zelených hadů.

Mimochodem, akademická fyzikální vložka. Kudrsan nechce pochopit, že neplatí rovnice co sjedu dolu, to vyjedu nahoru. Neboli, kopneš dolu před nájezdem o rejč, o rejč se ti tím pádem zvedne nájezd a s rychlostí to bude nula od nuly, díky vyššímu nájezdu skáčeš vejš. A ono to nefunguje, jak to? Po zkušenostech je třeba říci, že se jedná o velmi složitou funkci s celou řadou důležitých proměnných jako délka skoků, výška dopadů po sobě následujících skoků, úroveň dna před nájezdy, načutlost nájezdů, kvalita dopadů atd.... skills jezdců raději nechávám úplně stranou:-) Pro definitivní sestavení funkce délky skoků v lajně ještě budeme muset provést další pozorování, jednou na to ale přijdeme, funkci sestavíme a potom už se nespleteme. Tolik krátká akademická odbočka k fyzice.

V lese končíme tak kolem sedmý, natlačíme dva buřty s kremžskou hořčicí, která prostě nemá chybu a přesouváme se dolu do hospody na kozlíky a grind. Kdyby náhodou někdo nevěděl, co je to grind, přirovnal bych to ke kytarovému tekknu s neidentifikovatelným zpěvem značky řev. Prostě dost. S postupujícím večerem se mi podařilo lehce opít Kudrsana, abych z něj udělal svýho hlavního gladiátora pro řeckořímský zápas. Za mohutného povzbuzování Kudrsan skolil Pivrnce s podobnou hladinkou, Berna s hladinkou nižší už nikoliv. Objevil se dokonce Ivánek Ferdů, který také holduje tvrdé muzice a přivezl nějakou libereckou kapelu. Hodili jsme řeč, pokud všechno půjde dobře, Ferda zaštítí Řáholec Jam a to bude zase velká sranda, to je jasný.

V neděli Kudrsan do práce, do lesa jen Hout a spíše na zevlink. Trochu uklidit, dát si nanuka, přečíst kus knížky a vyčkávat Vojtu, který nepřijel. Zato přijel Křeč s Mužinem na jejich fix gearech, Kubovi se podařilo rozseknout si sekerou nohu, vyřešil to naprosto luxusní bandáží z duše, kterou v lese našel, originál každým coulem, checkujte fotky. Pak ještě předvedli s Mužinem nějaký ty finty, couvání zatím ještě moc nedávají, ale manuály i s xkem nebo barspinem mají vychytaný. Nakonec lese čau, dobrej jsi byl jako vždy, další povedený víkend v Řáholci.

Checkujte foto před a po, necelý tři hodiny práce. A ten kreslený blázinec, to je mapa lesa, ať víte o co jde.