Připravil a rozmlouval: "mailto:hout@bmx-jicin.com"

Fotky: "mailto:kamil.feifer@monkeybikes.cz"

Kamil Feifer je jedna z nejkontroverznějších, ovšem bezpochyby taky nejzásadnějších postav český freestyle BMX scény, ne-li dokonce vůbec ta nejzásadnější. Nejen o Kamilových začátcích, nové produkci Monkeybikes, Monkeycampu a plánech do budoucna, se dočtete v následující první části obsáhlého rozhovoru, který jsme pro vás připravili. Druhá část bude následovat v brzké době. Enjoy.

H: Tak čau Kamile,Vacheron Constantin Replica nejdřív se tě chci zeptat, kolik ti je a jak dlouho vlastně jezdíš?

K.F.: Čau, tak je mi 29 a jezdím... záleží jak se to vezme. Všeobecně na kole tak nějak od těch 10 let... Takže skoro 20 let, to je strašný (smích).

H: A jak dlouho z toho freestyle bmx?

K.F.: Od nějakejch svejch 17 až 18, když jsem neměl do čeho píchnout a nevěděl jsem co a jak. Bikros už mě nějak moc nebavil, protože to bylo hodně pro mě jako sport a všichni akorát závodit závodit a to už nějak nebylo pro mě.

H: Znamená pro tebe bmx pořád tolik jako třeba na začátku, nebo se to někam vyvíjí a posouvá?

K.F.: Nad tímhle nemusím vůbec přemýšlet. V poslední době pro mě bmx znamená mnohem víc a nikdy jsem si ani nemyslel, že to pro mě bude znamenat tolik, co teď. Čím jsem starší, tím víc si vážím každýho dobrýho zaježdění, když jsem zdravej, nic se mi nestane a dobře si to užiju a nejen pro tohle, ale i pro některý další věci je pro mě teď bmx strašně moc. A taky jsem bmx nikdy nebral tak vážně jako dnes. Taky už to není jen o tom ježdění, je to i moje práce, obchod a i z tohoto pohledu je to pro mě hodně důležitý.

H: Vzpomeň si na své začátky, ty si nejdřív jezdíval bikros, co tě k němu přivedlo?

K.F.: Já jsem začal původně už v 5ti letech motokrosem, ke kterýmu mě přivedl táta, když rozřezal svou motorku a udělal motorku pro malýho kluka a táta si na mně plnil asi svůj sen, kdy chtěl vždycky jezdit motokros. Když mi bylo asi 10, tak doktoři všeobecně zakázali motokros jako disciplínu pro malý děti a já začal jezdit bikros coby vlastně motokros na kole. Na motorky potom už nebyly moc finance, stavěli jsme barák atak, takže jsem se začal naplno věnovat bikrosu, tedy podobnému sportu v terénu akorát na kole. Motokros byla docela dobrá průprava, takže se mi v bikrosu i docela dařilo a jezdil jsem prostě bikros. A potkal jsem tam taky spoustu lidí, kteří u toho někteří i dodnes zůstali jako třeba Michal Prokop, Michal Maroši, s těmahle všema jsem začínal.

H: Jak vlastně vzpomínáš na tu dobu, když si jezdíval bikros?

K.F.: Vzpomínám na to hrozně rád, bylo to určitě zajímavý období, vůbec ještě za komanče, spousta zajímavých příhod...

H: Nějaký příklad?

K.F.: Teď jsem si vzpomněl fakt na zajímavý úlet. Měl jsem jednou velký problém, protože jsem si na startovní tabulku nalepil samolepku Coca cola (smích), to byl prostě hrozný problém a sportovní komisař mě chtěl vyloučit ze závodu a že už si nikdy nezazávodím... Takový různý příběhy se normálně děly. A já jsem vždycky míval různý problémy, třeba se kvůli mně zvyšovalo startovací zařízení, protože jsem jako jeden z prvních přišel s přeskakováním startovacího zařízení (dnes naprosto bežný a v podstatě jediný způsob startování při bikrosu a fourcrossu – pozn. red.), nebo jsem byl penalizovanej za to, že jsem dělal v jízdě nějaký freestylový triky, ale lidi to bavilo a mě to bavilo, a tak jsem pak nějak přešel na freestyle.

H: S bikrosem jsi skončil tuším nějak 95-96, co jsi pak dělal a jak jsi vlastně přišel na freestyle bmx?

K.F.: Já jsem s bikrosem jakoby nikdy úplně neskončil, respektive s kolem jsem nikdy úplně neskončil, že bych neměl kolo a kašlal na to. To se mi nikdy nestalo. V tý době jsem dodělával školu a plácal se v nějakým takovým období... Naši mi v 17ti dali klíče od bytu a ukaž co v tobě je a já v tý době už neměl chuť trénovat a závodit. Spíš jsem jako přemýšlel, co vlastně chci v životě dělat a podobně. Začal jsem dělat mechanika v kolařství a začal jsem si po bikrosových závodech skákat trochu dirt, takový trochu exhibice jako dělával třeba Leoš Pavlič nebo občas Michal Prokop. Postupně se z toho udělaly nějaký dirtový závody a tímhle způsobem proběhl ten přechod z bikrosu na dirtjump. Tomu jsem se nějakou dobu věnoval, pořádal závody, kopal skoky...

H: Začínal si teda s dirtem, já si ale pamatuju, že si v týhle době zkoušel jezdit taky vertikální rampu, je to tak?

K.F.: Potom přišlo období, kdy jsem se vzhlédnul ve videu Head first od Mata Hoffmana, který běželo na ČT a okamžitě jsem chtěl být jako Mat Hoffman (smích). Takže jsem se zbláznil do tohohle toho a chodil jsem jezdit na rampu. Přemýšlel jsem, jak to udělat, abych měl svojí skládací rampu na kamion, jako měl Mat, a abych s ní mohl objíždět Čechy. To se mi nakonec povedlo, firma Semtex mi ji zaplatila a asi 2 sezony jsem s nima jezdil se skládací U-rampou na kamion, ješterka, jeřáb, 10 lidí to skládalo, no hroznej úlet. Ale byly to pro mě dobrý zkušenosti, poznal jsem spoustu zajímavých lidí, občas si člověk sáhnul i na dno, kdy jsem se účastnil velkýho množství akcí, jezdil, spíkroval to, organizoval a zároveň se taky učil jezdit ve vertu. Takový bylo moje období vertikální rampy. Vertikální rampa je každopádně hodně hodně hustá věc, kde každej pád může končit nemocnicí. Hoffman jednou řekl, že nejtěžší je se do tý rampy po zranění nebo po pádu vrátit, aby vás to jakoby neodradilo, to je na tom sportu to nejtěžší. A měl pravdu.

H: Tenkrát byly podmínky dost bídný, žádný foampity, nic takovýho. Jaký třeba byly tvoje první triky a jak se dařil progres? Určitě to nebylo jednoduchý...

K.F.: No nebylo to určitě jednoduchý, jako to mají kluci třeba dnes. V tý době nebyly žádný videa, neměli jsme tušení o foampitech, žádný pořádný díly na kolo... Jediný, kdo do Čech něco trochu vozil, byl Katmar. Bylo to pár věcí od GT a podobných komerčních značek, všechno hrozně drahý. Mě vždycky zachránil pan Beneš, díky kterýmu jsem mohl realizovat nějaký svý představy, kdy mi vyráběl některý věci, který jsem si nakreslil. Pan Beneš mi v tomhle hodně pomáhal, jezdil jsem na jeho kole a za to mu patří velký dík a respekt. Progres v tricích... No, to nebylo lehký. Někde jsi prostě něco viděl, tak ses rozhodl, že to dáš, rozjel jsi se a buď crash, nebo jsi to na nějaký 50tý pokus odjel. Člověk musel být na sebe hodně tvrdý. Na druhou stranu nás to všechny o to víc těšilo, když někdo třeba přišel s něčím novým, byl to takový správný hec, když nebyly ty molitany a opravdu to bylo o těch lidech, jaký jsme prostě psycho. Když třeba přijel David Pánka na dirtový závody a zkoušel backflip, všichni jsme nechápali a chytali se za hlavu... Bylo to zkrátka zajímavý období a určitě úplně něco jiného než dnes.

H: Ty jsi taky pořádal závody. Vzpomínám si na asi vůbec první čistě dirtový závody, mimochodem na skvělý úrovni, který si pořádal v 98. roce v Pardubicích. Jak vzpomínáš na tuhle akci a jak se ti vůbec povedlo přesvědčit firmy v těchhle prehistorických dobách, aby do toho šly a investovaly do takovýto akce?

K.F.: Akce Redbull dirtjump bmx. Na to moc rád vzpomínám. V podstatě to bylo jakýsi první neoficiální Mistrovství republiky v dirtu (jel se seriál tří závodů, toto byl první a největší z nich – pozn. red.). Vzniklo to u příležitosti MČR v bikrosu na pardubický trati, kde já jsem dlouho působil za své bikrosové éry, trénoval tam, pomáhal a podobně, no a mně napadlo uspořádat tam závod v dirtu. Zašel jsem za Redbullem, což byl vlastně můj první velký sponzor, jestli by mi s tím nepomohli a to se povedlo. Byla tam taky spousta dalších ještě doprovodných akcí, třeba Petr Kraus tam měl trialovou exhibici, kámoši z tattoo salonu tam propichovali uši.... Podle mě to hlavně byl jeden z prvních závodů, kde se zlomily nějakým způsobem hranice, objevil se Ivan Kubiš s backflipem, skákal tam Michal Prokop, Michal Maroši, byla tam soutěž ve skoku do vejšky, kterou vyhrál Michal Prokop s nějakým dvoumetrovým šíleným poletem, bylo to prostě dobrý no.

H: Někdy v roce 2003 jsi přišel se značkou Monkeybikes. Kde se zrodila myšlenka vyrábět tyto vlastní produkty?

K.F.: Já jsem se vždycky znal s panem Benešem, kterýho kdysi můj táta učil svářet ve škole, a pan Beneš mi vždycky stavěl kolo podle mých nákresů. Potom jsem dostal zajímavou nabídku od Pepy Dresslera jezdit za kola Hoffmanbikes, čímž se mi vlastně splnil můj sen, protože já jsem si Hoffmana hrozně vážil a teď najednou jeho kola a na Štvanici jsem potom díky tomu byl s Matem, Chadem Kagym, Kevinem Robinsonem a dalšími na podpisový akci, to byl pro mě úplnej úlet, za to všechno moc děkuju Pepovi Dresslerovi a taky Marku Rejmanovi... Jezdil jsem na modelu Chad Kagy a postupem jsem si uvědomoval, že to kolo na ten street není úplně to pravý. V tý době jsem jezdil za Schöller, měl jsem nějaký finance, chtěl jsem nějak zúročit ty své zkušenosti a mít zase něco svýho. Tak jsem se dohodnul s panem Benešem, že zkusíme udělat nějaký nový rámy. Oslovil jsem Jakuba Skupina, že začínám dělat svá kola Monkeybikes, jestli by Kuba za to nechtěl jet. Myslím, že byl dost překvapený... Postupně vznikla Monkey parta, vyvíjely se nový věci, který se přizpůsobovaly požadavkům jezdců a taky mně. Takto nějak to celý vzniklo.

H: Jaký jsou současný produkty Monkeybikes a jak jsi spokojen s jejich prodejností?

K.F.: Po rozpadu starý party, z čehož jsem byl hodně zklamaný, jsem byl dost skeptický. Měl jsem pocit, že je kolem toho víc práce než užitku a měl jsem chuť to ukončit. Potom jsem měl ale štěstí a potkal jsem lidi z firmy BP Lumen, kteří už delší dobu vyrábějí na Taiwanu kola Superior a Apache a dovážejí je do Čech. Dostal jsem nabídku, že bychom znovu nanovo a pořádně rozjeli firmu Monkeybikes, s internetovým shopem a dalšíma věcma. Vyrábělo by se to na Taiwanu, čímž by se to stalo finančně přístupný normálním běžným lidem. Ten nápad se mi zalíbil, chytnul jsem se toho a začal spolupracovat s firmou BP Lumen. Tímto způsobem vznikla také nová značka 34R (Free for ride – pozn. red.). No a novou produkci firmy Monkeybikes by měly tvořit hlavně rámy a potom objímky pod sedla, převodníky, koncovky do řídítek, možná náby a nějaký další věci podle toho, jak budu mít čas a chuť. 34R by mělo reprezentovat kvalitní, přitom ale taky dostupný díly a součástky pro normální kluky. Budou se dělat sedlovky, sedla, kliky, pedály, dráty...

H: No, přechod na Taiwan, to je radikální změna a velké plány. Co si můžeme představit pod dostupností? Na kolik přijde třeba rám nebo kliky?

K.F.: Já jsem z toho Taiwanu měl velký strach, docela jsem byl i odpůrce, pro mě bylo vždycky hodně důležitý jakože "hand made" a tak. Přišel jsem ale na to, že ten Taiwan má neskutečný možnosti. Tam jsou stroje a mašiny na tý nejlepší úrovni a ta technologie výroby třeba těch rámů je na úplně jiný bázi, než když to dělá někdo doma na koleni. Tak, jak si to doma nakreslíš v nějakém 3D programu, oni ty data strčej do mašiny, laserem vypálí trubky, další mašina to zavaří, zkrátka ta technologie výroby je hodně dobrá. Teď mi přišly první vzorky a jsem více než mile překvapenej. Čeká nás ještě jedno vzorkováni, kdy se budou dělat ještě nějaký konečný úpravy po designový stránce apod. Ty rámy, co teď přišly, váží 2,4 kg, dělají se 3 typy, jeden s brzdou dole, jeden nahoře a jeden brakeless, každý ten rám má svůj vlastní napínák podle toho novýho systému Revolution, integrovaný hlavy, španělský střed, k tomu objímka pod sedlo, lak, sada samolepek a cena na krámě by měla být 4900 Kč. Ještě to není úplně konečná cena, může to být nějakých + - 500Kč, ale chtěl bych to okolo těch 5000 Kč. Co se týče těch klik. Už jsem slyšel zajímavý fámy, co se šuškaj, že jsou to kliky, který někdo na Taiwanu ukradl, nebo jich vyrobil víc, že je to vzatý z krabic na letišti a podobný nesmysly. 34R jsou katalogový věci, který se na Taiwanu vyrábějí a nabízejí všem značkám, dle objednávky se na to potom přímo v tý továrně razí nebo tiskne ta konečná značka. Ty kliky jsou stejnýho typu jako třeba Primo nebo Profile, jsou ze stejný fabriky, jenom na nich není Profile, ale je na nich 34R a ta cena bude takřka poloviční. Přičemž kvalita stejná, nejedná se o žádný šméčko, nic takovýho. Jinak v plánu jsou taky různý sety se slevou, třeba když si od nás koupíš rám s klikama, pedálama, sedlovkou apod., tak to bude za nějakou výhodnou cenu. Rád bych, kdyby lidi vozili Monkeybikes a 34R dohromady.

H: Jaký je v dnešní době složení Monkey týmu?

K.F.: Nový tým Monkeybikes by se měl vesměs skládat z nových mladých progresivních jezdců, z kterých by možná časem mělo něco být a my máme chuť jim pomoct. Aby cestovali, někam se dostali, jezdili a fungovali, jak jen to půjde. Celý tým bude postaven na jednom z nejlepších jezdců u nás, tím myslím Ondru Šléze, který si tuhle podporu určitě zaslouží. Ondra je už teď sponzorovaný značkou Kingkong, pomohli jsme mu k botám DC a jezdit bude za Monkeybikes a 34R a jeho sponzor na oblečení PEACE . Brakeless bude zastupovat můj věrný jezdec Pavel Fendrych, který teď začíná hodně vystrkovat růžky v tom svým brakeless stylu, další brakeless Dan Miler, taky hustý zabiják, potom já tedy Kamil Feifer. V jednání mám ještě jednoho člověka, kterýho jsem strašně dlouho neviděl jezdit a přál bych si, aby jezdil a zamíchal trochu pořadím i v Čechách a tím je Jirka Rous. Toho bych moc rád zase zpátky viděl v týmu Monkey bikes, aby fungoval a jezdil, protože tenhle kluk mi vždycky visí v hlavě svýma trikama, který dělal, jako je crossfoot fufanu a takový věci. To u nás nikdo nedělá, navíc je to kluk z ulice, znám jeho příběh a chtěl bych mu pomoct. Potom jsou ještě někteří kluci, který nějakým způsobem podpoříme a to jsou Dominik Jablonský, mladý kluk tady z Hradce, Adam Vaškovský, který je se mnou na všech akcích, speakruje, stará se o camp a možná taky mistr republiky v expertech ze Štvanice z minulého roku Ondra Bělohoubek. Kromě toho máme v plánu udělat v roce 2007 týmové video a nějaký road trip, který připravuje Pavel Fendrych.

H: Pokusíš se proniknout s firmou Monkeybikes na zahraniční trhy jako je Německo, Británie...?

K.F.: Dopředu to zatím ještě nemůžu s určitostí říct. Zatím ještě nevím, jestli to bude mít úspěch u nás, ale nebudu se tajit s tím, že už v tuto chvíli je domluvena distribuce do Německa s člověkem, který nám dodává do Čech Kingkong a dodává ho vlastně do celýho světa. S ním je nějakým způsobem domluveno, že bude zastupovat Monkeybikes po světě, takže bychom rádi na stejných místech jako Kingkong viděli i Monkeybikes. V plánu je taky výstava Eurobike, kde bychom rádi společně s Kingkongem vystavovali. Tahle spolupráce s Kingkongem přináší velký možnosti a já doufám a věřím, že to bude dobrý.

H: Neuvažoval jsi v této souvislosti podpořit třeba nějakého zahraničního jezdce?

K.F.: Všechno záleží na tom, jak to půjde. Když máš dobrý věci a funguje to, potom se s tím dá hodně pracovat. Kdysi třeba sám Viktor Bako měl zájem jezdit na kolech Monkeybikes a v Německu bych mezi kámošema taky určitě našel nějaký lidi, ale všechno to je zatím předčasný a uvidí se. Já teď v podstatě začínám znovu a tyhle věci jsou zatím ještě otevřený. Já jsem v tuto chvíli rád za českou novou Monkey partu a myslím, že by mohli i oni třeba v Německu na závodech se ukázat v dobrým světle a já jsem se po mým zákazu účastnit se v Čechách závodů X-cupu zařekl, že objedu nějaký závody právě v Německu. Navíc pan Bělohoubek koupil karavan, takže jsme připraveni závody v Německu objíždět.

H: Firma Monkey bikes šla tak nějak ruku v ruce s Monkey campem. Kde jsi vzal inspiraci na stavbu Monkeycampu a kdy se vlastně zrodila ta první myšlenka ho vybudovat?

K.F.: Myšlenka vznikla, když jsem se vrátil z mé první cesty z Ameriky. Chtěl jsem do Woodwardu, ale ten byl zrovna zavřený, takže jsem nakonec navštívil PointX camp. Amerika podle mě každýmu nějakým způsobem změní život a já jsem měl po návratu v hlavě spoustu různých nápadů. V tý době mě taky oslovil pan Beran, jestli bych Michala netrénoval. Přes kamaráda, který pracoval u armády, se mi podařilo získat k dispozici na letišti v Hradci hangár, ješte za doby, kdy tam byla armáda. To byly ty první impulsy.

H: Jak dlouho tedy trvalo zrealizovat tu myšlenku a udělat Monkeycamp tak, jak ho dnes známe?

K.F.: Prvotní myšlenka byla udělat si halu pro sebe, kde budu jezdit, trénovat i přes zimu, protože všichni kluci v cizině mohli i přes zimu někde jezdit, a když přes zimu jezdit nemůžeš, tak tě to hodně brzdí. Tak jsem sháněl kravín, stodolu, zkrátka cokoliv, kam bych si mohl dát pár překážek a mohl přes zimu alespoň trochu jezdit. Pak jsem se dostal k tomu hangáru. Nejdřív jsem tam měl punkový překážky, měl jsem tam přes půlku jámu s molitanem, jenom minirampu a postupně se to tam nějak dělalo. Přechod z punkový haly na Monkeycamp přišel ve chvíli, kdy jsem si zlomil našestkrát klíční kost, měl jsem šrouby v rameni a půl roku jsem nemohl jezdit. Hodně vážně jsem přemýšlel, co budu dělat a k tý myšlence přispěl pan Beran, který říkal, že bych to měl udělat pro veřejnost, pro lidi, jako tréninkový centrum. Nejen v tomto má pan Beran velkou zásluhu, různýma kontaktama a taky finančně mi pomohl, aby to místo vzniklo. No a celkově jak dlouho to trvalo, to se nedá takhle přesně říci, protože ono to šlo postupně. Nejdřív jsem tam měl jen ten můj skládací funbox, pak nějaký wallride, potom jsem někde sehnal starou minirampu, a když jsem měl tu kličku zlomenou, tak jsme prostě šli od tý minirampy dozadu, nikoho nenapadlo, jak to bude, nic takovýho. Neměli jsme na to žádný plán, výkresy, nic. Proto taky chci říct všem, kdo budete číst tenhle rozhovor a píšete mi, abych vám poslal nákresy nebo rozměry překážek. Prosím vás, já žádný nemám. Sám nevím, jak je široká nebo vysoká spina v campu, musel bych si to jít změřit. Dělalo se to prostě punkovým způsobem, vzal jsem prkno, vyvrtal do toho tři nebo čtyři díry, do toho strčil fixu, prkno jsme na druhý straně přišroubovali do země, a tak vzniklo velký kružítko, kterým se kreslily rádiusy. Chtěl jsem, aby byl každý rádius jinej, proto tam bylo těch děr víc a takhle vlastně vzniknul Monkeycamp. Rozměry a vzdálenosti mezi překážkama jsem dával podle svýho osobního pocitu, jak by asi mohla vyjít rychlost, aby se dalo skočit tohle a udělat tamto. A když se to dělalo, tak mě ani nenapadlo, jaký lajny se tam najdou a jaký triky tam půjdou. Celkově si myslím, že se to povedlo. Na ten malý prostor se tam podařilo vtěsnat hodně věcí a hodně zábavy.

H: Je v dnešní době Monkeycamp finančně soběstačný?

K.F.: Jak se to vezme. 50 Kč vstupnýho dělá nějakých 4-5000 měsíčně. Úplně soběstačný není, protože nájem městu, elektrika atd. činí měsíčně 10000 Kč. Město to však nějakým způsobem dotuje prostřednictvím grantu na nájem a elektriku. Takže si to na sebe jakoby vydělá, ale v žádným případě si nemyslete, že já na tom trhnu nějaký velký prachy. Spíš s tím mám velký starosti a problémy. Neustále musím chodit na město vykládat úředníkům, proč se pohybují lidi na kolech po letišti, proč tam zůstávají a chtějí tam spát, zkrátka neustále dokola tam něco řeším. Prosím vás, dodržujte řád letištního areálu...

H: ...dodržujte pravidla a nezlobte...

K.F.: ...přesně tak.

H: Jaký máš další plány s Monkeycampem? Přece jen ten park už začíná maličko zastarávat, plánuješ výhledově nějakou přestavbu nebo inovaci?

K.F.: Já mám plán s Monkeycampem už hodně dlouho to tam předělat, ale je mi jasný, že si to nemůžu udělat sám pro sebe, protože by si tam moc lidí nezajezdilo. Určitě tedy ne začátečníci, kteří si tam jezdí skákat do molitanu, nebo se učit lítat přes spinu. Takže to tam zatím asi ještě nechám nějakou chvíli jak to je. Ono to taky není jednoduchý. Závisí to na penězích, jestli se mi povede sehnat velkýho partnera, který to zaplatí a mohlo by se to přestavět celý. Největším problémem jsou ty finance, vymyslet nový park, to by bylo to nejmenší.

H: Mohl bys jen tak orientačně vyčíslit náklady na výstavbu Monkeycampu?

K.F.: Vyšlo to celý asi na půl milionu, ovšem v tom je zvuková aparatura, která přišla na 100 000 Kč, takže ten park přišel na nějakých 400 000. Dělali jsme si to všechno sami, platil jsem to ze svýho a vím, že se to nikdy nevrátí, ani jsem s tím nepočítal. Chtěl jsem jenom udělat dobrý místo na zaježdění, celoroční zaježdění.

H: Dalším tvým projektem je Monkey area v Úpici. Jak vznikla tahle věc a do jaký míry ses participoval na zrodu tohoto parku?

K.F.: Vše začlo tak, že mě Dušan Mihelečko pozval na poježdění do úpický haly, kde už byla připravená exhibice pro lidi z města, o čemž jsem původně neměl ani páru. Tak jsem si tam před nima pojezdil, všem se to moc líbilo a od té doby jsem společně s Romanem Novákem a s lidmi z Občanského sdružení Skate park Úpice začal chodit na jednání na město, kde to nebylo opravdu lehký. Byly to náročný jednání je přesvědčit o freestyle bmx, ale nakonec se to povedlo. V tý samý době jsem připravoval s klukama s Pavel Hybnarem z Coal-boxu a Radkem Horákem závod ČEZ Bike hall contest, kde jsem jim pomáhal s médiama a se Zdeňkem Kotyzou jsme kreslili park. Zároveň se domlouvalo, že by se potom ten park přesunul do Úpice. V Úpici jsem řešil, aby nám dali prostor a pomohli s areálem a zázemím. Zároveň jsem tedy ještě připravoval ČEZ Bike hall contest, aby ten park vůbec vzniknul a abych ho potom mohl na celý rok přesunout. To všechno se povedlo a povedlo se to hodně dobře. Teď se připravuje další ČEZ Bike hall contest, na který by měly přibýt zase další překážky a zase se přesunou do Úpice. Takhle nějak to celý funguje. Ještě bych chtěl říct, že název Monkey area Úpice byl nápadem celého občanského sdružení a firmy BP Lumen a já jsem moc rád, že se to místo může takhle jmenovat. A taky moc děkuju městu Úpice za podmínky, který mi tam vytvořili a za to, že se ke mně chovají tak, jak se ke mně chovají.

H: V létě pořádáš tréninkový kempy nejen pro začínající jezdce. Jaký mají ohlas tyto kempy?

K.F.: Letní kempy proběhly teď v posledních dvou letech. První proběhnul v Hradci a bylo to hodně moc náročný, natáčet kluky, trénovat, ukazovat jim a vysvětlovat všechno a to nejen věci týkající se bezprostředně ježdění. Tím, že vzniknul ten areál v Úpici se to zase posunulo někam dále a o to bych se rád snažil i v budoucnu, aby to bylo pořád na vyšší a profesionálnější úrovni. A o to se budu snažit i letos, protože je to pro mě důležitá věc. Rád bych těm mladým klukům předal svý zkušenosti ze života, cestování, bmx ježdění, sportování, strečinku, ale i jak si seřídit kolo, vyplést dráty, měli jsme tam paní z Červenýho kříže, která vysvětlovala základy první pomoci při různých zraněních, plavání v Trutnovském bazéně... Myslím, že to jsou dobrý věci a opravdu to pro mě hodně znamená, když pak třeba vidím jezdit Ondru Bělohohoubka nebo Jonáše Mejtskýho... A taky bych chtěl, aby ty kluci věděli, že pokud chceš být fakt dobrej, musíš být profík a věnovat tomu všechno, pak se výsledky dostavý...

H: Jak je to s kapacitou?

K.F.: S kapacitou... já bych víc jak 15-20 lidí nikdy nechtěl brát. Nechci z toho dělat žádnou masovou věc, aby tam bylo 100 dětí, jako je třeba Woodward. Na to nemám podmínky, zázemí, ani lidi, který by to třeba trénovali. Děláme to ve dvou s Adamem (Vaškovským) a máme toho za ten týden vždycky plný brejle. Snažím se věnovat každýmu zvlášť, individuelně, aby si z toho ty kluci něco odvezli a byl to pro ně zážitek a pohoda...

H: Máš teď v hlavě nějaký další projekty, který bys chtěl realizovat, nebo je toho momentálně tolik, že nepřemýšlíš o nějakých dalších aktivitách?

K.F.: Já jsem měl loni určitý svůj plán, který jsem splnil a letos bych ho rád splnil znovu. Nějaký nový projekt v hlavě nenosím. Myslím, že těch aktivit tam teď mám už opravdu hodně... Vlastně mám ještě jednu věc, kterou bych si jednou v životě chtěl zkusit a to je jezdit s cirkusem. Moje máma vždycky říkala, že jsem stejně pojízdnej cirkus, když děláme ty exhibice atd. Tak bych chtěl zkusit jeden rok kočovat s nějakým "humberto" a jezdit tam nějakou exhibici. A co bych si chtěl taky jednou splnit, tak to je udělat internetovej Monkey shop, udělat ho fakt dobrej, s dobrýma věcma, dobrýma značkama, aby ty kluci tady měli všechno, co potřebujou. Co bude dál, to se uvidí. Možná ještě jednu věc mám v hlavě, ale o tom zatím nechci mluvit. Je to ve fázi příprav a kdyby se to povedlo, tak by to mohlo hodně pomoci bmx u nás.

Stay tuned pro druhou část rozhovoru!!!

Nezapomeňte navštívit stránky sponzorů, kteří Kamila podporují:

Monkeybikes - www.monkeybikes.cz
Redbull - www.redbull.cz
Nike - www.nike.com/nke6/v3
Oakley - www.oakley.cz
King Kong - www.kingkongbmx.com
Kool stop - www.koolstop.com/index.php
Animal cloting - www.animal.co.uk
Eshatna - www.esatna.cz
123mp3 - www.123mp3.cz