Text: Hout

Photo: Hout, Mates, Kuba Najman

Linz, AKOD 29.5.2010, desáté výročí, tohle si prostě nemůže nechat ujít žádný hliněný fanoušek. Sestava více než zdařilá, Hout, Kudr, Mates, Holmes a Prochy, k tomu zlínská posila ze Skalky v podobě Papála a pět vnadných slečen, ze kterých se nakonec vyklubaly jen čtyři. I tak slušné. Briefing ve středu večer na oblíbené zahrádce u Šuků, kde teprve začínáme řešit, jak že se tam vlastně dostaneme. Bernovic dodávka nejede, Matesova dodávka není k dispozici, Pívo nás z kaše nevytáhnul a Holmesova felina taky nedopadla. Zkrátka máme problém. Řešením je nechat holky doma, kteroužto variantu jednohlasně zavrhujeme a začínáme roztáčet kolotoč telefonátů na všechny světové strany ve stylu „nazdar kámo, potřebuju zítra auto“. V půl desátý začíná být situace vážná, vypadá to na Renault Kangoo (ano, ta kára, která nás nechala loni ve štychu v Kolíně na MS), Wartenberg a Kudrovo FAčko, teda když to půjde dobře. Hehe, Linz je 330 km, ale na tuhle veteránskou flotilu by to mohlo být dost. Vzpomínám na Kubu Najmana, který říkal, že by jel rád, ale nemá cash. Jednohlasně odhlasováno, že se na něj složíme a už ho točím. Kubo, musíš nás zachránit, nemáme auto, pojeď s náma, přece tady nenecháme holky a blablabla... Kuba, že prý tohle a tamto, ale že by to vlastně možná šlo, další den v půl 11 mi posílá palec nahoru, Kuba je náš hrdina, hurá.

Ve čtvrtek večer slízáme se u Matese,www.loveasie.net posléze u Tesca a v sedm to valíme nach Linz. Wagen vzpomíná na starý časy, šlape jako hodinky a drží ji jak za mlada. O půlnoci otvíráme první bier, Papál hnedka tahá kalíšek se slivkou, je to kluk z jižní Moravy, je to jasný. Noční obhlídka skoků, teda je to slušně zechcaný, žádná o tom. Předpověď počasí jsem sledoval celý týden, různé weby poskytují různé informace, od zataženo-déšť celý víkend po polojasno s občasnou přeháňkou. No uvidíme. Stavíme kemp, altán z Tesca za 600 je cajk, hned máme střechu nad hlavou. Ráno se budíme do slunce a to vypadá dobře. Okolo poledne už je pařák nejvíc a skoky vysychaj. Projížďka podél Dunaje do sk8parku, pivko za 3 E, který se ještě dalo, koupačka v jezeře, chvíle klidu, najíst se a jde se jezdit. Skoky stejný jako vždycky, proskákáváme všechno na 1, trochu chybí rychlost na poslední na velkých, což by teda být nemělo. Obecně je vidět, že kluci makali s lopatou, ale na fázi všechno ujezdit už asi nezbyl čas. Výsledek je jasný, rychle se to rozbíjí a není to super rychlý. Leč nevadí. Brzo zjišťuju, že jsme opravdu z toho našeho lesa zdementěný, že ta místní velká není zase tak velká, že jsou ty skoky rovný a že mě to moc nebaví, heh. Ale je hezky, pivo máme, tak co. Potkáváme první superstar, Piotr Kolodziej, prej byl krátký při opposite 360 x-up na třetím na velkých, poslalo ho to přes řidla a zlomil si palec... No ale do prdele, Piotr je nejvíc a tohle je vážně škoda. Odchází mi do věčných lovišť Rubena, kterou jsem loni dostal od Kamila. Ten plášť házel od prvního dne a teď už se nechtěl ani vejít do zadní vidle, hehe. Takže dáváme zase zevlink k vodě a čekám na Maxe Humera, který mi přivezl nějaký starší z domova. Večer opět chvíli lítáme, Kudr si najezdil 360 na všech kromě prvního na velkých, dobře von, poprvý v životě pochytal bič jinde než v lese na step-upu a stihnul hodit taky jednu pěknou šipku, inu i to se stává. Kuba Najman si to svačí na pohodu, semtam trno nebo condor, dáváme ještě s Papálem vlaky, dobrý to je. Holmes sedlá novýho Bibiho, nejezdil tři týdny, nejvíc se pere s malou lajnou, která za moc nestojí, nakonec nalítá napodruhý i tu největší a má z toho zaslouženou radost, dobře Sherlock. Prochy si udělal taky radost, letos poprvý na hlíně, podařilo se pokořit pravou lajnu, yep.

Večer se k nám přidává ještě Zuzu El Kloko, bágly naložit proviantem, holky na řídítka a hurá do města. Zastávka v Mcshitu, maj ho pěkně hnusnej, never more. Už tak dobrá nálada se s plným žaludkem ještě zlepšuje, přicházející bouřku řešíme přesunem pod dálniční most k řece. Po cestě už začíná show. Holmes je akční, aniž by si to pořádně prohlídnul, nandává ve fullspeedu gap mezi zábradlím na placáka na parkoviště, tak 2 dolu a 6 daleko, dole na něj čeká slušnej obrubník, o kterým stopro neví... Řveme na něj, ať zastaví, je tam obrubník, Holmese to nezajímá a letí... netrefil ho o kousíček, to je mistr. Jdeme dále, prudký koryto a dole potok tak 3 metry. „A kdo dá tohle?“ Papál: „S kolem nebo bez?“ „Bez Papále!!!“ A Papál: „Dám!!!“ Papál zahazuje kolo a už to dává do koryta, za největšího aplausu přeskakuje potok, prudký betonový koryto na druhý straně mu ujíždí a dává to tam na jednu nohu po koleno, muhahá. Přesto, Papál je pán a sklízí zasloužený ovace. Pomalu začíná pršet, akorát to stíháme pod most k Dunaji. Střechu nad hlavou máme, co teď? Chtělo by to míč. A hle, stará mikina se tady válí, spíš teda hadr, Holmes coby správný elektrikář má v báglu elektropásku, brzy je na světě luxusní mičuda. Dvě mužstva po šesti a začíná nelítostný match na život a na smrt. Polotma (už je tak půl 11) a k tomu mičuda připomínající spíš balon na americkej fotbal je skvělá kombinace, následkem čehož hrajou všichni stejně a i holky jsou velmi platnými hráči = nejvíc zábava, která nás bere všechny. Rozhodnutí padlo až v prodloužení, vyhrává kapitán Kuba N. s klíčovým hráčem Gábinou, která hrála jak Ronaldo. Po fotbalu máme všichni dost, občerstvujeme se a vymýšlí se další soutěž, tou je slalom. Ovšem slalom ne ledajaký, nýbrž slalom týmů s holkou na řídítkách. Pomocí flašek se staví trať a jde se na to, dvě jízdy, sčítají se časy. Velmi vyrovnané klání, srandy kopec, vítězem se stává duo Hout – Tereza, yes jou. Další soutěží byl slalom na stejné trati, stejné týmy, ale jede se bez šlapání a holka musí roztlačit kluka. Tady vyhrává snad Kudrsan, ale s postoupivším večerem už přestává jít o vítězství, hlavně když je sranda. Celou dobu silný déšť pomalu ustává a my se odebíráme zpátky do základního tábora. Tam ještě večírek pokračuje, s Kudrem cloumá Budd a někam se vytrácí, já jdu spát, Holmes má špičku a cítí zradu, že jsme ho v tom nechali, hehe.

Náročnější ráno, počasí nic moc, zataženo a skoky slušně mokrý, ještě vyndanej Kudr tajně doufá, že se nepojede. Nicméně ono ano, nepršelo, udělalo se teplo, chvílemi i vylezlo slunce, žádný vedro, paráda. Na scéně celá kordóna MTB riderů s velmi slušným obsazením, bmx na tom byli podstatně hůře, i když Marcus Hampl, Dudo, Simon Moratz a především Alejandro Caro, top dirtař z Kolumbie, který kdysi zajel tuším sedmý flek na Elevationu. To zase není úplně málo. Z Čechů se přihlásil Kudr, Pavel Caha, Papál a možná Onýs, i když ten se mi nějak vůbec nevybavuje. Jezdil ještě Dan Jurečka a jezdil dobře, před kvaldou sedí u nás v ležení a není mu do zpěvu. „Co je Dane?“ Dan jen: „Nemám cash.“ (startovný bylo 20 E) Tak to teda ne, okamžitě vyhlašuju sbírku na Dana, někdo dal Euro někdo dvě, za chvíli máme dvacku a jde se na to. Prej už nikoho neberou, je po registraci. NO WAY. Ukecávám a Dan je posledním přihlášeným, máme radost.

Ke konci tréninku dvě zásadní věci. Zaprvé, Kuba Vencl se rozbíjí při frontflipu, respektive odjíždí frontflip a až za dopadem ztrácí kontrolu, pád na hlavu, otřes mozku, nevypadá vůbec dobře. Ale do hajzlu. Nemáte ponětí, jakým způsobem Kuba nakládal, největší čistota a nejvíc triky ve velkým stylu. Pokud by jel, nandal to co dával v tréninku, neměl konkurenci. Zadruhé, Piotr Kolodziej zkouší na konci tréninku palec, hned první jízdu 360 do opposite 360, obě s čumákem dole nejvíc ve stylu, druhou jízdu na jednu 360 s tablem na druhou s barspinem, one handed table, lazy barspin, double bič, no ty vole. Piotr byl nejlepší, nepochybuju o tom, že by vyhrál, kdyby byl zdravej a nekazil. Co čert nechce, téměř bez tréninku a se zlomeným palcem jede v kvaldě Piotr transfer lajnu, kterou nedává skoro nikdo (kromě Kudrsynka, samozřejmě) a pokaždý to zazdí. Divokou kartu Rakušáci neznaj, díky čau Piotře. Heh, dva nejlepší jsou mimo hru.

Jinak kvalda slušná, pěkné pokoukání, Češi jí zvládli a až na Papála jdou všichni do fajnlu, yes jou. Před finálem občerstvení, Prochy s Papálem a Holmesem zvládají za půl hoďky flašku Johna, nálada okamžitě graduje, já zkouším místní bier s návem Ottakringer, prý snad vídeňské pivo, tak tohle je drink pro drsňáky, brr. Ještě něco ke speakrům, byli dva, oba znám, Patrik a Roman, super týpci ale nejhorší komentátoři. Že jedou jen v Němčině ještě nevadí, ale když dá typ superman backflip na posledním a speaker pronese ospale flegmaticky „super flip“, tak to bych vraždil. Nutkání jim to sebrat jsem během finále ještě potlačil, na vyhlašování už nikoliv a alespoň jsem lidem vysvětlil, že „Alejandro Caro comes from Columbia, I mean South America, he came such long way over to show you what is dirt jumping all about, please big aplaus for Alejandro!!!“ Hned měli Rakušáci větší radost, hehe. Ale zpátky k finále. První horský, Loleq nějak nebyl ve svý kůži, škoda ho, zbytek Čechů nevím nic. Vyhrál snad Sam Pilgrim, gumák jeden, jet šestkrát za sebou beko první a 360 x-up druhej, za to bych ho nechal diskvalifikovat. No nic. Za zmínku stojí francouzský týpek, snad křestním jménem Oliver nebo jak, killer jak hovado točil takovou 360 flatspin na velký lajně, že jsme si z toho málem všichni cvrnkli do kalhot, fakt úlet. Malý kola, to byla pěkná podívaná. Poslední postupující z kvaldy, náš kůň Dan Jurečka naložil zle, jezdil velkou lajnu a chyběl mu trik na prvním, ale na druhým superman seatgrab jak hovado, parádní 360 na třetím a beko na posledním byla luxus jízda, kterých dal v různých obměnách a variacích Dan celou řadu. Nakonec zkusil backflip nofoot cancan, bylo z toho jen beko cancan jednonohej, přesto nátěr velikej, dobře ty Dane. Kudrsana zatím letos neposlouchají pouštěcí věci, takže točil 360 v různých variacích kde se dalo, trno první, 360 x-up, 360 a opposite 360 byla asi nejvíc jízda, kromě toho ještě vyšla na prostřední lajně sérka, 360, 360, onefoot table do transferu, table do transferu na druhou a čistej bič. Kahamana jsem viděl po dlouhý době zajet opravdu dobře, triky všude, všechny jeho pouštěčky včetně třeba superman onehand do jízdy, moc pěkná 360 s rukou a double tailwhip na posledním, dobře von. Dudo umí, všichni víme, 360 table onehand, triky všeho druhu, transfer z velký doleva tailwhipem, 360 turndown jak hovado, 720, double bič, co chcete víc. Simon Moratz jel dobře, dekáda v lajně je dost, čistej bikeflip, backflipy a nakonec snad 360 flip, ale přeci jen styl není jeho silná stránka. Marcus Hampl zkoušel nejtěžší 360 variace, málo jich vyšlo čistě, ovšem opposite 360 onefoot invert, za který by se nemusel stydět ani Corey Bohan, na konci pak 360 superman seatgrab je prostě nejvíc. Zbývá nám Alejandro Caro. Kolumbijskej rakeťák, v prvním tréninku se motal, v kvaldě najížděl, před finálem už dával a ve finále zabil. Caro jasně ukázal, že světový top dirtjump je pořád o kousek dále, než ten evropský. Styl, různý triky, 100% jistota, nádhera. 360 nosedive jak hovado, 720, 720 flatspin, downside 360 to x-up, téměř odjetá 720 v jízdě, tailwhip to superman, nádhera. Finále končilo večer za umělýho osvětlení, besttrick už se nejel, přeci jen toho měli všichni dost a 360 flip Moratze by asi stejně nebyl překonanej.

Takže díky čau, zbytek proviantu do ruky, jde se do města na party. Po cestě se k nám přidává ještě Loleq, bereme, to je jasný. Večírek hektickej, přišli jsme pozdě, pozdě odešli, vítězem se stal jednoznačně Mates, kterej Rakušákům předvedl pogo, jaký ještě neviděli a pak Gábina, která vytáhla taky slušný tanečky. Výsledky nás všechny dost zaskočily, počítaly se údajně všechny jízdy (a že jich bylo dost), což opravdu nechápu, Hampl 10., to je výsměch, Kudr 9., Duda zajíždí snad poprvý v životě Kahaman a bere třetí flek, zajímavý result, druhý místo Alejandro, vítěz Simon Moratz. No jak říkám, zvláštní systém, zvláštní výsledky. Ovšem čert to vem, že. Večírek proběhnul jako voda, v neúplný sestavě jedem zpátky taxikem, někdo se nevešel, někdo tam měl ještě nějaké zájmy... Dobrou show předvedla ještě Zuzka, ta prostě umí, hehe. Vítězem číslo 2 a zároveň vítězem celkovým se stává Karl Thomasson, ovšem jakože nejlíp. Thomassona potkáváme ráno v základním táboře, borec ze Švédska jakoby z oka vypadnul Kudrovi, okouzlen naším táborem znovu rozjíždí večírek, mícháme mu kola rum, posíláme slivku, vše zapíjí braníkem a okamžitě se vysílá do kosmíru. Stylecheck nejlepší, všechno nejlepší, ve finále se z něj stala mumie, zboural Zuze stan a skončil ve křoví. Prostě vítěz, Švédsko rules. Příběh Thomassona včetně kratšího rozhovoru na toto téma vyjde brzy, brzy.

Okolo 10 začalo pršet, takže sbalit se, uklidit punkoprostor (dokonce i místní homeless chlápek uznale pokýval hlavou, jak to máme potuněný) a tradá dlouhá cesta domů, setsakra dlouhá takhle v neděli po večírku. Díky Kubovi, že nás nenechal ve štychu, díky Papálovi, který okamžitě zapadl do party, díky počasí a všemu, bylo to super. Respekt vám, jestli jste to dočetli až sem, zážitků mnoho, o který se chceme podělit. Dobrý to bylo, příště zas.