Text: Hout

Foto: Hout, Kudr

Lesní blog III, 12.-13.6. Slibovali ošklivo, ale místo toho kulový. Bylo hezky a konečně jsme trochu jezdili. Les po dlouhých deštích stále vysychá, pořád to není úplně cajk, ale už se to blíží. Sestava se po celý víkend různě měnila. Začátek v sobotu už dopoledne,ulysse nardin replica Hout a Kudrsan. Spíše lopatová práce než ježdění, našejpovat Backspace, celý třetí dopad je potřeba udělat, mezeru mezi třetím čtvrtým, Houtův nápad udělat tam postupák na projíždění po zadním. Kudr mezitím připravuje les k ježdění, doladit Candle, zamést, tady zahodit kolej, tady vybrat zbytky bahna a tady se na to vysrat, počkáme, až to vyschne. Celkem skoro tři hoďky intenzivní práce, máme toho zase plný zuby. A pořád to ještě není, zdaleka není. Mezitím volá Kuba Najman, že dorazí, máme radost. Lehký pojezd, prostředek už funguje dobře, jen transfer na druhým do levý se trochu přelítává. Levá taktéž na cajk, jen je jiná než byla, začátek pozorně, druhej občas nahrotit dopředu, třetí vysoko a čtvrtý ještě vejš, oba se dají pěkně přetáhnout, když si člověk nedá bacha. Začíná fungovat přejezd na BIG DIG, poslední zatím za moc nestojí, ale skákat se dá a hned je to zajímavější. Backshit už se pěkně rozjela, klopky mě baví velice, jen škoda toho EMA, který kazí dojem. Backspace testujeme, je to pořád trochu pomalý, ale dá se. Třetí se lítá na pohodu, to je dobře. Novej postupák na projezd po zadním a pojď si na čtvrtým Houte. Heh, nebyla to zrovna nejlepší jízda, ale když už to tam Kudrsan čekuje, tak to dám... akorát tak mezikozy, možná dokonce krátký mezikozy. Do prdele, to bude zase hrot. I když, až se to ujede, trochu zmírní a sníží nájezd, no snad to půjde.

Hout se balí, pro tento den loučí, zůstává Kudr a přijíždí Kuba Najman s Márou Vojáčkem. Kudr údajně to svoje, semtam 360 atak, klasika. Pokouší Backspace, na čtvrtým zahazuje, špatná zpráva. Zato se mu nahodněkolikátý podaří dotlačit Candle a to je zase dobře. Velká neznámá, ESO. Testy proběhly, Kudr nejlépe mezi kozy. Tvl. my snad máme patent na píčoviny, hehe. Nene, však ono se to poladí, ujede a půjde to, respektive, musí. Kuba Najman jezdí jen levou, prostředek zatím vynechává, tvoje škoda Kubo, je dobrej. Soldier se kdysi ošklivě v lese smotnul na RTF tripu, respekt chápu, takže na pohodu Baby lajnu a EMO.

Večer v Jičíně majáles, příjemný večer s velmi dobrý koncertem Prvních Hoře, kterým by ke smutnýmu klaunovi slušel ještě vypravěč, leč... Kudrsánkovi kupuju víno a nakonec s ním je docela sranda, hehe, klasika.

Neděle zase dopolko do lesa na chvíli. Kudr jde odpoledne do práce, ale tak hecnu ho, natípat aspoň nějakou jezdící fotku. Doráží taky Dušan. Trápí se s levou nehorázným způsobem, něco v hlavě má špatně nastavený a naskakovák do zatáčky s přechodem do prvního nájezdu nejde a nejde, občas z toho jsou docela zajímavý harakiri. Začínám se škodolibě těšit na Řáholec Jam, muhahá... S Kudrsanem dohadujeme bleskovou fotosession, jedna jízda jedna fotka, pokud není úplně nepoužitelná (ale jenom trochu nepoužitelná, jak moc se pozná většinou až v kompu), tak berem a jdeme dále. No během dvaceti minut jsme zvládli skoro celý les, bez blesku, ty fotky podle toho vypadaj, berte je spíše pouze jako ilustrační. Pak to samý s Houtem, Kudr ale musí jet, tak aspoň tu Backspace na ukázku.

Doladili jsme taky drop na BIG DIG, Hout ji letos poprvý vyzývá, nájezdy vypadají OK, takže neřešíme a jde se na to. První pohoda, je to ale nějaký podivný, druhej a... shit, na plošku a jsem sakra rád, že tam nějaká je (takových 25 čísel, jedna z největších v lese:-)) Ještě jeden pokus, který dopadnul hodně podobně. Tvl. co to je? Nasranost. Nakonec si přeci jen dám práci a kouknu pod koberec na první dopad, všechno je to jasný. Myši, díry, měkký, tohle prostě nejede. Nikdo na něj nesáhnul typnul bych si tak od července minulýho roku. Heh, docela klika na tom druhým, přeci jen má 7 a to nedolítnout, bez chráničů bez ničeho, zahodit to... brrr, to by bolelo. Já jsem kokot.

Opět se mění obsazení, Hout domu, Dušan, Mates, Holmes, Bern na scénu. Levá zlobí všechny, nejdřív je trénink a pak až ženy a šou, aneb trpělivost přátelé, trpělivost, však ono se to poddá. Bern je spokojenej se svou Baby, vůbec ji nešetří, šestery prsa v řadě, ona je prostě dobrá holka jedna, do lesa patří.

Takhle to o víkendu proběhlo, všechno skoro vyschnulo, zbývá jen kousek a bude se jezdit celý les. Kdyby nepršelo. Z neděle na pondělí vytrvalý déšť, všechno zase mokrý, neuděláš nic. V rámci možností využíváme podmínek, po práci rovnou do lesa, Kudr nahazuje transfer z levý doprostřed na třetím, poslední věc, která chyběla dodělat z přestavby levý lajny. Udělal ho pěkně načutlej, to jsem zvědavej. Ladíme ještě ESO, první klopka dostala vejšku, teď to musí jít, no a kdyby ne, pořád máme ještě nějaký záložní varianty.

Takhle tedy poslední info z lesa, teď už jen jezdit a jezdit, aby bylo všechno na Řáholec Jam v cajku. Doufejme, že ano. Bližší info o Řáholeckým Jamu čekejte v nejbližší době.

Hudbou víkendu se stává jičínsko-pražská kapela První hoře. Jestli vám tento název nic neříká, chyba. Velmi avantgardní těleso kloubí dohromady možné s nemožným, převážně tvrdá kytarová muzika přechází místy až do samplovanýho techna a industrialu, poté znenadání úplně zastaví a zase rozjede v punkrocku. K tomu vynikající texty Milana Urzy, pantomimické vystoupení smutného klauna a velmi energický projev spojený s tancem klávesisty Bertráma. Pro někoho neposlouchatelná slátanina, pro jiné velký hudební zážitek. První hoře mají za sebou již tři desky, poslední s názvem Lamento vydali v roce 2008 pod hlavičkou Black Point Music. Album se dočkalo velmi kladných ohlasů kritiky i fanoušků a získalo celou řadu cen, mimo jiné Anděla za nejlepší rockové album roku 2008.