Text: Hout
Foto: Hout, Kudr
Klasický ideální den. Obvyklá otázka rozhovorů. Co to je? Existuje něco takovýho? Fakt či fikce, nebo demence? Ha, nejspíš demence a v tomto duchu vám něco napíšeme o našem uplynulým víkendu, který byl dost, byl ideální a navíc k tomu byl ještě skutečnej. Čtěte dále.
Ano ano, uplynulý víkend byl dost, byl povedený, byl ideální. Byl takový. Začal v pátek. Ve čtyři deset letím z práce jak střela, svléknout pracovní outfit na slušňáka a hodit na sebe lesní potrhanej mundur, čtvrthodinová meditace na záchodě, skočit do Wagena a před pátou stíhám spojovací materiály, kde kupuju nějaký hřeby a vruty, v nápojce dvě basy Staráčku a jedno Rulandské Bílé kabinetní. Znovu zastávka doma, spacák pro mě a Kudrsana, foťák, kameru, kolo, masíčko na gril a hurá do lesa. Heh, aby to nebylo tak snadný, chytám po cestě zácpu jak debil a Wagen začne vařit, zajíždím do pole a dávám si na půl hoďky voraz. Suma sumárum, v šest v lese. Kudr na místě, došejpovává, Holmes a Vojta, jdeme si skočit. Do půl osmý pohodička, do toho jede Staráček jak na běžícím pásu a je moc dobrý. V půl osm už jezdí jen neúnavný San, točí jednu za druhou na všem, my si sedíme se Staráčkem a souhlasně přikyvujeme, je to dobrá podívaná. V osm letí oheň, shlukujeme se kolem, vedeme chytrý řeči o všem možným, punkový gril made from nákupní vozejk funguje jako vždy a v hlavách se nám začínají rodit dementní nápady. Ty gradují někdy před půlnocí, cesta do Jičína na party k Prochymu, nikdo však neví, kde to vlastně je. Osvěžujeme se čím dál více, někdo vínem a pivem a někdo fouká do plachet, okolo půl jedný sedíme všichni na střeše Vojtový dodávky někde na sídlišti, co tam děláme, nikdo neví. Demence se blíží vrcholu, takže přesun na jičínskou diskošku zvanou Bahno, kde si pamatuju jen to, že jsem kupoval šáňo a to si pamatuju ze všech nejvíc, muhaha.
Následuje chyba matrixu, následkem čehož se budím ráno doma v posteli a koukám, vedle mě na zemi leží Kudrsan zabalenej v přehozu na postel, „dobré ráno synu, proč spíš ty vole na zemi zabalenej v přehozu?“ „Heh, uhm, aha, no jo.“ Sbíráme se a počítáme ztráty. Nemám bágl a nemůžeme najít klíče od baráku. WTF, jak jsme se dostali dovnitř, když nemáme klíče (a doma nikdo není)? Záhada. Volám Vojtu a jedeme se podívat na dodávku. Bágl nikde, klíče pochopitelně nikde. Zato Vojtova bunda pověšená na zrcátku, hehe. No nic, v báglu toho stejně moc nebylo, asi zůstal v Bahně. Dáváme pěkně hnusnej gyros, Vojta sedá hrdinně za volant a jede se nach les. Mezitím volám Holmesovi, který se v noci ztratil neznámo kam. „Nazdar Sherlocku, kde jsi prosím tě?“ A Holmes překvapeně: „Tvl. já jsem asi doma!?!“ Překvapeně se rozhlíží doma po svým pokoji a nemá ponětí, kde se tam vzal. Nutno podotknout, že Holmes bydlí asi 5 km od Jičína. Pokračuju: „Holmesi, nevíš něco náhodou o mým báglu?“ „Nevím nic“. „OK, nevadí, jedem do lesa, za 10 minut jsme u tebe.“ Típ. Za pět minut volá zpátky, že můj bágl leží vedle jeho postele a samozřejmě neví nic. Za dalších pět minut Holmes stojí před barákem, kde ho nabíráme i s mým báglem a letíme do lesa. Záhada s báglem vyřešena, záhada s klíčema se začíná objasňovat, když si vybavuji, že jsem je nechal v lese ve Wagenu a taky je tam nacházím. Jak jsme se ale dostali s Kudrem domů zůstane asi zahaleno tajemstvím navždy.
V lese si stanovujem cíle, Holmes dopít basu, já udělat nový dopad na Backspace a Kudr došejpovat konec Backspace. Jak tak Holmes sedí nad tou basou, začíná tahat z kapsy jednu dvoustovku za druhou, celkem jich napočítá 6 a kouká na to jak na zjevení, protože včera neměl ani Ká a půjčoval si ještě od mě. Zázrak, který se nechce nikomu moc řešit, děkujeme za ty dary. Práce se daří a za pomocí Cherry Colči (ó, jak ta je dobrá) se poměrně rychle dáváme do kupy. Okolo druhý se objevuje posila v podobě Maňase Tomka s Klausíkem a Malým Danem z Turnova. Přes noc trochu zapršelo, tak akorát, jen aby se neprášilo a jde se jezdit. Ve tři nám přijíždí objednaný dvě pizzy, spokojený žaludky a jde se jezdit znovu. Backspace 2 přejmenovaná na Backshit se velmi podařila, opravdu příjemná věc, k tomu tradičně dobrý prostředek, vlaky vlaky, paráda. Maňas Tomek slušně nakládá pouštěčky všeho druhu zakončený 360 na konci, dobře von. Klausík má za sebou evidentně dlouhou noc a celkem se motá. Malý Dan se toho nebojí a brzy je s lesem kámoš. Jezdí se jezdí, objevuje se na chvíli i Mošnatoura a poškádlí EMO. Vytahuju kameru, která Kudra i Klausíka nabuzuje, především Kudr za to bere. Onefoot table do trna, 360, 360 turndown a opposite 360 je zatraceně krutá sérka. Klausík dává nějaký pouštěčky a přidal čistý bič. Respekt budí Backspace, dokonce i ostřílený matador Maňas Tomek má stažený půlky a vůbec se mu do toho nechce. To jsem u něj snad ještě neviděl. Hout ji lítá jak o život, třetí ale prostě nejde a nejde, ačkoliv podle původních propočtů měl jít jak po másle. Inu, stále se máme co učit a bude se přehazovat. Maňas nakonec taky proskakuje a zjišťuje, že to zas takovej hell není, naopak, dobrý to je. Jezdí se až do večera, baví nás to, máme se dobře, velmi vydařený lesní den.
Nakonec se přesouváme do Jičína, někdo se lehce vyndá a někdo si jede pohodičku. Následující den dospáváme spánkový deficit, les až odpoledne, který nakonec ruším a jedu do HK pro ženu. A tím bychom tohle povídání mohli zakončit, protože, protože ideální den bez ženy neexistuje a všechno, co jsem řekl výše, je hovadina, protože ženy jsou stejně nejvíc. Alespoň ta moje rozhodně.
Večer jsem ještě s kámošem dovezl do lesa nějaké dřevo na starý drop, který se musí přestavět, plácli jsme si s Kudrem a s Holmesem a víkend je pryč. Sečteno podtrženo, dlouho očekávaná trailsová sezóna je tu, les se svojí aurou má na nás opět blahodárné účinky, co víc si můžem přát. Zatím není BIG DIG a ta Backspace se bude muset poladit, ale snad to během týdne zvládnem a v neděli po BHC se v lese sejdem. Díky čau.