Text a photo: Hout

V sobotu 11.9. jsme konečně získali auto, jak jsme vás již informovali, strčili ho do servisu k několika drobným opravám (které se nakonec vyšplhali o kousíček výše, než jsme čekali, ale stejně pohoda) a konečně si oddychli. V pondělí jsme ještě trochu pojezdili na Posh, tam je to stejně setsakramentsky dobrý, a na noc vyrazili na cestu s cílem Woodward. Na místě jsme byli okolo 1 v noci, zajeli někam do luk, já se vyvalil ven, Kudrsynek raději zůstal v autě, když jsem ho vyděsil, že by v okolních lesích mohli bydlet medvědi. Ráno vstávačka, výlet do State College doplnit naši kempovací výbavu o talíře a toaleťák a hurá zpátky do Woodwardu.

Tam jsme dorazili okolo druhé odpoledne a rovnou jsem to zaparkoval před hlavní halu. Kudrsynek jak na trní vytahuje kolo a hned to jede všechno checkovat. Stará dobrá hlína je pryč, zůstala po ní akorát tak pěkná travička,Replica Handbags dole vznikl parádní umělý rybník, na druhé straně v dolní části bývalé tratě na bmx downhill vyrostl nový trailsový plácek. Jdeme si to prohlídnout, no tohle teda není žádný ohňostroj, v žádném případě. Krátký načutlý skoky, zvláštně poskládaný, navíc nejsou v super kondici. Tak to je zklamání. Trochu něco fotíme a Kudr se vydává hledat další hlímu, kterou někde viděl na videu. Nacházíme na druhé straně kempu, pět skoků rovně, poslední trochu transférek, hodně vysoký, nic obrovskýho, pro mě zklamání. Kudr mě furt hlásí, že jsem rozmazlenej z Posh a Catty a že to není tak špatný a kdesi cosi. No dobře. Nacházíme ještě Big Air, no tvl. to je kopec jak kráva na to, to musí být neskutečná kudla. Dopad je nafukovací, momentálně byl vyfoouknutej, takže nemáme úplně konkrétní představu, jak to asi vypadá, ale málo to teda není. Na tomhle beko, to můžeš ve vzduchu počítat obláčky, jak dlouho koukáš do nebe. Nakonec si tak nějak procházíme celý Woodward, je vidět spousta investic od mé poslední návštěvy a to vůbec ne malých, tady se musí točit nehorázný peníze. Nakonec si nás odchytává nějaký týpek, že prej tady nemůžeme jen tak zevlovat a procházet si to. Trochu na něj čumím, jako že o co jde, vždyť přece nejezdíme, no ale dobře, jdeme se na recepci nějak dohodnout. Tam dvě ženský, volají mi Steva alias Mavericka, tenhle člověk mi před čtyřmi lety hodně píchnul. Nazdar Steve, nazdar kluci, sorry, ale jezdit nemůžete, zrovna tady je uklízecí den, můžete se kouknout kolem, něco si vyfotit, vy jezdíte hlínu, máme tady nový dva spoty, jedny super big pro profíky (opravdu super big, haha) a jedny normální támhle (jak jsem psal, žádný ohňostroj). Další trailsy jsou odsud asi hodinu, fakt dobrý, říkám fakt?, jo vytisknu vám directions, volá někam, shání, tiskne directions. My se mezi tím ještě jdem podívat do jedná z hal, kde probíhá slušná session, MadDog, Steve McCann, Zach Warden, Jamie Bestwick... Zdrželi jsme se asi na 15 minut, nehorázný nátěr, MadDog do molitanu 360 doubletailwhip to barspin, WTF, Steve McCann to tam má neuvěřitelně, backflip onehand x nejvíc s prstem v nose, no je to dost. Bohužel musíme zpátky za Maverickem, vyrazit na cestu, na těch trailsech na nás čeká majitel Amos a nebude tam moc dlouho. Ještě se Mavericka ptám, jestli bychom se tady mohli někdy stavit pojezdit, sorry guys, ne, tak aspoň něco natočit a pokoukat na ty šílence? Zítra odjíždí na Dew Tour do Salt Lake City, nevím kdy budou zpátky... Vyhýbavé odpovědi, časy se asi změnily od mé poslední návštěvy, co naplat. Kudr je z toho trochu zklamanej, chtěl si trochu pojezdit, neuděláme nic. Vyrážíme na ty „fakt dobrý trailsy“ za týpkem jménem Amos. To jméno mi maličko něco říká, něco se mi vybavuje, jestli jsem ho náhodou nepotkal ve Woodwardu kdysi. Cesta nejvíc silnička v horách, kdo zná Twin Peaks, tak něco na ten způsob, nikde nikdo, luxus počasí, nádhera. Dorážíme na místo, vítá nás Amos, no jasně že to je on, taky si mě pamatuje, prej dready jsem měl, no jo měl, teď je má on. Svět je malej. Hned za barákem má luxusní, ale luxusní les, který je jeho rodičů. Co víc chcete? Procházíme si lajny, na první pohled ještě docela ok, jen je to nějaký malý na to, jakej to je kopec, procházíme si to s Kudrem znovu a já už začínám spouštět, že tohle jako ne. Kudr zase tlumí moje emoce, ale tady by šlo postavit kurva víc, svatokrádež postavit na tak luxusním místě (okamžitě bych vyměnil za současný les) takovou nudli, i Kudrsynek to uznává. Nicméně slunce svítí, místní jsou přátelští, jezdit se zde dá, kempovat tady můžem, je nám vlastně dobře. Mimochodem jmenuje se to Lake Haven a byl zde letos velký Monster Jam, kde jezdil třeba Morgan Wade, Brandon Dosch, Mark Mulville a další hvězdy.

Bereme kola a jde se to zkusit. Lajny podezřelý, ne moc velký, poslední na triky, pak jakýsi vyskakovák z klopky na další tři skoky. Nahoře celkem technická maličká lajna stylu naší Baby lajny, jen hůře postavený, řekl bych. Jezdíme si, místama se musí brzdit, spousty boulí a technických píčovin k ničemu, paradoxně ten vršek mě baví nejvíc, tam se musí aspoň něco dělat. Místní docela nakládaj, na jediným větším skoku, nízký posílák do dálky tak těch 8 metrů, dávaj condor, zkouší suicide, na menší skočce 360 a tailwhip, triky uměj, styl někam utekl, klasika. Kudr se druhý den za sebou rozbíjí (v pondělí se mu na Posh kouslo trno snad o kapsu na kalhotech nebo co), místmí mu řekli, že si má přibrzdit na ten nejdelší skok, tak si přibrzdí, je krátkej, nekompromisně ho to posílá přes řidla... Naštěstí žádný velká újma, ale celková pomlácenost tam je a ono se to nasčítává za ty dny.

Objevuje se typ jménem Tommy T, Bern zbystří a pustí si první Brawlin at Belmar, jo ten týpek co tam skáče s cigárem, zahazuje 360 ale cigáro má furt v puse:-) Dáváme se s ním do řeči, velkej borec, dává si pivko k ježdění, první člověk v celý Americe, kterýho jsme potkali s pivkem na trailsech, má moje sympatie. Bývalý bikrosák, už léta jen skáče, park nejezdí, má hrozně rád FBM a osobně se zná se všemi včetně Crandalla. No je to typ. Bavíme se o trailsech, že by mohly být lepší, ví o tom, ale Woodward není daleko a tyhle typové to chtějí mít na triky, taky z toho není nadšenej, jaká škoda. Objevuje se jeho žena, příjemná zrzka jménem Page, jsme zváni k nim na večeři, bydlí doslova naproti přes silnici. Ještě se tam objevuje jeden starší týpek, jméno mi uniká, večer se dovídáme, že to byl Ron Kimler, který se tady stavil na cestě za Travisem Pastranou... to jsou věci. Pozvánku na večeři k Tommymu přijímáme s povděkem, bavíme se o všem možným, pouštíme Tommymu videa z Řáholeckýho jamu, nejdřív ofiko edit od Davida Lorenze, pak short edit od Dwayna Dibleyho s trochou tý srandy okolo, z toho jde do kolen, tleská a říká, že musí přijet. Amíci by hodně koukali, jak to my umíme, hehe. Pouští nám spoustu videí, hodně z Anglie a vyptává se na evropskou scénu, je to příjemný večer. Nakonec zapíná historii FBM, to je dobrý videjko. Mimochodem, bavili jsme se taky o Woodwardu, prý roční zisk se pohybuje od 4 do 6 milionu dollarů.... neuvěřitelný business a je mi jasný, kde vzali peníze na všechny ty nový vychytávky. V půl 12 odmítáme nabídku nocování u něj v obýváku a kempujeme to u něj za barákem na pěkný travičce, hned vedle funboxu, který tam má prej pro děti. Tommy má totiž tři děti a je mu 33 let. Velkej pán.

Dnes je středa, kempuju u Tommyho na zahradě, notebook píchnutej do autozásuvky našeho luxus Dodge, napojenej na jeho síť, ke který jsme dostali password. Bůh žehnej Americe, já ty lidi mám rád. Plánujeme se zdržet do zítra a pak vyrazíme do Pittsburghu. Prozatím, díky čau.