Text a foto: Hout

Tak jo, jsem zpátky v Texasu. Díky pingpongovým konexím mám kde bydlet, daleko na jihu, daleko od všeho, ale pořád je to Austin. Venku 25 stupňů, to je fér na začátek března. Letím na Eastside, velká session v plným proudu, nikdo nevěří, kde se tady beru, milé přivítání od všech, návrat českýho syna. Velmi příjemná to věc, díky Eastside. Jezdí se, kecá se, řeší se, klasická sestava, Matty, Clint, Nutter, Dang Dang, Eric Hennessey, Joe Rich, Lima, Scott Draper... No moc, jako vždy, jako každý víkend.www.handbagsdesigner.cn/ Austin je holt Austin. Večer je v centru bmx party, ochutnávka pivo zdarma, no tak to asi poletím. Klub žádná sláva, pivko se dá, zadarmo neber to, v 10 končí ochutnávka a točený zde nemají. Tohle nikdy nepochopím, věc v Austinu naprosto typická, prostě hospoda nebo bar, kde nemají točený pivo, heh. Lidí spousta, ve městě je Megatour, celý FBM team, Steve Crandall.... Pár lidí je slušně veselých, tak to má být. Kapela nic moc, pussy rock, tohle nemusím. Pobavilo mě pár lidí z Hush, kteří se slušně vyděsili, když mě poprvý uviděli, musím se smát, co to? Ptám se Chrise (kámoš z Chicaga, velký to pan oldschooler, který je na trailsech jako doma), jestli nebyl v poslední době na Hush, jak si vede Czech lajna. Je lehce vykalenej, jen zvedne obočí a prý ať tam nechodím.... Trochu vyzvídám, ale nic, ty jsi přece Eastside guy, ser na Hush, nechoď tam. Heh, začíná mě přepadat zvědavost.

Další den se dozvídám pravdu od Briana Colemana, borec a moc příjemný týpek z Bethlehemu, lokál z Posh trails, který tráví zimu v Austinu. Ok, tak tohle chci vidět. Ráno letím rovnou na Hush, foťák s sebou, zdokumentovat něco, nad čím zůstává rozum stát. Most na William Cannon, za ním už jen dolu coby kamenem dohodil. Na mostě potkávám jednoho z lokálů, lets talk, ok, že prý nic proti nám, ale ty díry (rozuměj odtoky) byly moc hluboký a taky prý že hned vedle vede plynovod či co a oni by mohli přijít o celý trailsy, že tohle by nemuselo být dobrý... Úplně to nepobírám, ok kámo, pohoda, vždyť je to vaše lajna, dělejte si co chcete že. Díky čau, ať ti to šlape chlape, myslím si svoje a beru čáru, jsem tam hned. Psychická příprava, nádech zhluboka, jdeme na to. Koukám, obcházím, checkuju, nechápu. Ok, takže o čem že je sakra řeč? No o čem? Nebudu chodit kolem horké kaše. Následující den po našem odletu do Čech si lokálové dali tu práci a srovnali Czech lajnu se zemí!!! Respektive na tom strávili asi nějaký ten den, přeci jen to byl pořádný kus práce, který jsme jim tam nechali, srovnat to rozhodně nebylo zadarmo. Ještě pro úplnost dodám, že, co jsem se doslechl, nikdo z nich nepovolil sevřené půlky, nikdo z nich Czech lajnu nepokusil, nenalítal! Tak co, dáváte to? Vraťme se zpátky. Placka nic, sem tam pozůstatky nájezdu či dopadu. Fotím to a je mi do smíchu, tohle je fakt vtipný, prostě dost. Rázem mi jsou jasný vyděšený pohledy lokálů na party, rozhodně nečekali, že by se někdo z nás mohl vrátit, hehe. A hle, dole, úplně dole, zůstal jeden docela hluboký odtok. Nebyly ty odtoky hlavním důvodem? Nebyla by to první věc, která by se zasypala, aby nebyly problémy? Dále nic neříkám, každý ať si udělá obrázek sám. Takhle neslavně skončila Czech lajna, dárek pro lokály z Hush, pro celý Austin, který jsme s Kudrem vymysleli a za pomoci Skalky a Onýse také zrealizovali. Ta lajna nebyla dokonalá, měla svoje mouchy a chtěla doladit, což jsme už nestihli. Nicméně fungovala celá, trochu dotunit, den dva práce a byla by to paráda. Tohle jsem zkrátka nepochopil a se mnou spousta lidí tady v Austinu. (Napadá mě konec mého oblíbenýho filmu, Kostka: „What is out there? Boundless human stupidity.“ Co jinýho.) R.I.P. Czech line.

Ještě bych chtěl podotknout pro všechny lokály, trailsový piráty a jiný šílence, kteří náhodou budou číst tento text. Nic proti vám nemám, nikdy jsem neměl a nikdy mít nebudu. Je to váš les a můžete si tam dělat co chcete, buďte dobří. Trails rule.

Co dále nového v Austinu? Koupil jsem si nový boty. Vaflová podrážka navždy, jsem zvědav, jestli budu někdy jezdit v něčem jiným, než je Vans. Škoda, že český distributor týhle kultovky na to lehce sere, škoda, že jen málo lidí si uvědomuje, že to byla tahle značka, která podporovala bmx od začátku a významně přispěla k tomu, kde dnes bmx je. Ano, byl to Vans, nikoliv fajfka s šestnulou, která se na tom teď snaží vozit a poslat pokud možno veškerou konkurenci (rozuměj Vans) do kopru. Pojďte si. Zase jsem odbočil, zpátky do Austinu. Podporuju Empire, vlastně ani nevím proč, asi proto, že Empire podporuje bmx v Austinu včetně 9th street už hodně dlouho? Takže kupuju vaflovou podrážku v Empiru a mažu na Eastside, session jako vždy, lítáme Speedball, to je to dnes rychlý, výšky věžičky, vlaky vlaky vlaky, dávám onehand tabletop na posledním hipu (pravým, nikoli levým, už je hotový i poslední pravý, trochu se přelítává, dopad je sakra placka) a sjíždí mi noha ze šlapky. Nová podrážka je nová podrážka, tvrdá, tu jen tak neobtočíš kolem pedálu, jak jsme to my staří kmeti zvyklí dělat ze starých číňanů v 90. letech, pamatuje někdo? To se holt stane, jo člověk by měl nosit chrániče, takový ty na holeně, co chrání i lýtko, jako má vždycky Kudrsan a parkový krysy neúnavně kopající do kola na plošku. To jsi upadl ne, chrániče!?!. Ne, neupadl, ale dal si pořádnou pecku do lýtka o kliku. A už to jede, už to cítím, dobrý den paní Hemofilie, děkuji za návštěvu, už jsme se nějakou dobu neviděli, že. Sorry pro ty, kteří neví, o čem mluvím, zkrátka noha na pytel, další den skoro nechodím, dnes to jsou bezmála 4 týdny, zítra chci zkusit jít poprvý na kolo. Tohle je na hovno.

Sedět na trailsech a nebýt schopný jezdit je pěkná pruda, utíká mi nejkrásnější doba v Austinu, kdy se ze dne na den všechno zazelená a léto je tu. Myslím tím léto, české léto. Když je teplo, je tu přes 30, když je zima, jsme na 25ti. Dlouhý kalhoty jsem dávno neviděl. Probíhá Barton Springs, tam je dobře, les je zelený, jak jen zelený může být, všechno voní, co chcete víc. Heh jen to ježdění, těším se jako prase na drbání. Díky nefunkční noze mi uniklo pár vynikajících session na Eastside, respektive jednu jsem viděl a to nebylo málo. Objevil se totiž ve městě Anthony Napolitan s Drew Bezansonem. Více říkat asi netřeba, tihle páni to tam mají. Počáteční nejistotu vystřídalo s každou jízdou vzrůstající sebevědomí a děly se věci. Začalo to nevinně backfipy a 360kami v lajně, jistota samozřejmě největší. No a nakonec došlo i na takové úchylárny, jako 450 truckdriver, 450 whip na velkým hipu Speedballu či barspin to tailwhip nejvíc s prstem v nose od pana Bezansona tamtéž. Moc. Dnes jsem viděl něco na živo, Drew točil záběry do Propsu, na rovným skoku Speedball lajny superman to tailwhip, condor to tailwhip či double tiregrab to pendulum, neuvěřitelný, jak je tenhle člověk vyježděný. A tohle není žádný funbox pánové, tohle jsou pravověrný trailsy, kde se neodpouští nic. Dost.

V březnu zavítal do Austinu taky velký hudební a filmový festival South by South West. Dvě hlavní ulice byly po týden uzavřeny a každý večer kompletně narvaný lidma (tím myslím, že nenatáhnete ruku). Prý se sjelo do Austinu na fesťák 40 tisíc lidí, k tomu si připočtěte celý Austin, no klidně bych tomu věřil, že bylo o víkendu sto tisíc lidí v ulicích. Šílenství. Bohužel všechno strašně drahý a všude strašný fronty. Ovšem mít dostatek peněz a zařídit si předem V.I.P. vstupenky, asi se tomuhle fesťáku jen stěží něco vyrovná. Úlet.

Kromě toho jsem se taky účastnil velkýho celoamerickýho pingpongovýho turnaje, který se tu konal. No byla to docela sranda, noha nebyla ještě moc v pohodě, takže jsem hrál kripled štýlo v rámci možností, každou volnou chvilku vypadnul ven na vzduch a pil pivko, který se osvědčilo jako dobrý „pain killer“, hrálo se mi po něm mnohem lépe. Někteří těžce nesli, že nad nimi dokážu vyhrát i jednonohý po několika pivech, pro jiné jsem byl hrdina, že jsem do toho šel zraněný a ještě dokázal zahrát slušně. No co, vždyť je to především sranda a o to jde, že.

A na závěr slibované káry. O uplynulém víkendu se jich sjelo do Austinu opravdu úctyhodný množství, bohužel jsem to zaregistroval trochu pozdě a fotky jsou z večera, kdy už byla tma. Proháněly a vystavovaly se zde neuvěřitelný mašiny, to nejde popsat. Alespoň těch pár fotek pro představu. Mimochodem celá tahle taškařice se udála pozdní odpoledne a večer v sobotu na jižní Congress Ave, jedné z největších ulic Austinu, bylo tam nejvíc starých kár a ještě víc nejvíc více či méně opilých lidí, kteří zevlili, kalili, fandili, nebo lítali v autech. To vše za poctivého dozoru strážců zákona. Amerika rules, hehe.

Příští týden možná pojedu s Aaronem Rossem do San Antonia na bikrosový závody, když to klapne, něco vám o tom napíšu. Díky čau, příště zas. Hout z Austinu.prodaja stanova

pik

smrtovnice avaz

blumen

horoskop

kalkulator online

knjige

cvijece