Written by: "mailto:tomas.kudrnac@atlas.cz"

Fotos: Martinko & others

První oficiální contest na proslulých trailsech Alexe Dropsyho, Bibiho Noirota a Maxe Bimara až na samotném parném jihu Francie. Dlouho jsem řešil finanční prostředky, abych se sem mohl vůbec dostat. Nakonec se to podařilo a ve čtvrtek večer jsem čekal v Praze na Meatfly dodávku řítící se z Brna, kterou kočíroval Cahin a vezl se s ním Dudo, jeho slovenský kámoš Martinko a arabský turista Kuře. Abychom všechno měli řádně zdokumentované, tak nesměla chybět kameramanka Zuzka El dablklokan, která přisedala taky v Praze. Cesta dlouhá, 18 hodin někdo prospal a někdo si zas užil za volantem.

Zvolili jsme nejprve probírací koupačku v moři, takže jsme si zajeli až do Montpellier. Krásná pláž, rolex datejust replica počasí bez sebemenší známky přicházejícího podzimu jakoby nás hodili zpátky do poloviny letních prázdnin, jak příjemné. Kuře zůstává a my jedeme ještě kus do vesničky Peynier, kam dorážíme v pátek večer chvilku před setměním, ale ještě stíháme očekovat skoky, zjistit kdo všechno už dorazil a pozdravit se s nimi. Vidíme, že stoprocentně šejplá je pouze závodní lajna, která je taky nejnovější, a jak později zjišťujeme, taky velice zábavná. Čítá dohromady devět skoků různých velikostí a typů, parádní jsou klopenky, kterými se ze startovacího pahorku spustíte jak do tobogánu, pak první menší zhruba 3m skok, klopenka doleva, step-up, dlouhý step-down, po kterém už se to slušně rozjede a první velký, zhruba šestimetrák, který se dá tahat do pěkných výšek, další je transfer doleva a pak už následují typově přibližně stejné, trikovací skoky až do konce proloženy ještě několika zrychlovacími vlnami. Natěšení na další den jsme vyhledali Maxe Bimara, který bydlí asi 20m od skoků a ten nás ubytoval u sebe doma v jeho bývalé zkušebně, kde jsme byli společně ještě s Anglány Mattem Priestem a Liamem Elthamem. Unavení z cesty jsme všichni zabrali už asi v 10 večer a spali jak zabití.

Ráno slunečné jako každé jiné tady, probírací koupačka v parádním bazénu u Bimarových na zahradě a hurá na skoky. S těmi jsme si až na Martinka po chvíli bez větších potíží poradili, bavilo nás to a začali vymýšlet jízdy na závod. Během dne jsme zjistili, že je tu opravdu téměř celá Evropa a až na pár jmen jako třeba Forte bros‘ nebo Sergio Layos nechybí téměř nikdo a tak bylo celý den na co se dívat.

Okolo páté odpolední vypukla tedy kvalifikace, která se jela na 2 jízdy, byla rozdělena na 4 heaty a ty byli většinou podle národností. Prvním to odstartovali Francouzi. Ve druhém jsme byli my (Dudo, Cahin a já) společně s Anglány a tak dále ve třetím a čtvrtém heatu. Z naší výpravy se asi nejvíce zadařilo Cahinovi, který to chtěl narvat.V první jízdě sice skončil někde uprostřed lajny, ale ve druhé už se mu to podařilo a dal do jízdy superman, cancan, tailwhip a dvě 360. Duda odpoledne nečekaně zasáhla nepříjemná migréna, kvůli které měl i dost rozostřený zrak a tak z daleka nejel do plných a po první jízdě to dokonce zatáhl. Já jel první jízdu především na jistotu, takže nějaký ten condor, cancan, turndown a na konci 360. Druhou jsem chtěl přiostřit, dal jsem sice 360 xup do jízdy, ale další skok jsem s cancanem ohranil, takže následoval dvakrát bikros a stihl jsem už jen nothing na posledním. Toť k naším jízdám. Celé kvalifikaci kraloval Markus Hampl, který jel strašně našláplé jízdy plné 360 variací, a to i na oppossite, ale dělal třeba i backflipy do jízdy nebo barspin to turndown. Nejvýše lítali samozřejmě Angláni, takže Matt Priest, Bob Manchester, Liam Eltham a Scott Edgworth. Nejvíc se mi vybavují Priestovi 360 nosedive x-up a cannoball na prvním velkým skoku. Liam to s trikama moc nehrotil, možná, že byl ve výsledcích až překvapivě vysoko, pamatuju si akorát barspin do tablu na transferu a 360. V Peynier se objevili dokonce taky Lacondeguy bráchové známí spíše z MTB scény. Tady ale oba na BMX a Andreyu udivoval velice. Flatspinové 360, krásný supermany, 360 turndown a například ještě 360 doubletailwhip na posledním! Z domácích na tom byl asi nejlépe Patrick Guimez s jeho ohromně jistými backflipy, Max Bimar je opravdový mistr kombinací: cancan to x-up, x-up to condor, condor na step downu, vše vysoko a ve stylu. Závodu se bohužel neúčastnili Alex Dropsy a Bibi, kteří měli spoustu práce s organizováním. Zapomenout ještě nesmím na Bena Hennona, který se poslední dobou začíná čím dál více účastnit dirtových contestů, pamatuju si například double tailwhip a hned na dalším double can can do jízdy. A asi poslední koho ještě zmíním je Belgičan Sig Cools, mladší brácha známějšího Hanu Coolse. Sig se ohromně vyjezdil a dělal například obrovské 360 inverty, 360 všeobecně měl strašně jistou a dělal si v ní, co se mu zachtělo.

Tohle všechno a mnoho dalšího se stihlo udát v jeden sobotní podvečer a všichni se mohli přemístit o pár set metrů dál na afterparty, kde se do toho někteří zdatně opírali, především Scott Edgwort nejednoho překvapil tím, že sotva v 11 už nebyl schopen ani chodit, Duda přešla migréna a dostal vtipný nápad zapózovat do fotky, na kterou se nastavoval Liam Eltham společně s místní slečnou. Jezdilo se v kontejneru a dělo mnoho dalších zvrhlostí, jak už to na takových afterparty bývá. Lidi postupně chodili spát, a to se asi nelíbilo Maxu Bimarovi, Patricku Guimezovi a v tu dobu už znovu chodícímu Scottovi, takže asi ve 4 ráno dostali nápad zapojit ve zkušebně, kde jsme spali, kombo s kytarou, rozeznít ji do plných a ještě o něco si prodloužit večírek. To se zas ale asi nelíbilo mamince Bimarové a tak Maxe neznámo jakými prostředky utišila, utišit se jí ale už nepodařilo Patricka, který stahoval ze spacích lidí spacáky a intenzivně tak hledal Zuzku El klokana. Pak už jsem za relativního klidu usnul.

A bylo tu zas ráno. Celý zničený Cahin dostal nápad jet se ještě jednou vykoupat k moři a vyrazit na dlouhou cestu domů. Podle speakera, který vyhlašoval předešlý večer jména postupujících do finále, jsme totiž nikdo z naší výpravy neslyšel své jméno. Takže rozhodování zda se celý den jen dívat, nebo už vyrazit dříve netrvalo dlouho a my byli na cestě k moři do Montpellier. Tam jsme si chvíli odpočinuli, vykoupali, vyhledali zapomenuté Kuře a vyrazili domů. Po slušném kusu cesty za námi si Dudo všiml na telefonu nepřijatého hovoru od svého francouzského kámoše a když se mu dovolal zpět, tak jsme zjistili, že několik finalistů sobotní afterparty natolik zmohla, že ze závodu odstoupili a tím se uvolnilo místo pro pár jezdců pod čarou a těmi samozřejmě byli Cahin i Dudo. Nicméně už bylo po závodech a my daleko, takže snad příště.

Skvělý pocit z poježdění na dobrých trailsech a dobré akce jsme si vezli s sebou, a to je hlavní. Až na drahé francouzské dálnice a dobu strávenou v autě to byl super trip a za rok snad do Peynier znovu.