Překlad: Mošnik

Fotky: devonhutchins.com

Jméno: Chase Daniel Hawk
Narozen: 25.7.1986
Bydliště: Austin, Texas
Doba ježdění: 13 let
Sponzoři: Fit Bike Co., Odyssey, Lotek, Empire, Fox ...

Brian Foster jednou řekl: "Chcete-li se dozvědět, jaký má někdo opravdový styl ježdění, stačí, abyste ho sledovali jak si poradí, když jede na poprvé na nové skoky. Například někteří rideři (jako já), když jedou na skoky, které nikdy nejezdili, vypadají křečovitě, krčí se na řidítkách, sahají po brzdě, přelétávají a kopírují je a dopadají tvrdě na zadní kolo. Je však velmi málo jezdců jako Chase, kteří při prvním pojezdu na novém spotu mají vše naprosto pod kontrolu a nalítají si jej, jako by na tom místě vyrostli, jako by měli všechno už dávno před tím v hlavě. Hlína, beton, rampy a parky, cokoli, vypadají na všem přirozeně."

Jaké bylo vyrůstat v Austinu, Texas jako bike rider?

Jsem si jistý, že to bylo zřejmě lepší než na kterémkoli jiném místě. Narodil jsem se tam a vyrůstal a myslím, že nejzábavnější bylo sledovat, jak se místní scéna stává čím dál divočejší. Byl jsem u zrodu, kdy přišly první Road Fools a kdy se Austin stal BMX mekou. Zdálo se, že každý týden se ve městě objeví nová partička typů a nedlouho potom už chtějí mít svůj dům. Výjimečně potkám někoho, kdo příjde poprvé do Austinu a nechtěl by se sem už nikdy vrátit.

Proč jsi nechodil do školy, ale učili tě doma?

Chodil jsem na základku až do čtvrté třídy a pak jsem začal mít problémy v podstatě proto, že jsem nedokázal udržet pozornost. Učitelé mě chtěli poslat na léčení, ale moji rodiče byli zásadně proti a rozhodli se, že mě budou vyučovat sami. Bylo mi to jedno, protože jsem stejně školu neměl rád, hledal jsem jakoukoli možnost, jak odtamtud vypadnout. A bylo to rozhodně vzájemné.

Dokončil jsi domácí vyučování? Absolvoval jsi základku?

Vrátil jsem se do školy v šesté třídě a byla to katastrofa.. Takže mě otec vzal zpátky a začal mě sám vyučovat znova, a to celé následující 4 roky. Potom jsem začal trochu cestovat a tak se rodiče rozhodli, že mě nechají jít mojí cestou. Ale nekřivděte mi, mám rozhodně v úmyslu se do školy vrátit a úspěšně ji ukončit.

Předpokládám, že od té doby co tě učili doma, jsi začal mnohem víc jezdit. Mám pravdu?

Samozřejmě jsem měl mnohem víc času dělat věci, které jsem chtěl. Ale to neznamená, že domácí učení by bylo jednodušší, než chodit do normální školy, možná horší – můj otec byl hrozný učitel.

Máš s rodiči dobrý vztah?

Myslím, že mám s nimi velmi dobré vztahy. Odešel jsem od nich, když mi bylo kolem 16 a určitě jejich důvěra ve mně obrovsky narostla. Nejčastěji se vídám s mámou, protože bydlí nedaleko ode mě. Táta žije kolem 30 minut za městem uprostřed lesů a živí se muzikou, obvykle je velmi zaměstnaný.

Kde teď vlastně bydlíš?

Odešel jsem z domova v 16. Neplatil jsem nájem a tak, ale přebýval jsem různě po kámoších. Od té doby jsem bydlel několika domech, ale většinou přebývám u přátel.

Proč jsi se osamostatnil v tak nízkém věku?

Neplánoval jsem to, prostě se to tak nějak stalo. Nemyslím, že by cokoli v mém životě bylo někdy naplánované.

Popiš nám svůj běžný den.

Můj každodenní život není zas tak vzrušující. Obvykle vstávám kolem jedné, jdu do Empiru, a pak na jídlo do Whole Foods a potom je už pozdní odpoledne a zbývají jen dvě hodiny do západu slunce, tak jdu jezdit. Pak je večer a kalí se.

Jak tolik jezdců s různými styly na Austinské scéně mohlo nasměrovat tvůj styl ježdění?

Pohyboval jsem se mezi spoustou různých riderů a nemyslím, že by tu bylo tolik různých stylů, kterými bych byl ovlivněn. Myslím, že hodně pomáhá mít příležitost vidět, jak to dělají jiní a vzít si z toho to nejlepší. Je tady tolik lidí kteří jezdí, že se mi nikdy nestalo že bych s někým pojezdil sám, takže jsem pod kolektivním vlivem. Kdybych měl říct jednoho člověka, který mě nejvíc ovlivnil, řekl bych, že je to Joe Rich; když se sem celá jejich partička přistěhovala, chtěl jsem dělat věci jako oni.

Proč ses rozhodl odjet toto léto do Betlehemu?

Velká skupina lidí z Betlehemu jednou přijela do Austinu a já jsem se se spoustou z nich spřátelil, vždycky jsem miloval ježdění na trailsech, tak jsem usoudil, že by mohlo být fajn tam jet a jezdit každý den na nejlepších trailsech na světě. Léta tam navíc nejsou tak horká, takže jsem tam už byl dvakrát. Kdybych měl příležitost určitě bych tam zas jel ale jenom na návštěvu, nikdy bych tam nechtěl žít.

Myslíš, že kdyby byl v Austinu foampit, mohl by ses naučit nějaké flipy, whipy a tak?

Asi by mi to dalo docela zabrat, ale nemyslím tím vyhrabávání se z foampitu ven. Zkoušet totiž něco do foampitu a potom to poslat natvrdo je úplně o něčem jiném. Kdyby moji kámoši zkoušeli věci se mnou, myslím, že bych zkusil nějaké frontflipy. Ale rozhodně bych neměnil svůj styl ježdění, bez ohledu na to jak jednoduché by bylo se naučit cokoli.

Loni jsem byl v Austinu na Nový rok s mojí tehdejší přítelkyní a zastavili jsme se ještě s bandou kámošů v domě kde bydlíš a nekecám, smrdělo to tam jak kdyby tam něco chcíplo. Bylo to tak příšerný, že jsem dokonce váhal jestli mám svoji přítelkyni nechat jít dovnitř. Co se tím domem stalo? Můžeš mi říct, jak takhle můžete žít?

Ten dům byl úžasný! Byl v hezkém sousedství a na to že byl v nejdražší části města sehnali jsme ho hodně levně. Měl velkou zahradu, krytý vchod, krb a byl pět minut od koupaliště. Zažili jsme tam pěkně divoký časy a to na tom bylo nejlepší. A že smrděl...ani nevím odkud to šlo. Bylo tam víc takových domů a taky spousta srandy.

Když mluvíš o divokých časech, myslíš si, že by tě tvůj party-životní styl mohl převálcovat?

Nemyslím, že způsob způsob jakým žiju by s dal nazvat party-životní styl, nedomnívám se, že bavit se a vyvádět s přáteli je špatná věc. Potkal jsem jen hrstku lidí, kteří nežijí životním stylem jako já. Jsem zkrátka úplně normální teenager.

Dělal ti někdy tvůj "normální" životní styl problémy v ježdění?

Musíš to mít úplně pod kontrolou. Nemyslím, že je špatné se jednou za čas pobavit. Je to rozhodně podstatná součást scény a nikdy to nemělo vliv na moje ježdění. Je to jen o tom se pobavit a zablbnout s přáteli.

Chodil jsi někdy do normální práce?

Trochu jsem pracoval na stavbě. To je jediná práce, kterou jsem kdy dělal a jediná, kterou si myslím, že bych mohl dělat. Vždycky jsem pracoval pro své přátele, takže jsem se nikdy nemusel zodpovídat žádnému šéfovi a měl volnou pracovní dobu.

Tvůj vzhled je popisován jako "ratty" (značně provokující). Co ty na to?

Je těžké se srovnávat s průměrným, uhlazeným, obyčejným člověkem, který pracuje od 9 do 5 a jezdí Hondou Civic do práce. To jak vypadám a působím je moje součást, nepotřebuji se přiblížit průměru. Nikdy jsem se moc nestaral o to jak vypadám nebo co si o mě ostatní myslí. To mám hodně po tátovi, nikdy mě k ničemu takovému nevedl. Nejsem jediný, kdo takhle vypadá a žije. Myslím, že mezi ridery je více takových líných zevláků jako já.

Jakou nejhorší fámu jsi o sobě slyšel?

O žádných fámách nevím, ale někdy lidi cití potřebu o mě vykládat nesmysly. To je jako když Josh Stricker mluvil ve svém rozhovoru o existenci větších problémů v BMX než že někdo nosí úzký jeansy; to je perfektní příklad toho, jak se někteří lidé zaobírají nedůležitými věcmi. Někteří lidé jen ztrácejí čas tím, že se starají o to, co dělají ostatní.

Mám dojem, že jsi se stal oficiálním členem Fit teamu jen dva týdny před tripem do Puerto Rica. Jaké to je být nejmladším a nejnovějším členem hvězdného teamu?

Měl jsem ze začátku strach, protože jsem vůbec nevěděl co můžu čekat. Nikdy předtím jsem na žádném podobném tripu, kde by focení a filmování bylo prioritou nebyl, obzvláště se všemi těmi skvělými jezdci. Byl to úžasný trip a byl jsem z něj naprosto nadšený.

Spolu se sponzoringem přichází povinnost být vidět a točit videa. Jaké bylo filmování videa Fitlife?

Mám rád filmování a objevování nových spotů. Moje nejoblíbenější část celého procesu je vidět výsledek a taky sledovat jak vše vzniká a drží pohromadě. Pocit, že jsem součástí.

Řekni nám něco o svém signature rámu.

Je jako Aitken S2, ale s názvem Flow series a s několika změnami. Jsem z toho nadšený a poctěn, že jsem dostal tuhle příležitost.

S tím vším co se kolem tebe děje – signature parts, cestování, filmování, interviews – nebere ti to náhodu radost z ježdění?

Nikdy mě to nepřestane bavit, a ani o tom moc nepřemýšlím, je to prostě tak a já to dělám. Nikdy jsem ježdění nebral jako práci nebo něco co musím dělat, prostě to chci dělat. Točení do videí, focení do časopisů, nebo dělat něco pro firmu za kterou jezdím, je pro mě zábava a já si to užívám.

Co děláš, když zrovna nejezdíš?

To záleží, jaké je zrovna roční období.

Máš nějaké sezónní koníčky?

Když je léto, tak se rád chodím koupat. To je v podstatě všechno co v létě dělám, protože je hrozné vedro. Poslední dobou jsem hodně hrál poker, ale nějak mě to už přestalo bavit. Taky hraju na bicí.

Jo to jsem slyšel, že hraješ na bicí, jak už dlouho?

Hraju na bicí od doby, co jsem tady. Vyrostl jsem obklopen hudbou, můj táta je muzikant celý život. Hudba je velká část mého života.

Byl jsi někdy v nějaké skupině?

Jo hrál jsem ve skupinách ale nejtěžší je sehnat lidí s kterými bys mohl hrát. Ale, mě uspokojí si jen nasadit sluchátka a hrát si pro sebe.

Je ti 19, proč ještě nemáš řidičák?

V Austinu ho nepotřebuješ. To město je dost kompaktní, takže se dostaneš kamkoli na kole. Já navíc nemám práci, takže si auto nemůžu dovolit a mimoto bych byl určitě příšerný řidič.

Přemýšlíš někdy o svojí budoucnosti?

Nemám naprosto žádné plány ani cíle do budoucna. Co se má stát to se stane. Nechci zapadnout do jednotvárného stereotypu.

Komu bys rád poděkoval?

Rozhodně svým rodičům, že mě nechali dělat co jsem chtěl, a že mě vždycky podporovali. Taky lidem z Empiru, protože bez nich bych byl někde v kanálu. Robbie Moralesovi a všem v S&M a FITu, Staufferovi, Murphovi, Dead memory, Jimu Bauerovi z Odyssey, všem mým přátelům, kteří byli tak hodní a nechali mě týdny spát na svých gaučích. Děkuju vám všem.

Zdroj: RIDE BMX - www.bmxonline.com