Překlad a intro: "mailto:hout@bmx-jicin.com"

Fotky: odysseybmx.com, woozy.de, 23mag.com, ridebmx.com, etc.

Zdroj: DIG BMX Magazine (US edition)

Ať už si to připouštíme nebo ne, Mike Aitken zcela zásadně ovlivnil svět bmx. Svým vlastním pojetím ježdění, neuvěřitelnou ladností a stylem zaujal tisíce a tisíce lidí. Byl to on, kdo přišel v 90. letech se sedlem nízko, úzkýma kalhotama a naprosto osobitým stylem a triky. Dnes má tenhle týpek zástupy obdivovatelů a další zástupy napodobovatelů, kteří se snaží kopírovat Mikův styl a triky a "jezdit jako Aitken". Přesto se ani zdaleka nikdo neblíží jeho úrovni ježdění a pravděpodobně se ještě hezky dlouho žádný nový Mike Aitken neobjeví.
Ovšem nejen vynikající rider, ale i dobrý manžel, tichý, skromný a poctivý člověk, který si jde nekompromisně svou cestou. To vše je Mike Aitken.
My vám přinášíme velice zajímavý rozhovor s touhle ikonou bmx. Ptali se Matt Beringer, Shawn "Elf" Walters, Eddie Buckley, Derek Adams, Def Paul a Rob Dolecki, tedy vesměs Mikovi kámoši, což ještě podtrhlo kvalitu tohoto rozhovoru. Enjoy!

Jméno: Mike Aitken
Přezdívka: Nightwolf
Narozen: 12.2.1983
Výška: 178 cm
Váha: 75 kg
Bydliště: Salt Lake City, Utah
Doba ježdění: od roku 1993
Sponzoři: Fit Bike Co., Odyssey, Lotek, Fox, Square One, 50/50 Bike Shop, Rockstar Energy Drink ...

Matt: Nový trailsy, park, spot, cokoliv a hned na první pokus největší čistota. Jak to děláš?

Možná to tak nevypadá, ale nejdřív si to vždycky pořádně projdu v hlavě, jestli to půjde a jak by to šlo. Když mám pocit, že je to v poho, není problém. Každopádně tohle je hodně o zkušenostech.

Matt: Cítíš se pořád na velký contesty jako Dew Tours (největší série závodů na světě – pozn. red) a nebo už chceš spíš více cestovat, točit filmy a tak? Z Dew Tours jsou dobrý peníze...

Dew Tour je dobrá věc, ale já už si chci dát od contestů trochu voraz. Není pro mě jednoduchý jezdit v tak vyhroceným prostředí, jaký panuje na Dew Tour. Každý, kdo tam byl, tak dobře ví, že zábava je pro spoustu lidí to poslední, o co tady jde.

Elf: V současný době nemáš se svým stylem ježdění na contestech příliš velkou šancí na větší úspěch. Léta jsi jezdil spoustu velkých contestů a dneska skoro nic. Asi je hodně těžký se prosadit, zajet výsledek a vyhrát třeba nějaký ty price money...

Vždycky tam jdu s tím, že nemám nárok na nějaký umístění. V Salt Lake City (v roce 2007 se jel jeden z Dew Tour contestů v Salt Lake City, Mike dostal divokou kartu a zajel třetí flek na dirtu – pozn. red) jsem rovnou řekl rodičům, ať se přijdou podívat radši už ve čtvrtek, kdy se jela kvalifikace. Když jsem potom dal před nimi finále, měl jsem z toho velkou radost.

Celkově rozhodně nemám v plánu měnit sám sebe kvůli penězům. Respektuju velký contesty, ale tím se nic nemění. Radši jsem sám sebou a baví mě to, to je pro mě důležitější než peníze.

Dolecki: Když jsme u Dew Tour, jsi pravděpodobně jeden z prvních, kdo si dal dirtovej contest brakeless. A teď jsi zase brzdu nasadil a máš i pegy. Jak to je?

Je to o tom, aby mě to bavilo. Když mám kolo stejný moc dlouho, začnu pomalu dělat pořád ty samý věci, když pak něco změním, je to příjemný oživení. Je to čistě o zábavě.

Matt: Myslíš, že budete mít s Tristou (manželka) tolik dětí, jako tvoji rodiče?

Nás bylo šest dětí a dneska je vždycky někdo kolem, kdo mi může pomoci v těžkých časech. Ale já bych asi nezvládl tolik dětí. Chtěli bychom ještě jedno a konec. Jinak je docela sranda mít malý děti, učit je všemu a být s nimi.

Def Paul: Kam myslíš, že se dostane bmx v příštích pěti letech, jako triky, styl, kola...

Kdo to sakra může vědět? Ten progres je šílenej. Dejte jim pět let a oni se třeba rozhodnou jezdit bez klik. (smích)

Matt: Co bys chtěl dělat, až jednou necháš ježdění?

Až už nebudu schopnej jezdit, pořád bych se rád motal okolo kol. BMX je podstatná část toho, kým vlastně jsem. Ale v zásadě na tom zase až tolik nestavím, co se má stát, to se prostě stane.

Def Paul: Co tě na ježdění nejvíc baví?

Ten pocit, když dám něco hustýho. A potom všichni kámoši, se kterýma jezdím.

Matt: Co tvůj TRANS AM (Aitkenova legendární kára – pozn. red.), neprodal jsi ho?

Víš co, mám teďka rodinu a tak jdou peníze jinam než dřív. To je na dlouhý povídání. Mít dítě něco stojí, ale snad se to časem zlepší. Ten auťák mi chybí, jako by část mě odešla.

Dolecki: Jak se s Owenem (Mikův syn – pozn. red.) změnil tvůj život?

Ze začátku jen trochu, člověk si zvyká, přizpůsobuje se. Teď si nedovedu představit život bez něj. Ten pocit je nepopsatelný. Kdo má děti, ví o čem mluvím.

Matt: Měl jsi někdy normální práci?

Jo, pár jich bylo. Dělal jsem třeba chvíli pro bráchu, čistili jsme koberce. Bylo mi 14, vydržel jsem to asi měsíc. Taky jsem v pizzérii umýval nádobí, osm hodin denně. Bylo tam malý okno a venku bylo tak hezky, všichni kámoši byli na trailsech... to se nedalo. Nikomu jsem nic neřekl a mazal na trailsy. Celý den mi pak volali domů a táta na mě byl dost naštvanej. Ale mě prostě zajímalo jen kolo:-)

Dolecki: Proč právě Salt Lake City?

Proč ne? Mám tady vše, co potřebuju. Taky jsem tady vyrostl a vlastně to ani nikde jinde moc neznám. Když jsem na cestách, tak si jen uvědomuju, jak to mám doma rád. Prostě domov. Mám tady opravdu dobrý kámoše, rodinu. Bmx scéna je výborná, nikdo si na nic nehraje a nic neřeší, zkrátka spolu jezdíme, jako jsme vždycky jezdili. To mě tady baví asi nejvíc, jsme jako jedna velká rodina.

Elf: Minulý rok jsi točil hned několik videí...

Je to tak, točilo se Summer of Fit, byl jsem na Props Rock and Roll Tour, potom se točí pro Fox, Square One, Odyssey, a pak taky 50/50 Thats it.

Elf: Pro mě je náročný natočit jedno videjko za rok, jak toho zvládáš tolik? Navíc každý z tvých profilů obvykle není vůbec ošizený, velkej nátěr. Co tomu říká tělo?

No není to jednoduchý. Z posledního léta jsem se dával docela dlouho dohromady. Vždycky se jeden den rozhodnu, že dneska dám tohle a tamto a doufám, že to dobře dopadne... Konečný produkt pak většinou ale stejně stojí za tu dřinu a je z toho dobrý pocit.

Matt: V poslední době jsi docela v kurzu. Co tomu říkáš potkávat mladý kluky, co se snaží vypadat jako ty, mít stejný kolo, dělat stejný triky? Nepopírej, že jsi tyhle kluky hodně ovlivnil v tom, co a jak dělají. Chtěl bys jim třeba něco vzkázat?

Ani nevím. Ty kluci z toho mají radost, tak proč ne. Hlavní je, že jezděj, jsou v pohodě. Já z toho mám vždycky velkou radost, když vidím někoho třeba na mým rámu nebo signature pláštích nebo něčem. Když na něčem spolupracuju, vždycky mám obavy, aby se to lidem líbilo. Potom je to takový ocenění tý práce a dobrej pocit z toho. Připadá mi, jako by to bylo včera, když jsem byl stejnej mladej kluk.

Eddie: Viděl jsem tě už hodněkrát pěkně rozbitýho, tak rozbitýho, že by to spousta lidí zabalila. Kde by se spousta lidí z toho pádu neposbírala, ty se posbíráš a odejdeš po svých. Co se ti honí hlavou, když jseš sakra vysoko a víš, že jdeš na držku?

Upřímně, snažím se zachovat chladnou hlavu. Když zpanikaříš, rozbiješ se většinou daleko víc. Při pádech z velký vejšky si připadám jak v nějaký noční můře, a pak najednou přijde ta hnusná realita. Neuděláš nic. Jak jsem spadnul z toho mostu při natáčení Fitlife, celým tělem mi projela úplná vlna bolesti, celá kostra se oklepala, jaká to byla rána. Nakonec z toho byly jen odražený paty, pěkný štěstí. Asi se na pády taky snažím připravit, člověk s tím musí počítat. Umět padat je vlastně součást ježdění.

Matt: Když ti bylo čtrnáct a jezdil jsi s náma na daleký tripy, bylo to od vašich hodně vstřícný gesto, že jsi s náma mohl jet...

V rodičích jsem měl vždycky velkou podporu.

Matt: Rozhodně nám důvěřovali víc, než by měli:-)

Oni se dobře vyznají v lidech a věděli, jestli jsem v dobrých rukách nebo ne. Ty víš stejně dobře jako já, jak často jsem jim musel volat, že jsem v pořádku. Vždy se o mě starali a podporovali mě, ať jsem dělal cokoliv. Ta jistota v nich pro mě byla a je hodně důležitá. Myslím si, že je důležitý nenutit dítěti něco, co samo nechce, a spíš ho nechat jít si svou cestou. Jsem jim za všechno hodně vděčný.

Eddie: Cítíš nějaký tlak ze strany tvých sponzorů, abys dával contesty, točil, atd?

Žádný můj sponzor mě netlačí do ničeho. Pracovat pro ně je pro mě zábava, ne stres. Jsem rád, že můžu být součástí něčeho většího. Navíc všichni moji sponzoři jsou opravdu dobrý kámoši, je to o pohodě.

Elf: Dokážeš jezdit v podstatě všechno, co tě baví nejvíc?

Trailsy jsou pořád nejvíc. Ale rád jezdím vlastně všechno, někdy víc to a někdy zase něco jinýho.

Eddie: Proč neděláš flipy?

Pro mě je mazec jít hlavou dolů. Je super a velkej respekt, když to někdo umí, ale já na to nejsem. (Mike umí backflip, nechal se do něj hecnout na Metro Jamu někdy v roce 2004-2005 a byl to pro hodně lidí velký šok – pozn. red.)

Def Paul: Teď sis dal těžší převod, rychlost?

To byla spíš náhoda, neměl jsem doma správnej převodník, tak jsem tam dal, co jsem našel.

Matt: Co máš vlastně za převod?

Teď 30-10, měl jsem 28-10, pak jsem tam dal tu 30 a když jsem se chtěl vrátit na 28, tak už to nějak nebylo ono. 30-10 je rychlejší, nemusíš tolik šlapat a to se mi líbí.

Eddie: Chystají se nějaký změny na tvým novým signature rámu?

Chystá se Series 3.5 Aitken, měla by být zachována geometrie, novinky představuje integrovaná objímka na sedlovku, sundávací úchyty na brzdu a širší zadní stavba pro tlustý typ plášťů. Pracuje se taky na barvách a designu.

Matt: Je něco, co tě mrzí, nebo mrzelo na tvým ježdění?

Asi když jsem jezdil pouze trailsy, o nic jinýho jsem se vůbec nezajímal. To byla určitě škoda. Ostatní styly ježdění mně v tý době vůbec nic neříkaly.

Eddie: Tys kdysi chvíli bydlel taky v Pennsylvánii.

Jo, kdysi jsem tam zůstal na pár měsíců a jezdil po místních trailsech (Pennsylvánie má jednu z nejsilnějších trailsových scén na světě – pozn. red.). To mi bylo tak 16. Tady zase díky rodičům, že mě nechali jít. V tý době mě finančně a materiálně podporovali Western Unions a potom taky Bully bikes, díky tomu jsem si mohl jezdit, jak jsem chtěl.

Matt: Ten rám (Bully) byl neskutečně dlouhej...

To teda jo, zadní stavba měla snad 20 palců.

Matt: Heath Pinter na tebe měl vždy velký vliv, pomáhal ti se vším možným...

Určitě. Heath se o mě vždycky staral, byl něco jako můj starší brácha, s ním jsem vlastně začal poprvý více cestovat. Vždycky dával pozor, abych byl v pořádku a nic se mi nestalo. Heath Pinter (team manager Mosh a Giant – pozn. red.) byl jednoznačně hlavní důvod, proč jsem taky zůstal tak dlouho u Moshe a mrzelo mě, když jsme se rozešli.

Dolecki: Proč to vlastně skončilo?

Přišla nabídka stát se součástí nové firmy pod S&M. Firmy, která chce pomoci BMX a posunout to zase někam jinam. Navíc v tý době se někteří členové bývalého týmu (Mosh) ke mně nechovali zrovna nejlépe a všechno se ubíralo jinou cestou, než jsem si představoval já. Přesto nebylo jednoduchý odejít z Moshe právě kvůli Heathovi. Vždy jezdím za někoho především na přátelský bázi. Když je můj sponzor navíc ještě dobrej kámoš, je to super věc.

Def Paul: Všechny ty místa, kde jsi už byl, kde se jezdilo nejlíp a odkud máš nejlepší vzpomínky?

Ve Státech je to první cesta do Pennsylvánie, kde jsem viděl a poznal ty parádní trailsy, na který jsem zíral v časácích a videjkách, když jsem vyrůstal. To byl tenkrát velký zážitek. Mimo Státy třeba Jižní Afrika nebo Japonsko. Je to tam úplně něco jinýho, vnímáš ty rozdíly, vidíš lidi a jejich odlišný přístup k životu. Pak se vrátíš a uvědomuješ si, jak jsi rád doma. Jinak je těžký vybrat jeden spot na ježdění, v podstatě mě to baví všude.

Matt: Máš nějaký vysněný místo, kam bys chtěl jet?

To je těžká otázka. Je spousta zajímavých míst. Vždycky jsem chtěl poznat Jižní Ameriku. A vysněný místo... hmm, jednou až budu starej, bych chtěl být někde, kde bude celý rok teplo a bude tam pohoda.

Eddie: V současný době je spousta nových mladých týpků, kteří hodně zabíjejí. Zaujal tě někdo?

Dneska je každej z těch mlaďáků opravdu dobrej. Oceňuju lidi jako Dakota Roche, Nathan Williams, Chase Hawk, Chase Dehart, Tony Cardona, Eddie Cleveland a rozhodně nesmím zapomenout na celou trailsovou scénu. A jde mi hlavně o jejich přístup než o to, jak skutečně jezdí. V podstatě když je někdo idiot, tak je úplně jedno, jak dobře jezdí nebo nejezdí.

Eddie: Nějaký triky, který se chceš ještě naučit, nebo by sis přál umět?

Vždycky se najdou triky, který bys rád uměl. Já to mám tak, že když dělám stejný triky na různých překážkách, je to jako bych dělal nový triky. V současný době není nic novýho, co by mě nějak extra lákalo se naučit. Baví mě si jezdit to svoje a bejt v klidu.

Eddie: Přemýšlel si někdy, že bys vozil chrániče?

Zkoušel jsem s nima jezdit, ale nebylo to ono. Připadalo mi, že se nemůžu pořádně hejbat. Navíc většinou, když jsem si je vzal, tak jsem měl pocit, že se chystám padat, nebo jsem měl pořád v hlavě, že bych mohl spadnout. To je hlavní důvod, proč jezdím bez nich. Ale samozřejmě jsem měl spoustu pádů, kdy by se sakra hodily.

Dolecki: Podíváš-li se z pohledu těch mnoha let, co jezdíš, jakým směrem se bmx ubírá, co tě napadá?

Myslím si, že je to dobrý. Jen zírám na tu spoustu výborných nových jezdců a především to vypadá, že většina z nich jde tou správnou cestou. Je tu celá řada nových osobností s vlastním stylem a originálním pojetím ježdění a na to se mi vždycky dobře kouká.

Derek: Co říkáš na dnešní contesty?

Hrozně vyhrocený, každej chce za každou cenu vyhrát, zkrátka nic pro mě. Vůbec nechápu, jak to ty kluky může bavit. Připadá mi to spíš jako bicycle gymnastic (než bicycle motocross). Je smutný, když se variabilita a originalita zaměňuje s pěti tailwhipama v jedný jízdě. Zkrátka je to celý vyhrocený pouze jedním směrem. Na druhu stranu jsou ty triky samozřejmě velký mazec, co se tam posílaj. Za vším stojí hlavně média, televize, lidi chtěj koukat na největší peklo, a když jsou lidi, tak jsou peníze. A peníze zase jen dále roztáčí celý kolotoč.

Derek: Pro spoustu lidí, kteří nejezdí velký contesty, jsou stále důležitější videjka. Mladí týpci se snažej vyndat nějakou zabijáckou sérku, být lepší než ostatní a získat tak sponzory a být nejvíc. Zdá se, že se tak i samotný bmx videa začínají vyhrocovat podobným směrem jako contesty.

To máš asi pravdu. Z mýho pohledu točit videjko neznamená někomu ukázat, jak jsem dobrej, nebo že jsem lepší, než někdo druhej. Je to hlavně o překonávání sám sebe, o vlastním pocitu z toho, že dokážu dát něco hustýho. To je můj názor. Asi se však najdou i tací, kteří to viděj, jak jsi to naznačil. Ale takovou cestou se příliš daleko nedostanou.

Eddie: Nějaký videjko, který se ti v poslední době hodně líbilo?

V poslední době jich bylo hodně. Zabila mě Rubenova část v Grounded, Aaron Ross v Chill Bro a Grounded, Chase Hawk v Chill Bro, v podstatě skoro všechno, co jsem viděl. Dokonce sleduju i webový videjka a vždycky si jen říkám: „No ty krávo...“ Těch mladejch výbornejch jezdců je fakt mraky.

Eddie: Nejvtipnější historka s Beringerem?

To nejde říct jednu, kdykoliv je člověk s ním, je o srandu postaráno. Díky Mattovi (Beringerovi) si neustále uvědomuju, že zábava je to nejdůležitější. Díky za to kámo.

Dolecki: Děkovačka?

Nejprve rodině za všechnu tu podporu za ty léta, pak ženě Tristě, kterou ze srdce miluju, syn Owen, to nejlepší, na co jsem se kdy v životě zmohl. Pak sponzoři: Fit, Fox, Odyssey, Lotek, RockStar, Square One, 50/50 bike shop, bez vás by to nešlo. Všem kámošům, celý Utah scéně, ..., a dalším jako Heath Pinter, Robo Morales, Chris Moeller, Kris Bennett, Mike Szczesny, Rich Hirsch, Cameron Wood a všem, kteří mi kdy s něčím pomohli. Díky moc.

Best Replica Watches

Tag Heuer Replica Watches