Text: Paul Kintner pro Ride BMX

Fotky: z MySpace.com

Překlad: Mošnik

Northwest je místo jako žádné jiné. Daleko od kalifornského snu a eastcoastských zevláků. Northwest je o tom být celý den v lese s někým z nejbližších přátel. Je to o pozdně odpoledních BBQ session, pár vychlazených, dobých časech a nespočetných hodinách strávených digováním, udržováním a přestavováním od oddaných indivualit obývajících severozápadní oblast. Tato undergroundová mentalita pokračuje ve vývoji a tahle crew nechce, abyste to tady rozdupali. Je to jako tajný ostrov o kterém nikdo přesně neví kde je, ale slýcháváte o něm hodně příběhů, ale kdo je zvědavý....znáte to. Je tu spousta míst k ježdění, ale my vám můžeme říct jenom o pár z nich. Zbytek je vzácné najít, stejně jako yettiho. Pokud by jsme chtěli, aby tato místa byla veřejná, už by to nebyl underground. Port angels, G.J.’s a Salem jsou 3 hlavní místa, která tvoří jádro scény. Tím že se tato legendární místa objevila ve spoustě videjí a časopisů se stala stejně známá jako sám mytologický big foot.

Port Angeles trails a.k.a. Black Diamond

Jsou umístěny na severozápadním poloostrově státu Washington, Port Angeles je ráj hipíků, je to hora plná stromů s jumpy uprostřed deštného pralesa. Typický den v Port Angeles vypadá asi takhle: vstát v poledne trochu unavený z pařby v Crazy Fish, pak si sjet do bagel shopu pro nějaké jídlo. Pak se jede do 15 min. vzdáleného Sekveuimského sk8 parku se trochu rozhýbat. Na cestě zpět nahoru, se zastavíme a vezmeme si základní věci pro grilování. Lokálové Kurtis Jones, Jim Alton, Dan Simpson a Dante Ruiz tam už budou, poslouchaje naplno puštěnou hudbu King Diamonda, během zametání a namáčení skoků pro dobré poježdění. Port Angeles je tak hluboko v lese, že nás nikdo neotravuje. Takže když se někdo objeví jsme z toho velmi překvapeni. Kolem třetí hodiny začíná ježdění. Jezdí se nejmíň hodinu a pak začíná BBQ se spoustu burgerů, pak většinou někdo spustí kameru aby nafilmoval lokály, jak si to v lese užívají. Možná se někomu podaří jízda, která by byla použitelná pro příští video. Kolem půl šesté jsme zpocení a připravení se ochladit 12-ti metrovým skokem z mostu do řeky. A pak zpátky na trailsy, chráněni svíčkami proti komárům odpočíváme, kecáme a když se začne stmívat tak odpadnem...

G.J.´s trails a.k.a. Birds

Nekonečné polety, dokonale vyhlazená stopa, obrostlé stromy a spousta zábavy. Na tohle poježdění nikdy nezapomenete, jezdit se tu dá celoročně, ale nejlepší je to v zimě. "Birds" jsou dobrým příkladem, práce jediného člověka, který dělá všechno pro to, aby se scéna mohla rozvíjet. Gennaro Nappo a.k.a. G.J. přišel z Pensylvánie, aby se pokusil převzít odpovědnost za digování v jižním Seattlu. Je to blázen s bláznivými nápady, jako třeba vytváření falešných účtů na MySpace.com, rybou jako domácím mazlíčkem na trailsech pojmenovaných Seth a Jimmy, nebo propůjčit své tělo vědě a nechat na sobě za peníze dělat lékařské pokusy, či několikrát za rok plný vzteku úplně do základu zbourat trailsy...Zdá se G.J. se nikdy nenudí - přesto si ho dobíráme a smějeme všemu co dělá a to je jednen z důvodů, proč je na těchhle trailsch tolik srandy.

Pár slov Brennena Brittona o Solame trails...

Při současném trendu v BMX směrem ke streetu a parku se trailsoví rideři stávají téměř ohroženým druhem. Přece jen ne tolik riderů je ochotno strávit hodiny práce, aby si vůbec mohli zajezdit, když si můžou jen tak jezdit ulici nebo se objevit v parku a hned začít dávat. Je to určitá forma ironie, když přemýšlíš nad definicí BMX. Pro mě Bicycle Moto X (Cross) znamená, že můžeš dělat na kole věci jaké se dělají na motorkách – řezat zatáčky, houpat se na hupech, dávat si dably nebo lítat strmě dolů. I když dnes většina riderů tohle nevidí jako progresivní část BMX, trailsoví rideři z Northwestu se tím nenechají odradit a budou pokračovat ve stavění a ježdění na trailsech, jako kdyby na tom stál celý svět. Tak jako silná rodina se Northwest crew postará, aby trailsová scéna fungovala a nezanikla. A když se celá crew sjednotí, poježdění bude vždycky monumentální. Salem v Oregonu je jedno z míst kde tyhle sešn už jedou skoro deset let. V malém konzervativním městě se zastaralým sk8 parkem a drogovými problémy, jsou Solame trails jednou z mála věcí pro které stojí za to Salem navštívit. Začalo to v létě 1997 hrstkou riderů, z kterých už jezdí jen jeden nebo dva. Solame může být nazýván jedním ze zbývajících skrytých pokladů Severozápadu. Strmé, dlouhé, vysoké, se zatáčkami, roletami a ostrými odrazy - to je pouhý začátek popisu legendárních trailsů, které se staly domovem pro víc než pár northwestských typů. Justin Inman, Adam Perez, Matt Oleman, já a pár dalších lokálů z Portlandu a okolních oblastí je považují za své. Ale Solame jsou pro ty, kteří scénu udržovali přes deset let víc než jen ježdění na tom místě, je to životní styl, druh víry. Trailsy nám daly směr, silnou pracovní morálku a něco pozitivního v místě bez dalších větších možností. Ale jak už to v životě chodí, nebylo to jednoduché. Trailsy čelily během těch let mnoha nepřátelům, včetně mountainbikerů, kteří se dožadovali jejich slavné cyklostezky a chtěli mít svoje kempy přímo vedle skoků a taky obvykle feťáci či záškoláci, jenž si zrovna ze skoků rádi dělají hřiště a později nový mladý krajský šerif a jeho zástupce, kteří se tu snažili nacvičovat svoji autoritu (byl jsem zadržen a dostal tučnou pokutu). A to je částečně důvod proč na stavbě, ježdění a filmování na Solame mají takovou zásluhu lokálové. Bez lokálů by tu tyhle trailsy nebyly a nebyli byste tu ani vy. Trailsy jsou důvodem, proč spousta z nás stále ještě jezdí - vím, že je to jediný důvod proč já jezdím. Není nic lepšího než letní odpoledne na trailsech s jedním vychlazeným, burgery na grilu, skákáním mezi stromy za zvuků dobré muziky, a to všechno, když tam jsi se skupinou kámošů, kteří se zaměřují na jedinou věc...bavit se. Nemůžu se dočkat příštího léta.

Salem trails a.k.a. Solame

Solame trails v Salemu v Oregonu jsou nejskrytějšími trailsy Northwestu. Situované ve městě, které toho nemá moc co nabídnout, Solame jsou ráj na zemi pro pár Portlandských/Salemských riderů, kteří tyto trailsy nazývají svým domovem. Díky nespočetným hodinám stráveným prací na nových lajnách, je nyní Salem přeplněný skoky. Každý pojezd začíná, když každý přinese dva kýble vody z rybníka, zametou se všechny lajny, namočí všechny odrazy a dopady. Po týmových bezpečnostních opatřeních a něčem k jídlu, jsme tu, abysme pojezdili a pokecali. Příští léto (2007) bude 10-té výročí trailsů a my plánujeme velké věci. Od doby kdy vyšel článek o NW trailsové scéně "Searching for Sasquatch" v lednovém/únorovém 1998 vydání magazínu Snap se toho tolik nezměnilo. Sasquatch stále nebyl zpozorován, trailsy vznikají a zanikají (R.I.P Southwoods), jezdci přicházejí a zůstávají a rozvoj traisové scény je stále náš hlavní cíl, jediná věc, která se změnila, že jsme zestárli. Nemám čas čekat a doufat, že nám město dá pozemek na kterém bysme mohli stavět. Stavíme naše skoky tak daleko od lidí jak to jen jde, abysme zůstali v undergroundu. Díky tomu, že jsme ukázali naši scénu na videu Building the underground, začalo za mnou chodit spousta lidí s otázkou, zda můžou jezdit na našich trailsech. Z toho jsem měl teda fakt radost. Nicméně filmováni našeho teritoria je úplně jiný příběh. Nevěnujeme den za dnem, nekonečné hodiny na vylepšování našich trailsů na domácím trávníku jenom proto, aby nám je někdo kdo se nezasloužil na jejich vybudování rozdupal a zničil. Pracujeme tvrdě pro naši scénu, ježdění na trailsech je náš život a život je zábava...