Překlad: "mailto:kontakt@bmx-jicin.com"

Fotky: ridebmx.com, rideukbmx.com, commongroundchristiannews.com, pinkbike.com, etc.

relojes hombre Na tento rozhovor jsem narazil, když jsem listoval na nemocničním pokoji renomovaným anglickým Ridem, který jsem zakoupil v jedné z Mekk streetového ježdění a to přímo v samotném Brightonu. I když je Corey Martinez čistě streetový rider, jeho zamyšlení v následůjícím rozhovoru se však jen na ulici nevztahuje. Rozhovor byl pořízen běhěm jedné z autogramiád United teamu při Coreyho cestě po Anglii.

Ride: Zrovna jsi ted už nějakou tu chvíli v Anglii, projel jsi několik parků, jel jsi několik jamů, ale také dělal nějaké autogramiády. Když jsi byl mladší a vyvíjelo se tvoje ježdění, byl jsi na nějaké podobné akci jako tady v shopu?

Corey: Heh, já vyrůstal v Alabamě a tam byl jen jeden shop a ten opravdu nic podobnýho nepořádal. Když jsem začínal, přišel za mnou a za Sethem(Kimbroughem) týpek jménem Riley z toho shopu a nabídl nám, že bychom mohli jezdit za jeho shop, takže jsme prostě jen závodili, dělali triky a jezdili freestyle. No ale nikdy jsem opravdu něměl šanci jít na nějakou takovouhle autogramiadu.

Ride: Myslíš teda, že to bylo hlavně tím, že jsi žil v Alabamě?

Corey: Jasně, BMX tam není vůec populární a scéna tam je fakt slabá. I když ted je to možná lepší, ale ne o moc.

R: Jel jsi několik lokálních jamů po celé Anglii. Když jsi byl mladší, účastnil ses, podobných jamů, aby sis zajezdil s dobrými ridery, ke kterým jsi vzhlížel?

C: Jo, samozřejmě. Na jeden takovej si pamatuju. Bylo to v Nashvillu a měli tam jen funbox a jmenovalo se to King of Box (smích). Pamtuju si, že tam byl Nyquist. Byla to pocta jezdit s Ryanem Nyquistem. Já si myslím, že si nepatuje, že jsem tam byl ačkoliv mi tvrdil, že ano (smích).

R: Myslíš, že některý z těch kluků, co tu dneska byli se tady v budoucnu někdy zmíní, že tě tu potkali, že s tebou jezdili? Myslím jako kdyby byli taky PRO rideři a dělali taky nějaký rozhovor pro časopis.

C: Ber to jako fakt, že je ovlivňuji nebo cokoliv podobnýho, když tak nějak ke mně vzhlíží. Líbí se mi, když se podívám zpátky a vidím je tam, kde jsem býval já. Je to to dobrej pocit být součástí toho všeho.

R: Přemášlel jsi o tom, jak probíhá taková podpisová akce? Nebál jsi se abys tady nezůstal bez povšimnutí?

C: O tomhle jsem vážně nepřemýšlel. Beru to takový, jaký to je. Ale když si sednu a kouknu se něco co se mi povedlo, jako třeba tohle, je to příjemný.

R: Ok. Představ si takovouhle situaci: Měl jsi špatnej den, Dean Hearne tě sere, Nathan (Williams) tě pomalu vytáčí (smích) a ty máš jít na nějakou akci mezi lidi, kde všichni čekaj, že budeš jezdit ale ty se na to prostě necítíš, takovej ten den kdy tě to fakt nebaví a víš, že by se zas tak moc nestalo, kdybys nejezdil. Šel by jsi i přesto jezdit?

C: No…těžko říct. Každopádně bych to zkusil. To je jako kdybych se podíval na Mirru nebo Nyquista nebo kohokoliv jinýho na takový akci, né že bych srovnával, ale když bych se na ně šel podívat a oni by nejezdili, byl bych zklamanej. Občas nad tím přemýšlím a tak zkouším jezdit aspon trochu, když už nic jinýho. Ale z velký části, když se na to necejtim, tak pak se do toho nenutim. Vím, že to pak vede akorát ke zranění.

R. Myslím, že můžu říct, že na posladních pár sessions tady, sis uděla hodně fanoušků (hlavně mezi dětmi), kteří tě budou dál sledovat a vzhlížet k tobě. Když jsi byl v jeji věku, ke komu jsi vzhlížel ty? Kdo tě inspiroval?

C: Ehmm…No uplně na začátku to byli Taj Mihelich a Joe Rich. Byli pro mě hvězdy a chtěl jsem jezdit a tak jsem se učil to co dělali oni. Později, když jsem byl už trochu dál a znal jsem víc lidí v bmx komunitě, tak to byli Troy McMurray a Dave Mirra….Všichni ti, které jste mohli vídat v telce na X Games. To protože oni hodně cestovali, jezdili hodně contestů a jak už jsem řekl, jezdili v televizi. Říkl jsem si: Wow, to musí bejt husty, takhle žít. Vzhlížel jsem ke všem, co jezdli tyhle contesty. Později jsem obdivoval hlavně Rooftopa (Mike Escamilla), Gonze a potom,co jsem viděl pár Backyard videí, tak to byl rozhodně Ian Morris. Zkoušel ty největší šílenosti na railech. Je to šílený, když si pomyslím, že jezdím za nějakou firmu a že jezdím s Ianem Morrisem (smích), potom co jsem k němu jako kluk tak vzhlížel..

R:Dobře…Když se ted přenesem zpátky do současnosti, kde jsi ted ten, ke kterýmu ted ty kluci vzhlížej. Vzhlížíš ty sám pořád k někomu i teď?

C: Yeah! Rozhodně! Jsou tu rideři, ke které obdivuju, samozřejmě. Jako když se kdykoliv podívám na Mirru. Jsem z toho uplně vyplesklej. Nemůžu uvěřit, že zůstal tak dlouho nahoře a pořád dělá ty nejšílenější věci. On prostě miluje ježdění na kole a to je to nejúžasnější. Já jsem na tom stejně, taky bez jezdění nemůžu být. Jsme tak nějak ve stejný pozici. Taky se mi líbí, jak tihle lidé nakládají s penězi. Bez toho aniž bych jmenoval, někdo to prostě provaří za nesmysly. Ale ty, co tohle nedělaj obdivuju a vážím si jich. Taky je plno riderů na který se miluju dívat. Neřekl bych,že k nim vzhlížím, ale oni mě vždycky tak namotivují, že musím jít taky jezdit.

R: Nějaký jména?

C: Jedním z nich je a bude Seth Kimbrough. Miluju se koukat, jak jezdí. Jezdíval jsem s ním často a on mě hodně ovlivňoval v mnoha směrech. Do spousty věci mě motivoval právě on a vždycky to byl skvělě strávenej čas, když jsme spolu jezdili. To samý je s Nathanem (Williamsem pozn. red.). Navzájem se posouváme. Připomíná mi to ježdení se Sethem, když jsme vyrůstali. To motivování a posouvání.

R. Ted jste s Nathanem pořád spolu,takže to vypadá, jako kdyby jste spolu uzavřeli nějakej sňatek (smích). Jak jste se dali dohromady?

C: V podstatě, když jsem ho potkal. To bylo takový…jako když vidíš potenciál.

R: On bydlel někde blízko tebe? Jezdili jste spolu hodně?

C: Tak nějak. Bydlí tak dvě hodiny ode mě, takže jsem spolu mohli jezdit často, dřív tomu tak nebylo. Ale pokaždý,když jsme šli jezdit, tak jsem viděl jak se posouvá. Věděl jsem, že bude dobrej a že bude potřebovat nějakou podporu. Tak jsem byl pozici, kdy jsem pro něj mohl něco udělat tak jsem o něm řek lidem v United a oni mě vzali za slovo, koukli na nějaký jeho fotky a videa a vzali ho do flow teamu. A minulej rok se dostal už do Pro teamu. Měl jsem nějaký příležitosti jak mu pomoct a udělal jsem to. V podstatě jsem chtěl jenom udělat pro něj to, co pro mě dřív udělali ostatní. Levis a Primo přišli potom. Zkoušel jsem ho dostat i do Orchidu, ale to bohužel nevyšlo.

R: Změníme téma. Přemýšlel jsem o tom, jak jsi mluvil o velkých jménech, profíkách a penězích. Myslíš,že se někdo může stát profíkem aniž by ho to ježdění opravdu bavilo? Jako, když to dělá jen pro peníze. Myslíš, že by to byla dostatečná motivace aby se dostal až na takovej level ježdění?

C.To je dobrá otázka. Jsou mezi náma lidé, kteří jen a jen peníze…hamty hamty. Oni se chtějí zlepšovat je aby vydělali prachy….to je jejich cíl. Ale pouze lidé, kteří chtějí být zapojení nebo chtějí aby si jich někdo všimnul, to jsou lidé, kteří opravdu neví o BMX nic. Budou bráni do teamů jen pro jejich jezdecký schopnosti, ne pro jejich dobrou povahu, přátelství nebo pro podobný hodnoty. Myslím, že do určitý míry to ježdění můžou mít rádi, ale pozdějí to sklouzne jen k takové póze. Já bych nikdy nedoporučil svýmu týmu nikoho, kdo by jezdil jen pro prachy. Podle mě o tomhle ježdění není. Takže si myslím, že takový lidé mají šanci, ale nikdo z nich to ježdění nebude mít opravdu rád. Je to na nich.

R: Dobrá teda. A co ti co nejezdí pro peníze, ale pro to aby s zlepšovali nebo si udělali jméno? Co mají dělat, když nemají někoho, kdo by jim nějak pomohl? Co bys jim doporučil?

C: Řekl bych…ehm… ať si prostě užívají ježdění. Užívat si ježdění s přáteli, možná jet na nějaký lokální závod, snažit se cestovat, dát o sobě nějak vědět. Takhle jsme to udělali se Sethem, prostě jsme se sebrali a jeli na lokální závod, protože jsme to chtěli zkusit. Zjistit jak na tom jsme atd. Vůbec to nebylo o nějakém dělání jména nebo že bychom chtěli zapůsobit na ostatní..jen jsme si chtěli zajezdit. Bylo to něco, čím jsme se chtěli bavit. To všechno ostatní přišlo potom. Lidi si nás všimli. Vidím to tak, že když někdo se snaží na sebe dokola upozorňovat, tak si ho pak lidi ani nebudou chtít všimnout.

R: Jako ten týpek dneska tady? Alex Kennedy, nesponzorovanej týpek, co tě zabil dneska v battlu na jamu? (smích) Moc lidí ho před dnešním dnem neznalo, ale ted se o něm hodně mluví.

C: Přesně tak! Takhle to chodí. Jezdi, užívej si to sám pro sebe a tvůj čas přijde.

R: Pamatuješ si nějakou vaši první fotku v časáku?

C: Yeah, byl to CFB contest. Seth a já jsme tam jeli amatéry a Setha vyfotili a měl první fotku přes celou stránku! Dělal tobogan do fakie. Prostě úžasný. Nemohli jsme tomu uvěřit. Posléze se i nějaka moje fotka dostala do časopisů, ale byl to spíš můj obličej než ježdění(smích). Potom si pamatuju, že Mark Losey (toho času fotograf Ride US) nějak zrovna projížděl s nějakým tripem přes naše město a tak nás se Sethem vyfotil a pak se objevil malej článek v Ridu. Nemohl jsem tomu uvěřit.

R: Když jste objížděli CFB contesty, tak jsi to musel všechno platit ze svýho? Jako platit cestu, jídlo, startovný... Předpokládám,že jsme se tam dopravovali sami.

C: Ze začátku nás vozli Sethovi rodiče. Objeli s náma Virginii, Floridu, Kentucky…všechny ty místa, kde se to konalo. A k tem penězům. Prostě jsme museli šetřit,aby bylo na cestu…

R: Jen pro ty, kteří vás moc neznají. Vy jste se Sethem bydleli u sebe a jezdívali spolu?

C: Yeah! Každej víkend jsem u něj zůstal a jezdili jsme jak to jen šlo.

R: Změníme téma. Zpátky do Anglie. Slyšel jsem,že v Americe jsou v průměru nižší zábradlí než v Anglii(smích). Co je na tom pravdy?

C:Možná. Nevím jak jsou na tom všechny,ale většina jo. Poznal jsem to už dřív. Taky jsem poznal jak rozdílný povrchy jsou na streetu. Vy to tady máte všechno cihlový nebo dlážděný. My máme spíš hladkej beton nebo asfalt.

R: Co jsi přijel tak tady bylo jen špatný počasí a já jsem si všimnul,že jsi byl nějakej divnej po tom krupobití, co jsi tady zažil druhej den. Působí na tebe anglický počasí?

C: Záleží jak je ta bouřka daleko. Byl jsem z toho překvapenej, jak rychle se tady to počasí mění. Je to šílený. Chvíli je teplo, jezdíme a najednou je zima jak kráva, prší a vzápětí je už zase hezky my zase jezdíme. Neuvětitelný, nikdy předtím jsem nic podobnýho neviděl. A k ježdění…Nerad jezdím v zimě,takže přes zimu toho moc nenajezdím. Ale zase nejsem tak spokojenej se svým ježděním, tak že bych nejezdil vůbec. Když je zima tak si jdu zajezdit tak jednou tejden a to už cejtím, že si nejsem při tom tak jistej.

R: Yeah! Myslím,že se to děje každýmu, když nějakou chvíli nejezdí. Jezdíš většinu času, co jsi doma?

C: Noo ne. Když není sezóna,tak toho moc nenajezdím. Mám ženu, dva psy a kočku. Já bych ten čas měl, ale nějaká ta motivace chybí…Není s kým jezdit, když jsem doma.

R: Očividně hodně cestuješ s kolem samozřejmě, s různýma lidma do různejch zemí. Jak by jsi srovna level ježdění v Americe a tady v Anglii? Například jestli jsou mladý kluci lepší v USA než tady?

C: Já bych to řek tak, že vždycky jsou někteří, kteří vyčnívají mezi ostatníma. V Každým městě. Myslím, že pro ty začínající kluky je nejdůležitější internet. Ten to uplně tlačí kupředu. Můžou během okamžiku dát na net jejich nejnovější triky a dát tak o sobě vědět. Dřív se čekalo třeba rok na nejnovější video. Takže si myslím, že to streetový ježdění je po celým světě vesměs stejný. Každej má možnost vidět ty nejnovější videa a triky. Prostě se podívaj na video a jdou se to ven učit. A k tomu poměru USA a UK. Myslím, že dřív byla Amerika progresivnější ale teď se tak nějak stahuje.

R: Dobře, ted něco k závodění. Řekl bys, že jsi taková soutěživá osoba když cítíš tu závodní atmosféru? Uvědomuješ si, když jedeš, jak je tvoje ježdění sledováno? Chceš bejt ten nejlepší?

C: Neřek bych, že jsem soutěživej. A vždycky, když soutěžím, tak soutěžím sám se sebou. Když sedím a přemýšlím o nějakým tricku, tak si chci vždycky vyzkoušet, jestli na to mám.

R: Zpátky k podpisovejm akcím. Jak tak koukám,tak tady čeká hodně lidí na tvůj podpis. Jsi tak trochu jejich hrdina. Je tu fronta řvoucích lidí, co drží produkty spojený s tvým jménem, čekající až se s tebou seznámí…(smích) Je to divnej pocit?

C: To teda je. Níkdy se mi nesnilo, že bych něco podobnýho dělal. Že bych se vůbec octnul v podobný situaci.. Když jsem byl mladší, tak se mi to zdálo jako blbost. Když jsem si sednul a začal rozdávat autogramy, tak jsem si vzpomněl jak jsem prahnul po něčem s podpisem Mirry. Takže si myslím,že když to ty lidi udělá šťastný, tak proč jim to nesplnit?

R: Co byla nejpodivnější věc, co jdi kdy podepsal?

C: (Smích) Byli jsme na tripu v Japonsku a ta mě zastavil týpek s bílou Hondou (autem) a ten po mě chtěl abych se mu podepsal na kapotu. Pokud možno co největším písmem.

R: Myslím, že jsem tě viděl i jak podepisuješ přebal desky Lionela Ritchieho…(smích)

C: Jo to jsi viděl správně (smích). Taky jedna z tech podivnjších věcí.

R: Požádal jsi někdy někoho o autogram?

C: Noo myslím, že jednou Erica Kostona. Jinak myslim,že ne. Vždycky jsem chtěl něco s podpisem Mirry nebo Hoffmana, ale časem jsme se stali kámoši. To je divný co?(smích). Jsem rád, že jsem je poznal osobně, než že bych měl podepsanou jen nějakou věc od nich. Ještě bych chtěl říct, že mám něco podepsanýho i od Joe Riche, ale ted nevím, jestli jsem ten podpis tenkrát chtěl (Smích).

Ptal se: Dean Hearne (4 down distribution) pro Ride UK bmxmag.