Text a foto: Hout

Kde jsme skončili naposledy, aha, mám to nedělní poježdění u Potocznyho a v pondělí se chystáme na Hazelwoods trails, druhý a poměrně nový trailsový spot v Pittsburghu, který má pod palcem Brian Yeagle, Tom Arkus, Mark Potoczny a jeho kámoš Brian. V pondělí odpoledne sedáme k Markovi do káry a letíme na Hazelwoods s tím, že to je opravdu hustý spot. Přijíždíme, parkujeme, kola ven a jde se neuvěřitelnou džunglí někam, už chápu, že nás Mark varoval, že tohle asi sami nenajdeme. To asi ne. Nakonec se džungle trošičku, trošičku otvírá a před námi se objevuje na jedný straně klopenka a na druhý obrovský step-up do transferu. No tvl. na to se musí jet tak 60... Procházíme celý spot, nejvíc nehostinná džungle a v ní namotaných několik lajn, jaký jsem v životě neviděl. Jsme z toho s Kudrsynkem ze začátku opravdu vedle, jakože tohle je dost. Procházíme si to znovu a znovu, tohle je fakt hodně. Nicméně, jak se ukazuje, spousta toho je nedokončenýho, spousta ve špatný kondici, no není to zase až tak moc vysněný spot. Trochu se šejpuje, všechno kropíme a Mark s Brianem jdou jezdit. Jezdí v podstatě pouze jednu lajnu, tři skoky, z toho poslední je step-up na triky, zapomenout nesmím na docela krkolomný rozjezd. Checkujeme to s Kudrem a jdem to zkusit. Rozjezd Kudrsana rozhazuje a první nižší skok dává předek zadek, jen tak tak to udrží, žádný med. Jdu na to taky, jedu za Brianem a dávám napoprvý, pohoda. Přichází druhej pokus, začátek projíždím špatně, nevadí, však to půjde, jsem krátkej a posílá mě to přes řidla, no shit, snad první nechtěnej pád po čtyřech letech. Trochu naražený bok, ale dá se, jdu na to znova a je to v pohodě. Kudrsan už to má mezitím nalítaný, jezdíme si, ale není to nic moc, přeci jen tři skoky, ačkoliv jeden je docela zajímavej transfer. Mark dává trochu triky na step-upu, nějaký pouštěčky a 360. Nakonec to balíme, já jsem lehce dobitej, Kudr má rozedřenou nohu od chrániče na kotník, už jezdíme moc poslední týdny. Brian s Markem potom dávaj lajnu s tím šíleným step-upem, to je pěknej polet, lajna není dokončená a bude hustá, zatím ale pár naskakováků, kopec dolu, klopenka a step-up, zkrátka nic co by mě zvedlo ze židle. Nicméně až tenhle spot bude hotový, vychytaný, chci to vidět. Pravděpodobně nejšílenější trailsy na světě, řekl bych. Kdo ví.

Cestou zpátky se stavujeme v beer shopu, kupujeme krabici s 24ma Plzýnkama a jedeme na narozeninovou party Kevina, kámoše Marka a vůbec všech bmxařů. Party plná holek, některé i hubené a alespoň trochu srovnatelné s našima slovanskýma kráskama, no to jsou věci, to jsme si mysleli, že tady nic takovýho ani neexistuje. Kevin nejvíc v pohodě týpek, obdarováváme ho šestipackem z Plzně, má radost, jsme přijati na party, dáváme něco k jídlu, dostáváme místní Pennsylvánský beer, je nám dobře. Přijíždí další bmx banda, nejvíc nás baví týpek jménem Bryce, další Kudrův dvojník, tentokrát z Floridy, Švédi jsou všude. Mimochodem tenhle týpek jezdí na kole po Americe, jezdí za Profile a Madeira, tahá si za sebou vozík a na něm si s sebou vozí bmx kolo. V říjnu se zrovna chystá na cestu do Alabamy a tam odtud do Austinu, na kole. Prostě nejvíc pán.

Party probíhá v poklidném tempu, jedna jediná flaška whisky a stejně se nedopila, nejvíc s ní topil pod kotlem Kudrsyn, kterej si jí řezal s Dr. Pepperem a byl moc spokojený. Amíci to mají prostě jinak. V úterý se balíme, loučíme s Potocznými, tatíka obdarováváme Plzní za tu převodovku a jedeme ještě na Hazelwoods za Markem. Na Hazelwoods se lítá, my ale potřebujem akorát oddech, takže něco vyfotíme, rozloučíme se, dostáváme adresu na další trailsy kousek za Pittsburghem a vyrážíme na cestu. Na cestu kam? Woodward camp, podruhé. Trailsy se nám nepodařilo najít, takže jedeme do Woodwardu, okolo půl noci jsme na našem oblíbeném místě v lukách, dokoukáváme Kostku (kdo neviděl, ať se podívá, dobrý biják) a jdeme na kutě.

Další den zjišťuju, že mám asi trochu naraženou ledvinu, žádná sranda, volám do Čech pro další info, odpočívat, ležet, nic nedělat, to je přesně to, co mám v plánu. Každopádně díky za info a pomoc Ájo, málo lidí by zvedlo telefon v 8 večer z utajenýho čísla (Skype), díky. Takže zevlink, zkouška Woodward, podruhé, čau Mavericku, no není z nás úplně nadšený, není. Tak co kluci, jste zpátky, co máte v plánu. Nevím, zůstat do zítřka do večera, kámoš by si rád pojezdil, jestli by to šlo... No nakonec to ukecávám, můžem zůstat do pátku, podepsat papír, že jsme tady na vlastní odpovědnost, spíme v lese. Slušná dohoda, jsem spokojen. Každopádně pokud někdo přemýšlíte o cestě do Woodwardu, pozjišťujte si sakra předem, jestli vás nechají jezdit. Rovnou mi bylo řečeno, že tohle je velká výjimka, dva dny, nic víc a příště už se nevracejte kluci. Časy se změnily a opravdu se informujte, než se vypravíte na cestu. Takže jsme spokojení, ještě si dohaduju koupání v místním jezírku, trochu nechápou, ale máme svolení, hurá do vody, příjemné osvěžení, je pořád celkem dost vedro, takových 28 stupňů, bych to typnul, velká pohoda. V halách se celý den nic neděje, Kudr jako na trní, chce jezdit a jezdit a nikde nikdo, haly zhasnutý, to je pruda tohle. Večer filmek, Its All Gone Pete Tong, doporučuju, kempujeme v altánu poblíž Mega rampy, je to pohoda.

Ráno trošičku problém, baterka má dost, táhla notebooky dva dny, místní typové ochotní, kabely mají, startujeme, dobrý to je. Odpoledne koupačka, pokec s místníma, bude se jezdit, Kudr nejvíc nažhavenej, hehe. Kolem pátý jde na to, molitan, funbox, resi, molitan, triky triky triky, molitan, funbox, resi, molitan. Pořád dokola, Woodward není o ničem jiným. Nuda. Objevuje se celá banda místních jezdců, zaměstnanců campu, pár týpků z Lock Haven, Kudr se klidí ze scény a koukáme. Tihle kluci to mají sakra najetý, nakládaj velmi slušně, 360 suicide, nofoot seatgrab barspin, double truckdrivery, 360 nejvíc lazy barspin, hustý to je. Z profíků je tady jen Jeremiah Smith, jeho klasický comba plný barspinů a condorů ve 360, má to hodně na litry. Kudr se přesouvá do vedlejší haly, kde nikdo není, jdu tam s ním, odjíždí načisto na docela velkým resi 360 turndown to oppo 360 lookback, dobře Kudrsynek. Za hoďku je úplně hotovej, koupačka, vařím večeři, jdeme spát.

V pátek ráno se loučíme s Woodwardem, fotíme poslední fotku a díky čau. Obecně co říci? Už jsem tu byl, už mě to tolik neoslovilo, časy se změnily, asi stárnu. Woodward je prostě tréninkové centrum, žádná zábava, žádná pohoda, prostě jezdit a sypat triky jak o život, o tom to všechno je. Asi opravdu stárnu. Původně jsme uvažovali jet do Bethlehemu, ale já ještě nejezdím, Kudrsynek potřebuje pauzu, kdepak, jedeme jinam, jedeme někam, kde bude pohoda a klid, Tommy T. Vydáváme se tedy na cestu do Lock Haven, volám Tommymu, Tommy je nejvíc, jasně že můžem přijet, kempovat tady jak chceme, paráda. Kupujeme mu 30ti pack kanadskýho piva, který má rád, nějaký mražený burgry, děláme mu velkou radost, buďte vítáni. V lese trochu šejpovačka, zevlovačka, večer burgry, pivo a Tommy dává whisku s kolčou, což chutná i Kudrsynkovi. Dáváme pokec o místní scéně a to jsou věci, co se tady dějou. Tak si to představte. Tommy chápe, že tyhle trailsy nejsou zrovna best a že by mohly být postavený líp. Pak je tady ale další skupina jezdců, kteří jezdí do Woodwardu a chtějí mít skoky na triky, proto jsou tady skoky takový, jaký jsou. Tommy se proto rozhodnul stavět s pár kámošema skoky jinde tady ve městě, měli už tři lajny, nikomu to nevadilo, pozemek university, která o tom ani nevěděla, prostě skvělý začátek. Ovšem místní borci byli nasraní, že kopou jinde, zavolali na ně policajty a napsali na univerzitu, co se děje na jejich pozemku... Trailsy šly do týdne do kopru... Neuvěřitelný na město velký jako Jičín, Amerika je někdy podivná země, opravdu nepochopitelný. Tommy je ale v klidu, prostě to neřeší, je v pohodě, velký mistr. Vykládám jim o Čechách, jak je to u nás jinak, mají rádi naše historky, je to pro ně jiný a dobrý. Nakonec všichni tuhnou, bavím se s Paige, ženou Tommyho, zajímavý příběh má za sebou v jejích 22ti letech. Skateboarding na Floridě, drogy a nakonec potkala Tommyho, crazy chlápek se třemi dětmi, kterýho v 10 večer po několika pivech a whiskách nenapadne nic lepšího, než oživit jeho starou káru, která má zaseklou ruční brzdu, vytáhnout to na silnici pomocí džípu, jedno kolo povolilo, začal s tím krosit kolem baráku a po louce vedle a nakonec našel jump tak 6 do dálky, na kterým lítal jak o život. Prostě magor, hehe. Zkrátka Paige a Tommy, povedená dvojka a opravdu příjemní, ochotní lidé. Jsem hodně rád, že nás sem osud zavedl.

Dnes je sobota, vysedáváme na verandě u Tommyho, chystáme se na koupačku k řece, je tady zase vedro, večer trochu pojezdit v lese. Stejný plán je i zítra, v týdnu potom vyrážíme na pár dní do New Yorku a příští víkend máme už domluvený ubytování v Bethlehemu, zpátky domů na Posh a Catty, ouhh yes. Stay tuned.