Na les se ptá "enfant terrible: Dwayne Dibley, odpovídali "mailto:hout@bmx-jicin.com" a "mailto:kontakt@bmx-jicin.com"

Fotky: Kainy, Berňák, Hout, Mates, Mošnik a Dwayne Dibley

Nejprogresivnější český trails spot posledních let v režii jičínské crew. Spousty lajn, možností, radosti, ale taky tvrdý práce několika pravověrných diggerů, pro který je sérka dobře postavených trailsů vším.

DD: Jaká je historie lesa?
H: V roce 2004 vzaly definitivně za své Jinolice trails a chvíli nebylo pořádně kde jezdit. Scházeli jsme se na single skoku v Žele strasse a nevěděli co dál. Pak se objevili začínající lokálové z lesa, Machin a Lukáš Drban, a vzali mě tam. Bylo tam jen pár skoček, lavice, klopka a pár dablíků. Přesto mě to místo okamžitě nadchlo. Do té doby jsem vůbec netušil, že na skoky není potřeba hlína, že se dají kopat do země. Nová technika byla na světě a my jsme začali kopat a kopat. A kopeme dodnes.

DD: V jakým složení se tehdy v lese jezdilo a stavělo a jak vypadá dnešní crew?
H: Tenkrát jsem nejvíc jezdil kopat asi s Vojtou, to byl vždycky velký digger, se kterým se dodnes výborně pracuje. Velkou práci odvedli i lokálové Machin s Lukanem, semtam pomohl Vali nebo Lukáš Vrečka. Tyhle lidi už dávno nejezdí. Dneska je crew jasná: Hout, Kudr, Mates, Berňák, Vojta, Román Hlaváček, to jsou hlavní diggeři, občas pomůžou i další lidi, ale tohle je základ.

DD: Proč les?
K: Les je podle mě ke stavbě trailsů naprosto nejvhodnější. Skoky ti nezarůstají trávou, v létě, když je na slunci okolo třiceti stupňů, v lese je chládek a daleko příjemněji. V našem lese je navíc i téměř dokonalá hlína, z který se staví opravdu dobře.
H: Nejlepší. Dokonalá hlína, nesvítí, nefouká, atd. atd. A ty podzimy, nádhera.

DD: Kdo ze známých tváří se pravidelně v lese objevuje?
H: Pár jich je, ale zase ne tolik.. Maňas Tomek, Frank, Mlaďák, loni docela i Dudo Antalík. Párkrát Štepán Herink, Kahaman, Onýs a taky bikrosáci Frky, Měchy, Kuba Hnidák a samozřejmě Svíce, hehe.
K: Jo, pár lidí si les oblíbilo a ježdění pak vždycky stojí za to.

DD: Cedule "NO MTB", mají opravdu mtbčka vstup zakázán?
K: Tahle cedule vznikla už asi před třema rokama a neměla vyloženě nějakej jeden hlavní důvod. Především les stavíme na BMX. MTB se na spoustu lajn prostě vůbec nehodí. Neříkám, že to na něm nejde jezdit, jde, ale člověk si to neužije zdaleka natolik jako na malym kole a takovej Mlaďák, nebo Emtý (MTB/BMX riders) to můžou jenom potvrdit. Nicméně MTB zákaz neplatí tak úplně, jsou VIP lidi, který tu s náma na horských kolech jezděj a třeba i přibude pár dalších, nemáme s tím problém. Jen prostě les není otevřen pro širokou MTB veřejnost. K tomu bych ještě dodal, že les není žádný veřejný hřiště ani pro lidi na BMX. Rádi s vámi pojezdíme, ale musíte někomu z nás dát předem vědět.
H: Hehe, no mtb... Jak říká Kudr, všechno je samozřejmě o přístupu. Když někdo přijde a slušně se zeptá, nikdy mu neřekneš ne.

DD: Co kdyby jste o les přišli? Konec světa?
H: Až bych se z toho vzpamatoval, koupil bych si svůj les a postavil nový trailsy.
K: Ztráta by to byla určitě nepředstavitelná a já osobně bych se z toho asi hodně dlouho vzpamatovával. Snažíme se ale dělat aspoň něco pro to, aby nenastaly problémy. To znamená vycházet dobře s lidma z přilehlý vesnice, nenechávat v lese odpadky, atd..

DD: O lesu se říká, že je nebezpečný...
H: Bullshit, kdo se bojí, nesmí do lesa.
K: Řekl bych, že o lese kolují přílišný fámy jak je těžkej a v dost lidech, kteří ještě v lese nejezdili, tyhle fámy budí trochu nejistoty. Několik předních českejch parkovejch riderů už se o les zajímalo s tím, že by chtěli přijet pojezdit, ale zatím ne a ne se k tomu nikdo z nich dokopat, tak snad letos? V lese jsou lajny od malejch lehkejch až po lajnu, kterou jsme postavili letošní zimu a troufám si říct, že svou extrémností v česku nemá obdoby. Technická, z kopce, obsahuje vysoký kratší i nižší dlouhý skoky, zatáčky, drop. Nechybí nic. Jestli bude správně fungovat, to zatím není jistý, ale případný dolaďovačky už jsou vymyšlený.

DD: Kdo to v lese nejvíc zabil a jaký nejhustší trik se ti z lesa vybavuje?
K: Tak od tý doby, co v lese začal jezdit Dudo, se všechny tyhle věci připisují na konto asi jemu. Nevím, jestli nejhustší trik, ale za daných okolností nejspíš jo, byl Dudův backflip na posledním skoku velký lajny. Bylo to loňský léto, tou dobou byl u nás Dudo v Jičíně asi na týden a jen tak jsme si jezdili, pohodový poježdění bez chráničů a nějakýho hrocení. Všichni už jsme byli unavení, jen Dudo jezdil s mp3 v uších a jednu jízdu když byl na třetím skoku, tak mu prý začal hrát nějaký našláplý metalový song a nejspíš zapomněl, že se jen tak houpe v kraťasech, bez helmy a bez varování to tam vzadu otočil aniž by tam někdy backflip dělal. Aplaus od nás za to sklidil samozřejmě velikej.
H: Dudo, toho kluka je těžký stíhat. Jeho 360 vedle Kudra, nebo beko v kšiltovce bez jedinýho slova a asi tak ještě dvacet dalších věcí. Pak Kudrova flatspin 360 table a kdysi můj truckdriver.

DD: Kde bereš inspiraci při vymýšlení nových lajn?
K: Hlavní inspirace jsou samozřejmě trailsový videa (anglický Pretty Shady, Segment, Tip one out a americký PA Woods, již legendární BTU a jejich Northwest scéna a taky scéna v Riverside v Californii). Ve videích ale bohužel kolikrát není vidět celá lajna. To se mi potvrdilo při loňským Meatfly tripu do Anglie, kde například na asi nejlepších trailsech v Chertsey byl úplně senzační rozjezd na každou lajnu, kterej jsem ale nikdy na žádným videu odtamtud neviděl. Spouštěl jsi se z kopce plnýho klopenek a různejch bikrosovejch vložek, na kterých se nabrala rychost a pak už tě čekali samotný skoky který se postupně zvětšovaly.Úžasný.
H: Vlastní zkušenosti a fantazie nikdy nezklamou. A taky výlety jinam, ty jsou vždycky inspirativní. Berlínský Mellowpark (RIP) nám hodně dal.

DD: Les se může zdát pro hodně lidí už teď dokonalej, co tě motivuje k dalšímu kopání nových lajn?
K: Za každý to léto, kdy v lese strávím nespočet hodin ježděním, tak mě některý lajny už trochu omrzí a tak je třeba nějak je potunit, nebo přistavit další lajny...
H: ... a už samotný vymýšlení lajny je super, jak by to mohlo fungovat, jak by se na tom asi jezdilo. Pak začneš stavět, roste to, vypadá to nádherně. Kolikrát se na skoky jen díváme a říkáme si, jaká to je paráda. A samozřejmě to napětí a natěšenost, až se na na tý parádní lajně bude jezdit. Důležitá je i ta svoboda, můžeš si postavit úplně co chceš. Nic tě neomezuje, záleží jen na vlastní představivosti. To je velká věc. Heh, už se nemůžu dočkat jara.

DD: Kdy se nejvíc staví?
H: Listopad až březen, jak je jen čas, Kudr takřka denně. V dubnu poslední šejping a první testy, od května už se jen jezdí a dolaďuje, co se nepovedlo, nebo nefunguje úplně optimálně.
K:Přes zimu ti hlavně nevadí, že nejezdíš a tak je dost času na kopání. Já nemám problém jezdit digovat třeba 4x do týdne, kolikrát jedu i sám, nevadí mi to. Jednou jsem toho za tuhle zimu ale měl už dost a to když jsem tam byl asi 12. den za sebou, hehe. Dokud není víc jak dva týdny v kuse pod nulou, jde to. A sníh? Na sníh serem a digovat jedem.

DD: Největší slabina lesa?
H: Nedostatek místa realizovat všechny naše nápady, máme určitou dohodu, kam můžem a kam už ne. Zadruhý, je to relativně rovina, členitější terén je daleko zajímavější. Pak ta zas*aná silnice. A nakonec, všichni se lesa bojí:-(
K: A ještě vlhkost po zimě. Hned u lesa se po zimě vytváří docela velká kaluž (přímo jezero) a ta dokud nevyschne, což bývá tak během května, tak nám to prosakuje trochu k zadní části a to není úplně ok.

Co les a závody?
H: Ne-e. Ani si nejsem jistej, jestli by se závody do lesa vůbec hodily.

DD: Plány do budoucna?
K: Les napůl s Houtem odkoupit (jednou časem:-) a uspořádat nějakej velkej jam, nebo závody evropskýho formátu. A samozřejmě jezdit a jezdit a tunit a tunit.
H: Větší, techničtější, zajímavější a pořád dokola. Kopat a jezdit forever.

Replica Rolex Watches https://www.rolexforsale.co