Text: Hout

Skalka trails, Fryšták kousek od Zlína, 5.9.2009 a Neboj se lopaty woe. Odjezd s Kudrsynkem už v pátek, wágen letí jak střela, po cestě Takoví normální zabijáci, Mickey a Mel Knoxovi, to je biják, v půl 10 stojíme u Cahina před barákem ani nevíme jak. Ten nás už vítá se slivkou, jdeme na pívo, deště se nebojíme, mírně alkáčem zmožený Cahin drží se party a je Kátě nevěrný s Kudrsynkem, když se ráno budí v jeho nohách ani neví jak, muhaha.

Venku naoko slunce a fouká, fouká, nevadí nevadí. Jedeme pro aparaturu a bečky a rovnou na Skalku. Tam už parta místní očekávající, z našeho příjezdu se radující. Skoky na Skalce na první pohled oku velmi lahodící, oproti loňsku přibylo spousty vychytávek a hovadinek, velká lajna vypadá moc dobře, nový transférek taktéž, šejping velice luxusní, tady se lopaty opravdu nebojí. V pátek pršelo, pršelo hodně. Nájezdy a dopady přikrytý, takže deště se nebojíme, mezery ale přikrytý nejsou a deště se bojíme, místy lehké bahýnko mi dělá trochu vrásky na čele, obzvlášť když se vespod na velký lajně objevil jíl, kterej pruží dlouho a zarputile ať děláš co děláš. Pracuje se, vyhazuje zahazuje, jezdí s kolečkem, zase vyhazuje a zahazuje, ke třetí hodině dáváme obídek a jde se jezdit.

Fouká, né že né, pomalý to je, taky né že né, ale perem se s tím statečně. Základní problém – rychlost na první skok. Fouká mírná protivka z boku a jak jedu rychle zjistím vždycky až ve vzduchu. A to je pozdě. První prazvláštnost těchto skoků, která trkne hnedka – dopady. Dopady jsou rádiusový, pěkná prudká špička, půl metru a láme se to do pro změnu docela mírnýho dopádku. Netrefil jsi špičku? Sorry kámo, pumpuj, pumpuj co to dá! Heh, tenhle vynález v kombinaci s otazníkem v podobě rychlosti dělá ze skoků menší oříšek. Nicméně, jak jsem řekl, pereme se s tím statečně a od třetího skoku už to jde samo, takže se časem nějak přizpůsobujeme a ono to baví, tedy cajk.

Druhá prazvláštnost, nájezdy. Nájezdy se táhnou z dálek dalekých do výšek vysokých, místy sem tam někde je těžký ho udělat úplně čistý (takto profilovaný nájezd) a tak tedy místy úplně čistý není. Ale jen trošku trošku, až na třetí na velký taky cajk.

Jo a velká, velká je dobrá. Především první dva skoky. Ale popořádku. Naskakovák respektive seskakovák z nuly, boule klopka boule a leť. Shit, jsem dlouhej, znovu, shit, zase dlouhej a ještě a ještě a ještě. Nakonec jsem vychytal techniku: přetáhnout seskakovák, zprasit bouli, v klopce roztáhnout plachtu a brzdit, zprasit bouli a krásný vysoký let do dopadu, paráda. Když je trefa, dá se krásný vysoký let i na druhým, když není bahýnko, tak i na třetím a na čtvrtým se dá dělat cokoliv, popřípadě krásně krtkovat, když jste krátký u 360, což není žádný problém. Šejping luxus, baví mě to, jezdíme.

Cahin, Kudr, Hout, Frenk Frantík, bratři Zouharové, Papál, Hajcek a ještě někdo. Kde je zbytek? Kde je silná jihomoravská scéna? Já nevím. Leč nevadí, i takhle je nám dobře. Jezdíme jak šílený skoro až do tmy, takhle jsem už dlouho nejezdil, baví to, je to good. Cahin je doma, takže trochu sérkuje, má to najetý. Kudr nejdřív zakrtkuje na velkých na posledním a pak už se točí jen na menší lajně, ale hezky se točí s trnem, xkem či čumákem dole. Frenk Frantík nečekaně hrotí na velký lajně, 360 x-up drženej nejlíp, hezky Frenku, 360 x-up to x-up, lehkej 360 table, lehkej superman seatgrab, condor to x-up, hezky Frenk ještě jednou. Jirka Zouhar štýluje, Hout se motá po svým, Papál dává a baví všechny, vlaky vlaky vlaky, je nám dobře.

Končíme úplně vyndaný, není síla ani vstát ze židle. Káťa je hodná a dělá nám steaky, někdo pije nepitelnýho Krakonoše a někdo né, slivovice je povinnost, jsme přeci na Moravě. Rozjíždí se soutěže, exovačka Krákory mi přijde jako velká úchylárna, to pivo se fakt nedá pít. Vyhrává Jirka Zouhar, ale až po rozhodnutí poroty, že týpek vedle nedopil do dna. Probíhají další soutěže, inspirace Řáholcem, běh s konví pro vodu, Zuzka hází hroznou rybu a přesto vyhrává, soutěž v trakařích, Cahin mě bere a jedeme, rozbíjíme se po pár metrech. Nejlepší soutěž dává Zuzka, když si najede s FAčkem k sestupáku a vyzve ho na Libertě od babičky, nedolítne, nevadí, stejně vyhrává a z Liberty je krásnej jezevec. Pak už pohoda, někdo tuhne a někdo ne, spí se nám všem krásně.

Ráno Kudr budí už v půl devátý, loučíme se, vyrážíme, cesta domů daleká. Neboj se lopaty woe, Skalka trails, dobrý to bylo. Tady se lopaty fakt nebojí a skoky se šejpují i několikrát za den, to je velkej úlet. Takových lidí by mělo být víc. Díky za dobrý ježdění, fuck off všem co nepřijeli, příště zase, sejdeme se u lajny. Díky čau.

Fotky nejsou, foťák odmítnul poslouchat, neuděláš nic. Cheers.