Text: Hout

Foto: Oba

Jednou nahoře, jednou dole, tak bychom mohli začít další stránku amerického deníku. Ve středu jsme využili pohostinství Tommyho T. a v krásným počasí kempovali u něj na zahradě. Odpoledne v poklidu přesun těch 300 metrů na trailsy Lock Haven, lehce trošku shapingu, ale radši ne moc, protože bych to určitě začal systematicky celý překopávat, a jde se jezdit. Nalítáváme všechno co jde, vlaky jezdíme, zkoušíme něco točit na foťák, jak to bude vypadat, je to pohoda. Večer se objevuje Tommy T., vytahuje pivko z báglu, neodmítáme, no skoro jako v lese nám je. Po ježdění ještě posedíme u Tommyho, ukazuje nám svou garáž plnou všemožnýho oldschool bmx arsenálu, obdarovává mně trochu jetým S&M Redneck představcem a sticknama FBM, je to pán. Nakonec volá do Pittsburghu, že přijedou dva čeští guys, dává nám directions a díky čau. 9. října jsme v Lock Haven zpět na jam, afterparty u něj na zahradě, velká hromada dřeva na čarodějnický oheň už čeká, to bude dobrý.

Okolo 11 opouštíme Tommyho a letíme směr Pittsburgh s directions na Potocznyho. Kudrsynek vzadu spí, já s oblíbeným nočním cestovním drumíkem na uších, letíme 3 auta za sebou, půl druhá v noci pryč, najednou se blíží docela rychle další auto a nechce mě předjet. Tohle je vždycky špatný znamení. A taky že jo, za chvíli už blikaj majáky a stavím to na kraj. Dobrý den pane řidiči, řidičák, doklady od vozidla, atd. Tahám, pohoda, víte proč jsme vás zastavili? Ne. Speed limit. Aha. Jel jste 62 na 45... heh, no tvl., no víte, já nevěděl, jen jsem jel za dalšíma autama... Kam jedete? Proč spěcháte? Do Pittsburghu na letiště? Ne, jsme bmx jezdci, bla bla bla. Nakonec dostávám papír a ne moc jasné instrukce, něco jako uznat vinu, zaplatit 154 $ do 10ti dnů, díky čau. Proč nevzali ty přede mnou? Neuděláš nic. Do Pittsburghu dorážíme kolem půl 3, respektive kousek za Pittsburgh do vesničky Aliquippa, kde bydlí Mark Potoczny. Vesnička stylu jedna silnice a kolem ní dvacet mil baráky v lesích, kde vidíš jen lesní cestu někam a u ní schránku. Najít Plunket Rd, kde bydlí Mark, zhola nemožné. Jezdíme tady snad hodinu a půl, než se nám podaří sjet někam do lesů, kde můžeme nerušeně zakempovat, čas 4:00, jdeme spát vedle auta někde v lesích. Na další den hlásí déšť, v 7 nás nemilosrdně tahá ven ze spacáků, rychlá akce, přeskupit bordel v autě a už to v něm lámeme. Budíme se někdy před polednem.

Snídaně, hygiena a jedem hledat Marka Potocznyho. I ve dne je to věc zapeklitá, takřka neřešitelná, ptám se v nějaké škole, prý příští odbočka doprava, OK. Ono fakt jo, jezdili jsme kolem, berem to doprava a objevujem se u Marka před barákem přímo u jeho dobře známých trailsů. Hned to jdeme checkovat, otvírají se dveře baráku, Mark nás jde přivítat, prý mu volal Tommy T., že přijedeme, máme jít dál a udělat si pohodu. Začíná pršet, pomáháme Markovi přikrejt skoky a s povděkem přijímáme zázemí v suterénu domu jeho rodičů, kde Mark stále bydlí. Dáváme internet, ping pong, večeři, Mark nás zve s ním a jeho slečnou do města, že jdou s kámošema do baru. Tak teda jo, stavíme ještě někde u jeho kámoše Briana, kterýho jsme už potkali na Posh, zvláštní typ. Za chvíli doráží další parta, holky tam jsou, zrzečka, Kudrsynek anténky vytažený, má tam chlapa, to je škoda. Kluci ládují piva a občas nám taky nějaký podstrčí. Rozjíždí se mejdánek a já jen koukám, co že to tu do prdele hraje? Disco shit jak vyšitej a pomalu se už u Briana doma rozjíždí tanečky. No tak to jsem zvědavej, co se bude dít. Přesouváme se na bar, ze kterýho se vyloupla poctivá diskoška, jak je všichni znáte, prostě hell. Kudrsynka pašujeme bočním vchodem, protože v Americe je stále oficiálně nezletilý, dáváme plechovkový pivka za dollar, což je nejvíc fair cena a já koukám. Hudba trošku jiná než u nás, trochu víc chycená hip hopem a R&B, ale jinak prostě disco shit. Kluci bmxový naoko nejvíc vypunkovaný, úzký kalhoty, punkáčský košilky, vlásky naštýlovaný podle současnýho bmx trendu a v největší spokojenosti rozjíždí disco tance... Heh, no to čumím. Ještě jsme nebyli u Mulvilla, ale už teď se odvažuji tvrdit, že Pittsburgh bmx scéna není nic jinýho než banda diskantů, kdo by to byl řekl. Jen si vzpomínám na Kudrsynka, jak mi tlačil, že Potoczny je punkáč a já mu říkal, že ani náhodou. Ani náhodou. Kudrsynek se lehce opíjí, slečinky se i trochu chytaj, ale přeci jen je tady jazyková bariéra a taky místní si je sakra hlídaj, žádný Švédsko si nechtěj pustit do revíru. Po jedný hodině jedem s Markem zpátky, zasloužený spánek.

V pátek je líp, docela to schne, trochu něco šejpujem a navečer vyrážíme na vyhlášenou bikrosku v South Parku, údajně jedna z nejlepších v Americe. Ještě však předtím jsme trochu pokecali s Potocznyho tatíkem, dělá do aut a zajímal se, co jsme to koupili, za kolik a tak. Prej dobrá cena, hodně najeto, kouká se nám do motoru. Ale kluci, nemáte skoro žádný olej v převodovce (dementní automaty, není nad manuál), takhle byste jí hodně rychle spálili. Auto najednou ani moc nechce jet, respektive převodovka moc nefunguje. No tvl, to kdyby se nám stalo někde na cestě... ani nechci domýšlet, karma mi vrací nejvíc štěstí za tu pokutu, děkujeme osudu. Co teď? Stavíme to k němu před garáž, zjišťuje, že nám z toho kape olej, ale chválí motor, ten je prej hodně v cajku. Do převodovky nám leje trochu oleje, aby se s tím dalo jet a vysvětluje, že máme koupit olej do převodovky pro Chryslery, OK. Vydáváme se hledat tu bikrosku, cestou kupujeme olej, trochu se motáme, to se stane. Nakonec nacházíme, trochu jezdíme, ale žádná hitparáda to není, takový Řepy jednoznačně vedou, jednoznačně. Proskakujem to tak nějak v rámci možností, vedle ještě checkujeme skatepark, docela ucházející cement park, ale je bohužel zavřeno. Vyrážíme najít další cement park, na který jsme dostali directions od Marka. Nacházíme, checkujeme, je půl 10 večer, svítí se, jezdí se. Kudr jako na trní, spravuje píchlý kolo a jde se projet. Já to zevlím, tohle není nic pro mě. Zima jako svině, okolo půl 11 to balíme, směr domů. Tady nikdo, dům zamčený, věci na spaní máme uvnitř, notebooky taky. Hehe, co teď? Vytahuju variantu B, tedy knížku. Kudrsynek taky něco že by prej zkusil, tak tahám druhou, mám už jen Nesmrtelnost od Milana Kundery... Hehe, antičtenář Kudrsynek čte Nesmrtelnost, filozofický román, jdu do kolen, ale samozřejmě moc dobře, moc dobře.

V jednu přijíždí Markovi rodiče, pouští nás dovnitř, zasloužený spánek. Sobota, obloha vymetená, teplo, dnes se bude jezdit. Šejpujeme, ladíme si to, Mark se omlouvá, že jede někam s ženskou (bydlí 5 hodin odtud a přijela na týden za ním, to chápeme). Jdeme jezdit, malý, ale docela zábavný vršek, velký a nevyzpytatelný spodek, který je navíc ještě trochu mokrý. Nakonec proskakujem skoro vše, ono toho není zase tolik, zábava tak na den, na dva. Kudr si obnovuje některý svoje triky, točíme ilustrativní jízdu, balíme to. Uvařit, těstoviny s italskou omáčkou, sprcha, videjka, Props 76, to jsme ještě neviděli, pěkně slabý.

Dnes je neděle, večer by prý měla být trochu session na trailsech, možná nebudeme jezdit sami:-) Uvidíme. Zítra chceme najít další trailsy v Pittsburghu, ještě by zde měly být dvoje, pojezdit a někdy v půlce týdne se vypravit zpátky do Bethlehemu, protože tam to nemá chybu a jenom tam jsou plně uspokojeny moje nároky na dobré ježdění, který předčí les se vším všudy. Stay tuned.

=====================================================

Update, neděle 19.9., 10:49 PM (nebo 22:49 chcete-li). Den je za námi, podvečerní session nakonec proběhla, přijelo pár lokálů z Pittsburghu, celkově ale spíš průměrní jezdci, nic světoborného. K tomu Mike Potoczny a později i Mark. S Kudrem už to máme najetý, macatej spodek je docela v pohodě, ale už to na mě začíná být málo, dva dny na těchhle trailsech jsou akorát. Kudr udivuje místňáky 360kama na lajně u silnice, já protahuju turndown na největším poletu, kterýho se všichni (kromě Potoczných samozřejmě) bojej. Mimochodem je to slušná kobyla, okolo těch sedmi, docela vysoký, dopad nižší než nájezd, z kopce, kudla nemalá, zkrátka pěknej skok. Bratři Potoczny dávaj, překvapuje nás méně známý Mike, který má sice nějaký to kilo navíc (lehce při těle jako většina Amíků), ale kolo má v ruce dobře. 360 s pedallingem, condory, trna, nacnacy, celkově se na to nekouká špatně. Mark to má hodně ve stylu, docela se snaží trikovat, 360ky a nějaký pouštěčky, každopádně žádný extra komba, myslím, že by to byl s Kudrsanem vyrovnanej battle. Před sedmou to balíme, griluje se, fasujeme dva burgry, hraje k tomu jakási polodiskoška, klasika. Dávám trochu pokec s mamkou Potoczny(ovou), kdy jsme sem přijeli, na jak dlouho a tak, vypráví mi o jamu, prý tady bylo 300 lidí, neuvěřitelný číslo, auta a lidi campili všude, 5 lidí muselo do nemocnice, nakonec obrovský oheň, před který je napadlo postavit radius a skákali přes něj. Mimochodem v tom ohni skončila i Markova známá stará minirampa. Prý to bylo už čtyři roky po sobě a tohle bylo nejvíc, prý další už nechce, že přitom málem přišla o nervy, co se tady dělo. Chápeme. Řáholec Jam včetně afterparty bych taky nechtěl mít u sebe na zahradě za barákem. Nakonec se ještě ptám na nejbližší beer store, neboli obchod s pivem. Pivo tady totiž v žádným případě nekoupíte kdekoliv, vlastně ho dostanete jen málokde a vůbec není snadný takový obchod najít. K mému nemilému překvapení se dovídám, že v neděli jsou beer shopy zavřený, bůh žehnej Americe, zřejmě aby se indiáni neuchlastali nebo co, fakt nechápu. Chtěl jsem koupit pár Plzniček panu Potocznymu za tu převodovku, tak snad příště. Na pondělí máme naplánovaný další trailsy tady v Pittsburghu, údajně hodně macatý a hodně dobrý, tak jsem docela zvědav. Zatím díky čau.